Byl by to zážitek, který se každému sportovci v jeho kariéře zdaleka nepovede.
Navíc přesně dvacet let poté, co se na olympijské hry nominoval jeho otec.
Přesto Patrik Rybár ani po své úspěšné reprezentační premiéře možnost, že by se v únoru objevil ve slovenském dresu na olympiádě, vnitřně neřeší.
„Říkám to od začátku, kdy je něco takového ve hře: Olympiáda je pěkná věc, ale já se prvotně soustředím na to, aby mi to chytalo v klubu, abych v tom co nejvíc pomohl spoluhráčům,“ vypravuje čtyřiadvacetiletý gólman, jenž ve slovenské reprezentaci debutoval v sobotním zápase Německého poháru proti domácímu týmu.
A pro gólmana, který nedávno málem překonal rekord české extraligy v délce neprůstřelnosti, velmi příznačně. Od Němců nedostal ani jediný gól.
Takže ani blížící se olympiáda spojená s vydařeným debutem a výbornou sezonou ve vás nezvyšuje napětí?
Nedívám se na to, jak je olympiáda daleko. Když na základě dobrých výkonů dostanu šanci ještě na nějakém reprezentačním srazu, jen dobře. My ale máme i další výborné brankáře všude po světě, Hudáček je v KHL a i tady v Česku nás je víc. Teď jsme tři chytali v Německu a všem se dařilo. Šanci si zaslouží a také by na olympiádu určitě rádi jeli. Je to boj, ale takový kamarádský.
V Německu jste se sešli tři právě z české extraligy: vy, Laco z Chomutova a brněnský Čiliak. Rozebírali jste u toho i českou extraligu?
Je to trochu zvláštní, ale tak to vyšlo a bylo super, že jsme se poznali. Laco i Čiliak jsou fajn lidé, pokecali jsme si o klubech, kde hrajeme, jak se komu daří, o osobním životě. Ale jinak že bychom rozebírali jen českou extraligu, to ne.
Každý jste chytal jeden zápas, na vás vyšlo Německo a proti USA jste byl na střídačce.
Od začátku bylo jasné, že budeme každý chytat jedno utkání, jen jsme nevěděli které. To jsme se dozvěděli až ve čtvrtek, den před prvním utkáním. Na mě vyšli Němci a takhle to dopadlo.
Stejně jako z několika zápasů za Mountfield z toho vyšla nula, co vám na to řekli spoluhráči v kabině?
Byli hlavně rádi, že se vyhrálo.
Co příspěvek do společné kasy za nulu, existuje něco takového u slovenské reprezentace?
Naštěstí nic takového, žádná kasa nebyla.
Vychytal jste nulu, tušíte, v jaké jste po německém poháru pozici ve slovenském národním týmu?
Tohle je otázka na trenéra, já tohle nijak neřeším a ani netuším, jak to je, nevím, jak mě trenér vidí. Já jsem chtěl zachytat tak, aby z toho všichni měli dobrý dojem, aby se vyhrálo a já nezklamal důvěru.
Jak se vám chytalo proti Němcům a bylo to jiné než proti soupeřům v extralize?
Pro mě v tom, že všechno hráli do branky, musel jsem si na to trochu zvykat.
Zvykl jste si ale rychle a gól jste nedostal...
Ono se to odvíjelo i od toho, jak k tomu celý tým přistoupil. Už od začátku srazu bylo na spoluhráčích vidět, že se chtěli trenérům ukázat, všechno se dělalo na sto procent, všechno bylo hodně namotivované, rychlejší. V zápasech se to projevovalo tím, že se všichni snažili dodržovat taktické pokyny, které dostali. Mně se pak i díky tomu dobře chytalo.
Nejvíc to bylo vidět ve třetí třetině, kdy na vás v prvních deseti minutách Němci vystřelili jen jednou. Vaši spoluhráči hráli tak dobře?
Tam mi opravdu hodně pomohli, tuhle pasáž jsme odehráli dobře, do ničeho vážnějšího jsme soupeře nepustili.
Slovenský hokej neprožíval v minulých sezonách na mezinárodní úrovni právě nejúspěšnější období, letošní sezona, možná i s příchodem kanadského trenéra zatím vypadá nadějněji. Jak to vidíte vy jako reprezentační nováček?
Je pravda, že se v minulých sezonách nedařilo. Z tohoto srazu a z realizačního týmu ale mám výborný pocit. Kluci byli výborní a jsem rád, že jsem je poznal. Jde o super lidi, turnaj jsme si užili, poznali se a půjdeme dál. Na druhé straně ale jsme stále, za sebou máme jen dva srazy, i díky tomu zůstávám na zemi a myslím si, že to tak chápou i ostatní. Pro slovenský hokej ale jen dobře, že jde nahoru.
Zlepšení ale je vidět, čím to podle vás je?
Zlepšení může přijít jen s bojovností a srdcem, které do toho dáme. A také dodržováním taktiky, kterou nám trenéři určí. Pak můžeme být úspěšní a něco uhrát.
Vás, brankáře, trénuje ve slovenské reprezentaci Ján Lašák, který ještě v minulé sezoně chytal za Liberec a byl vaším soupeřem. Hodně zvláštní pocit?
Trochu ano, ale zase výborná zkušenost. Ján Lašák je takový náš mentor, umí nás připravit i mentálně, někdy skoro jako spoluhráč v kabině. A připravil nás dobře, protože jsme v Německu dobře chytali všichni tři.
Zatímco jste byl na srazu se slovenskou reprezentací, tak se vaši spoluhráči v Hradci připravovali na další extraligový program. Od středy budete hrát čtyři týdny tři zápasy v týdnu. Jak jste na takový zápřah připravený vy?
Věřím, že dobře. Protože jsem v neděli proti Rusku už nebyl v nominaci, tak jsem se z Německa vrátil už v neděli nad ránem. Bylo to tak domluvené dopředu, takže si mě vyzvedli z klubu, abych nemusel z Norimberka do Bratislavy a pak zase do Hradce. Neděli jsem si odpočinul a teď už jsem zase v tréninku. Bude to sice těžká pasáž, ale pro všechny stejná.
