Pane Augusto, jste připravený probírat se nabídkami?
Nabídek si vážím. Jsem v pozici, kdy si můžu vybrat, to je úžasné. Práce u juniorů mě obrovsky naplňuje a domluvil jsem se s Lojzou (prezidentem Hadamczikem), že si o budoucnosti popovídáme. Jsem u reprezentace rok a půl, to zas tak dlouhá doba není. Chci si sednout doma s rodinou, vydechnout, zamyslet se. Je úžasné, když mistrovství takhle skončí, ale na rovinu, ten měsíc je děsně náročný.
Dlouhá doba, navíc přes Vánoce.
A ten stres a únavu si neumíte představit. Ale všechno to stálo za to, protože vidět kluky, získat zážitky a padnout si do náručí s kolegy, to je jako droga. Mám obrovské štěstí, že jsem si je mohl vybrat a že jsou oni ochotní dát svůj čas, energii a znalosti pro dobro týmu.
Bronzoví junioři jsou doma. Oslavy měli bujaré, ale krátké. Augustu čeká jednání |
Nešla by skloubit klubová a reprezentační práce?
Stylem práce, kterým já dělám, asi ne. Několikrát jsem o tom uvažoval, ale cítil bych, že jedno nebo druhé okrádám. Věřím v tvrdou práci, která nás někdy odmění. Jen ne vždycky. Někdy prostě vypadnete, sami jste viděli, jak tenký vlásek mezi tím stojí.
Sehraje roli v rozhodování i to, že příští rok můžete počítat se silným ročníkem?
Když z něho ale nevybudujete tým, nevyhrajete.
Kdo jiný by to mohl dokázat, když ne vy?
Já se nepovažuju za... Ano, něco se nám povedlo, něčím jsem přispěl, ale zásluha patří hráčům. Já chci být hlavně pozitivní, máme před sebou skvělou budoucnost a v tuhle chvíli to mám tak, že národní tým je víc než práce v klubu.
Jak vám pomohla opět přítomnost Radima Rulíka v Kanadě?
To je přesně ono. Jak spolupracujeme, jak jsme se dali do kupy. S Radimem se bavíme celý měsíc, má úžasný vliv na mou erudici. Stejně jako jsem já dával jemu to nejlepší, co umím, během šampionátu v Praze, tak on teď se mnou diskutoval taky. My jsme trochu blázni, pořád se bavíme o hokeji.
To zní krásně.
Jsem obklopený lidmi, které jsem si mohl vybrat, v klubu tuhle možnost vždycky nemáte. Jsou to skvělí lidé a po tom, co jsme prožili, jsme taky velcí kamarádi. Považuju to za obrovské štěstí a budu přemýšlet, jestli od toho vůbec utíkat, byť samozřejmě existují další vyšší výzvy. Každý má svoje sny.
Rap i Karel Gott. Vybučený Sikora popsal, jak slavil: kanadskými drinky! |
Provázanost prostupuje všechny ročníky. Jak je zásadní?
Navzájem se obohacujeme. Ale ani Radim, ani já, ani David Čermák nebo kluci dole jako Franta Ptáček nemáme patent na rozum. Máme vize a diskutujeme. Takhle to bývalo i dřív. Kolik nocí prodiskutoval můj táta s Ivanem Hlinkou a panem Martincem? Pamatuju si to, byl jsem dítě. A jedině z toho vzejdou dobré věci. Radim mi nemusí říkat, co mám dělat, dává mi postřehy, nic si nevnucujeme. Rozhled a nadhled je důležitý a ve světě běžný. Začínáme s tím i tady. Já si současnost vážně užívám.
Co si budete pamatovat z turnaje nejvíc?
Vyřazení Kanady. Fantastický zážitek před plnou halou domácích fanoušků. To se nestává každý rok. Ukázalo to sílu mužstva, já ji z kluků cítil už před zápasem. Jsem hrdý, jak zareagovali na prohru se Švédy ve skupině.
Nestává každý rok? Kanadu jste vyřadili podruhé v řadě! Jaký máte výhled dál?
Máme spoustu šikovných kluků. S výborným srdcem a charakterem, vůbec se o ně nebojím. Už můj táta říkával, že se vždycky najdou noví bojovníci, když někdo skončí.
Neustále řešíme stav české mládeže a výchovy. Co na ni říkáte vy?
Hokej je národní sport. Pomlouváme se, chceme vidět negativní věci a když něco je špatně, vyzdvihujeme to. Samozřejmě jsou některé věci špatně, nikdo netvrdí, že je vše dobré, ale já pořád v český systém věřím. Hráči nám odcházejí do zahraničí, ano, ale do té doby vyrůstají u nás. Máme hráče v Kanadě rok a myslíme si, že je kanadská juniorka změní v jiné hráče? Oni se tam dostali, protože prošli naším programem.
Tři a dost? Nebo dál? Junioři zažívají zářivou éru, klidně můžou uspět i za rok |
Dobře, ale juniorské soutěže v Česku opravdu nejsou dobré, proto ti hráči raději odchází na ty roky pryč.
Neříkám, že ty programy jsou nejlepší, pracujeme na nich, budeme se o nich bavit. Jezdíme s Radimem do klubů, snažíme se dělat tréninky a práce máme spoustu. Já jsem hrozně rád za ty úspěchy, protože můžeme aspoň malinko ukázat něco pozitivního. Nechoďme se plácat po ramenou, jak je vše výborné, ale spoustu věcí dobře děláme. Bohužel jsme v Česku a lidi i mimo sport radši vidí ty špatné věci, protože chceme, aby se soused měl hůř. Já jsem za tyhle momenty hrozně rád. Aspoň na chvilinku se můžeme usmát, být pozitivní a mít o něco hezčí den.
Kdy zase zapnete hokej? Nemáte ho dost?
Včera večer pískal svůj první extraligový zápas můj syn. Na čáře. Další Augusta v hokeji, jen v trochu jiné roli. Moc jsme mu přáli, aby se mu to povedlo.
