O minulém víkendu se blýskl v Ontario Hockey League, v pátek přiletěl domů a v neděli nastoupí do soustředění před mistrovstvím světa hráčů do 20 let. Poté, co se centr Zacha (18) v New Jersey těsně neprosadil do NHL, rozzářil se v týmu Sarnia Sting, kde působí druhý rok. A teď se těší na službu vlasti.
V minulých deseti utkáních jste nastřádal 19 bodů (11+8), v posledních dvou 8 (3+5). Čím to?
Válí celý tým. Vyhráli jsme třikrát vřadě. Přišel k nám Matt Mistele, který na jaře vyhrál Memorial Cup (pro nejlepší tým kanadských juniorských lig). I díky němu nám jdou přesilovky a v nich rozhodujeme.
V nich často měníte pozici, že?
Aby trenéři zmátli soupeře, stavějí mě jednou nalevo, jindy doprava na střelu z voleje. Není snadné se na nás připravit.
V kempu Devils jste nevynikal, jak bylo potřeba. Učíte se v Sarnii být klíčovým hráčem?
S tím cílem jsem se vracel. Snažím se víc zakončovat, sbírat body. Každý druhý zápas se na mě jezdí dívat scouti a trenéři z New Jersey. Jedna věc je hrát dobře, což oni vidí. Ale taky je fajn, když dám nějaké góly. Jsou něco jako vzkaz pro Devils. Snad mi forma vydrží i na dvacítky.
Jste na vlně?
Vyhovuje mi nový režim, ve kterém můžu víc trénovat. Ráno chodím sám do posilovny, pak jsem si s agentem Patrikem Štefanem zařídil sólo led na 45 minut. Tři čtyři kluci se mnou makají navíc. K tomu jsou normální tréninky s týmem a ještě posilovna. Díky tomu se cítím líp fyzicky a věřím si s pukem, což se promítá do zápasů.
Cítíte se ve druhé sezoně v Kanadě jistější?
Určitě. Mám tu přítelkyni, její rodina se o mě výborně stará. Našel jsem si kámoše v týmu. Když jsem přišel do kabiny, kluci mě vítali. Bylo na nich vidět, jak jsou šťastní. Trenéři byli rádi, říkali, že se mnou počítají jako s tahounem. Když mě Devils poslali dolů z NHL, jejich nadšení mě povzbudilo. Máme silnější tým než loni a velké ambice.
Zámořské posily?Na soustředění před MS hráčů do 20 let pozvali trenéři 34 kandidátů, z toho 13 ze zámoří. Kdo by mohl patřit mezi opory? Brankáři Vaněček, Vladař a Stezka se utkají o nominaci s Vejmelkou z Třebíče. Do obrany se z kanadských juniorských soutěží hlásí především smělý Zbořil (třináctka posledního draftu do NHL) a statný Mašín (loňské číslo 35). Slušnou šanci na místo v útoku mají urostlý Zacha, zručný Špaček, nadějný Stránský, všestranný Šoustal, dravý Karabáček či bojovný Chlapík. |
Ale je to z NHL krok zpět, ne?
Jistě. Jenže pro můj rozvoj je to nejlepší varianta. Hraju první lajnu, přesilovky i oslabení. Jsem pořád na ledě, sebevědomí mi roste. Devils tvrdili, že bych se jim vešel do třetí čtvrté lajny, což by mi do budoucna neprospělo. Chtějí ze mě mít hvězdu. Říkali, ať jim věřím, že tohle mi pomůže nejvíc. Snažím se dělat, co po mně chtějí.
Překvapilo vás, jak dobře New Jersey začalo v NHL?
Je to super. Před sezonou nám v kabině říkali, že se nám vůbec nevěří. Že nás pasujou na poslední místo v tabulce. Že jsme bez naděje na play-off. Ale viděl jsem, že máme dost talentovaných hráčů a Schneidera, jednoho z nejlepších brankářů v lize. Porážíme soupeře, kteří jsou na papíře silnější, což je překvapující. Klukům fandím.
Jste s někým v kontaktu?
Posílal jsem zprávu Patriku Eliášovi, že mu přeju hodně štěstí, když po problémech s kolenem naskakoval do sestavy. Občas mi napíše manažer, se kterým komunikuje i Patrik Štefan. Devils mluví s trenéry v Sarnii a já dostávám e-maily s hodnocením a úkoly, co mám zlepšit. Je fajn, že mám z New Jersey odezvu. To přesně potřebuju.
Co konkrétně vám vytýkají?
Chválili mě třeba za hru v útočném pásmu, ale upozorňovali, že mám výpadky v některých střídáních. Že ve dvou z deseti ztratím rytmus. Že si v NHL nesmím dovolit polevit, tak ať se na to soustředím.
Derian Hatcher, majitel a kouč Sarnie, býval jako obránce ostrý ranař. Jaký je teď?
Jde z něj strach. Je to fakt obr. Má ruku dvakrát větší než já. Ale hodně se směje, má rád srandu. Líbí se mi způsob hry, který prosazuje, vychází mi vstříc, hodně mě využívá. Nemůžu si ho vynachválit.
Mistrovství světa dvacítek začíná ve Finsku za dva týdny. Jak moc vás motivuje?
Ohromně. Je to pro mě největší akce. Znám kluky z ročníku 1996 dlouho, hrál jsem s nimi hodně turnajů. Mám tam super kamarády, těším se na trenéry (Petra a Svobodu), znám je z osmnáctky.
Kouč Přerost vás loni původně nechtěl vzít do týmu, v němž pak byl neklid a určité rozbroje. Jak na to vzpomínáte?
Nejvíc mám v hlavě vyřazení ve čtvrtfinále se Slováky. Teď musíme přes čtvrtfinále přejít. Na to se budeme připravovat.
Jak je pro vás důležité, že s koučem Jakubem Petrem máte lepší vztah než s jeho předchůdcem?
Vždycky jsme si rozuměli a vyšli si vstříc. Podobně to mám s jeho asistentem Petrem Svobodou. V Kanadě za mnou byl manažer Milan Hnilička, což se dřív nedělalo. Pozval mě na večeři, popovídali jsme si, jak bude kemp vypadat. Vážíme si toho, když o nás má někdo zájem a přiletí se za námi podívat.
Ač je vám jen osmnáct, máte patřit k oporám. Počítáte s tím?
Snažím se na tu roli připravit, i když úroveň bude na mistrovství určitě vyšší než v OHL. Přijedou nejlepší hráči z ročníku 1996. Pokusím se převzít jednu z hlavních rolí. Udělám, co budu moct.
Kvůli zranění zřejmě nepřiletí tahouni Jakub Vrána a David Pastrňák. Jak velké je to oslabení?
Je to obrovská ztráta. Kuba je náš nejlepší střelec, těžko nahradíme kluka, který umí rozhodovat zápasy. David má své místo v Bostonu, takže by bylo skoro nemožné ho dostat z NHL na šampionát, i kdyby byl fit. Takové hráče u nás nenajdete. Ale budeme bojovat i bez nich.
Chystáte se překvapit favority?
Tu pozici známe. Ani na osmnáctkách jsme nebyli favority a dotáhli jsme to až do finále. Záleží na tom, jak zabereme a jak dodržíme taktiku. Vztahy v týmu a s trenéry jsou parádní. Jsme jako rodina. I proto můžeme dosáhnout na úspěch.
