Už proto, že v ní je teď hlavním šéfem Václav Varaďa, někdejší spoluhráč z mládežnických výběrů a především víc než čtvrtstoletí blízký kamarád. A tak od úterý spolu poprvé cepují nadějné mladíky na soustředění v Salcburku.
„Já se díky nároďákům dostal do světa. Byl jsem draftovaný, takže nastal čas být součást českého hokeje a trochu mu splatit dluh,“ říká Eliáš.
Je to rok, co jste ukončil v NHL kariéru. Jak se tedy rodilo vaše trenérské angažmá?
Za poslední měsíce jsem měl nějaké nabídky jít zpátky do hokeje. Zvažoval jsem je a práci u reprezentace si maličko osahal, když jsem jezdil jako poradce se šestnáctkou. Ale hlavní důvod, proč jsem šel ke dvacítce, je Venca Varaďa. Jsme kamarádi od patnácti let. Známe se jako lidi i jako hráči. Když mě oslovil a myslí si, že bych mohl těm klukům nějakým způsobem pomoct, tak jsem do toho šel. Navíc je Venca považovaný za jednoho z trenérů, kteří mají za krátkou dobu výsledky. A díky tomu, že to dělá dobře, je po pár letech hodně vážený kouč.
Už víte, jaká bude vaše role?
Nejdřív musím hráče poznat po osobní stránce. S Vencou jsme seděli u nás doma, bavili se, ale toto je první soustředění. Budu prodlouženou rukou trenéra a vše bude vycházet z toho, jak Vašek nastaví spolupráci. Jsem součástí týmu, takže budu dělat to, co je prospěšné pro tým. Nebudu vymýšlet systémy, spíš se budu bavit s Vencou a Alešem Krátoškou (další asistent), protože mají mnohem víc zkušeností s trénováním. Zároveň ale nechci na soustředění jen koukat, mám přece zodpovědnost.
A za sebou taky roky v NHL. Příklady táhnou, takže můžete být pro Nečase, Chytila, Zadinu a spol. skvělým mentorem.
Někdo se na to může dívat tak, že je to dobře. Někdo zase, že nemám trenérské zkušenosti. Důležité je, že to nebudu mít ve svých rukou já, ale budu nápomocen. A mít na tu roli člověka, který má zkušenosti s evropským hokejem, tím českým, reprezentací a samozřejmě s NHL, může být prospěšné. Vyplatilo se, že jsem si už během kariéry udělal trenérskou licenci B. A pokud je člověk chytrý, tak poslední roky víc naslouchá trenérům. Sleduje systémy, sleduje, jak komunikují. Zkušenosti se nedají ničím nahradit. Já měl za svou kariéru třináct trenérů a každý byl jiný a z každého si vzal něco - pozitivní i negativní. Teď se v této roli budu znovu učit.
Kategorie dvacetiletých je zvlášť v zámoří hodně sledovaná. Máte odezvu na vaše jmenování?
Mluvil jsem s trenérem New Jersey, protože jsem měl i od nich nabídku na trénování. Takže on i manažer o tom vědí a říkali, že je to skvělé pro ty mladé kluky. Že je výborné se zase doma vracet k hokeji. A má pravdu. Já se díky nároďákům dostal do světa. Byl jsem draftovaný, takže nastal čas být součást českého hokeje a trochu mu splatit dluh.
Devils vás lanařili?
Když jsem končil, řekli mi, že kdybych chtěl být kdykoliv součástí týmu, ať už jako trenér či manažer, tak se vždycky na něčem domluvíme. Člověk to rád slyší, ale dokud nepřijde konkrétní nabídka, bere to z jejich strany spíš jako slušnost a respekt. Ale před dvěma týdny ta nabídka skutečně přišla. Ale bylo to už pozdě. Řešil jsem to, protože taková nabídka už v životě nemusí přijít, radil jsem se i s Vencou. Pro mě je teď čas, abych byl tady a pomáhal dvacítce. Třeba mě to chytne a časem bych chtěl i něco víc. To pracovní vytížení u klubu je mnohem náročnější. Jste na zimáku každý den od osmi ráno do večera a je to job na 10 měsíců. Zase bychom se museli stěhovat zpátky do Ameriky. Život je prostě takový, že se některé věci nestanou jen kvůli špatnému načasování.
Měl jste být asistentem trenéra?
Něco takového. Byl bych součástí trenérského týmu, i když jsme ještě přesnou pozici neřešili.
Hlodala ta nabídka ve vás?
Ano, přemýšlel jsem nad ní tři dny. Potřeboval jsem zjistit, do jaké role by to bylo. Jak to vidí Venca, jak by zareagoval, jak moc by to teď ovlivnilo jeho tým. Musel jsem to probrat s manželkou, dcerami. A rozhodli jsme se zůstat.
Patrik Eliáš zdraví diváky v New Jersey.
Přicházíte k juniorské reprezentaci ve stejnou dobu jako váš kamarád a bývalý spoluhráč Marek Židlický, který bude u osmnáctky pomáhat Aloisi Hadamczikovi.
Věděl jsem o tom. I mně pan Hadamczik volal, bavil se se mnou, ale já už tou dobou mluvil s Vencou a musel se rozhodnout, komu pomáhat. S panem Hadamczikem máme dobrý vztah, ale s Vencou je to jiné, protože se známe od patnácti let. Trávili jsme spolu prázdniny, protože měl v Třebíči strejdu. Roky hráli v juniorských reprezentacích vždycky spolu. Já vlevo, on vpravo a Josef Marha nám dělal centra. Nikdy nás neměnili. Spojují nás zážitky z mládí i výher.
Zajistí známí u osmnáctky kontinuitu u výběrů?
Ta musí být, protože poslední roky nám chyběla. Je potřeba sledovat i kluky z nižších ročníků, protože nikdy nevíte, kde talent může vyskočit. Kluci od nás zase už dostali šanci na seniorském mistrovství světa a hráli výborně. Nečas i Chytil získali obrovské zkušenosti a je to skvělé pro ně, pro kluby NHL i pro nás.
Kdo vás nejvíc oslovil?
Nečas se mi na šampionátu moc líbil. Je to jiná úroveň a vy poznáte, jak v těch zápasech reaguje. Není pochyb, že má talent, ale on na ledě skvěle přemýšlí v kritických situacích. To je strašně důležité. Z dalších je to třeba mladý Zadina, který má fantastický střelecký instinkt. Je to důkaz, že ročník 99 má výjimečné kluky, jenže jen s individualitami se nikam nedojde. Vždycky je to o týmovém pojetí, obětavosti a pracovitosti. Pak se teprve mohou na povrch dostat individuální věci.
Život po životě Patrika Eliáše - exkluzivní rozhovor z prosince 2017:
