„Manželka spíš chtěla zůstat v Americe, ale navykli jsme si na fajn život. Jsme blíž rodičům a přátelům. A dcery jsou taky nadšené,“ libuje si dvaačtyřicetiletý chlapík.
V NHL odehrál Patrik Eliáš 1 240 utkání. Všechna v dresu New Jersey Devils, s nimiž dvakrát získal Stanley Cup. Loni na jaře ukončil kariéru, vrátil se do Česka a s rodinou momentálně žije v Praze. |
Od léta už není jen spokojeným tátou a penzistou. Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu a druhý nejproduktivnější Čech v historii NHL je asistentem trenéra u reprezentační dvacítky, která včera v Hodoníně zakončila přípravný Turnaj čtyř zemí.
Patrik Eliáš je nejvýraznější postavou pomáhající českému hokeji, který si nyní nejen novými dresy připomenul 110. výročí od vzniku svazu.
Co byste jako gratulant popřál tuzemskému hokeji?
Asi trpělivost. Naše výsledky nejsou jako v minulosti. Každý očekává nějakou změnu, ale musíme být trpěliví. A také musí být cítit chuť - od dětí, rodičů, mladých hráčů, trenérů, organizací. A jde to výš k hokejovému svazu a státu. Podpora musí začít seshora, vše se nějak musí propojit. Žádný sport v žádné zemi nemůže fungovat bez podpory. Myslím, že máme neskutečně talentované a výjimečné sportovce, na které můžeme být nejvíce pyšní.
Vy jste chuť našel a pomáháte u reprezentace do 20 let. Nemrzí vás, že se krajanů s košatou kariérou v NHL v českém hokeji neangažuje víc?
Je to spíš o tom, že zůstali v Americe a žijí tam. Zakončili kariéru v době, kdy měli starší děti, a hůř se jim vracelo zpátky. Spousta kluků tam trénuje. O to víc si vážím třeba Marka Židlického, který sice pořád pendluje, ale pomáhá jako asistent u osmnáctky. Baví ho to, hokejově a lidsky má co předat. Není to o tom, že by kluci nechtěli. Já se rozhodl jít s rodinou domů a zároveň se naskytla spolupráce s trenérem Václavem Varaďou, což mi přišlo správné propojení. Reprezentace mi otevřela dveře ke kariéře, kterou jsem měl. Je správné, abych to nějak vrátil.
Všichni vás z NHL znají jako vynikajícího útočníka. Jaký jste jako trenér?
(přemýšlí) Myslím, že role asistenta je jiná, než kdybych byl hlavní trenér. Jsem klukům blíž, funguju na kamarádské bázi. Některých cvičení se účastním přímo na ledě, je to takové až bratrské. Jinak pořád zjišťuju, co obnáší být v realizačním týmu, a nemohl jsem si přát lepšího člověka, od kterého se učit. Venca je kamarád, vyrůstali jsme spolu, hráli jsme spolu v lajně. Spoustou věcí jsme si prošli.
Zaučujete se na budoucí roli hlavního kouče?
Těžko říct. Nečekal jsem, že se k hokeji v takové formě takhle rychle vrátím. Ani jsem to tak necítil. Byla to ale skvělá příležitost. Vašek má zkušenosti, je u nás považovaný za jednoho z nejlepších mladých trenérů. Kluky už zná delší dobu a pro mě to byla skvělá příležitost se začít postupně učit. Jednou za měsíc máme sraz, během volna sleduju hráče spíš zpovzdálí. Beru to jako optimální variantu, jak zjistit, jestli mě trénování v další fázi života bude bavit.
Splácím dluh. Kvůli české dvacítce odmítl Eliáš nabídku z New Jersey |
A bude?
Zatím mi to takhle vyhovuje, baví mě být s klukama. Myslím, že jim mám v různých herních situacích nebo v přístupu co poradit. A doufám, že to berou. Není to ale jen o tom něco předávat a mít z toho dobrý pocit. Náš vrchol bude za chvilku na juniorském mistrovství světa, už se to blíží.
Už jste poznal, v čem se současní junioři odlišují od vaší generace?
Nevím, možná jim chybí určitá drzost. My jsme měli fantastický ročník 1976, s Vencou jsme počítali, že nás bylo asi čtrnáct draftovaných, což se moc nevidí. A měli jsme různé typy hráčů - talenty, pracanty, kluky, kteří byli zarputilí a nenechali si nic líbit. Vidina NHL je v dnešní době lákavá. Mládí tam dostává přednost, kluci to mají zřejmě i jednodušší, ale chybí mi určitá dravost.
I to s nimi probíráte?
Můžu jim říct jen to, čím jsem si jako mladý hráč já procházel. I když se doba změnila, nikdo jim nic nedá zadarmo. Potřebují na sobě makat. Udivuje mě, že i když už jsou profíci, kolikrát nevědí, co mají pro sebe sami dělat. Když hrají za áčko a nemají tolik prostoru, je potřeba, aby dělali něco navíc. Víc trénovali kondici, získávali objemy. Sami se můžou na internetu učit a zlepšovat. Je škoda, že to kluci nevyužijí. To my maximálně mohli okoukávat něco od starších hráčů z oddílu. Možnosti jsou nyní větší a ve světě jich možná lépe využívají.
Patrik Eliáš pózuje v oblečení s novým logem českého hokejového svazu.
Berete to za největší problém českého hokeje, proč strádá?
Sám to nedokážu říct, každý se o tom baví. Je to nějaká křivka - jednou jste nahoře, potom dole. Dělají se studie Švédů a Finů, co dělají jinak a proč vylétli. Snažíme se z toho ponaučit, nějak to použít iu nás, ale vše potrvá nějakou dobu. Obecnější problém je v tom, aby rodiče přiváděli děti ke sportu, protože mají hlavně chuť a nemají vidinu NHL. Já třeba o ní do sedmnácti nevěděl. Neříkám, že je špatné mít nějaké vize a cíl... Ale těžko se mi tohle popisuje po roce, co jsem zpátky v Česku.
Zkuste to.
Když se podíváte na NHL, máte tam mladé české kluky, co jsou v kategorii pro juniorské mistrovství světa a nikdo z nich nezáří. Jen mladý Chytil za Rangers hrává deset minut za zápas, v NHL spíš získává zkušenosti. Martin Nečas začal v Carolině, ale poslali ho dolů. I další kluci jsou na farmě a nikdo z nich není jako Elias Pettersson, který vlítne do NHL a v deseti zápasech dá deset gólů. Dřív jsme takové hráče měli taky. Neříkám, že jsme uspokojení, ale momentálně nám chybějí rozdíloví hráči. Kdybych byl kluk v tomhle věku, chtěl bych se porovnávat s nejlepšími, dávat góly a sám být nejlepší. Sám ale opravdu nevím, jestli je to to, co nám chybí. Je to pro mě složitá otázka.
