Celá jeho rodina pochází z Ruska, Safin se ale narodil v České republice. Hlásí se tak k ruské i české národnosti. „Mám v sobě kus Ruska, protože rodiče a celou rodinu mám odtamtud. Ale narodil jsem se v Praze, takže u mě je to půl na půl,“ hlásí mladík.
Doma v rodině se spolu baví rusky, Safin ale bravurně ovládá také češtinu. A vlastně není ani divu, ve středu Evropy totiž strávil celé dětství. „Začínal jsem mluvit ve školce, ale nejvíc jsem mluvil v týmu. Už od přípravky jsem se s kluky ve Spartě bavil česky,“ popisuje cestu, kterou si svůj druhý mateřský jazyk osvojil. „Kuchyni mám ale asi radši ruskou, od mamky. Jídel, která mám rád, je hodně, ani bych je nevyjmenoval,“ usmívá se.
Vyrůstal ve sportovní rodině, každý ze čtyř sourozenců dělal nebo dělá nějaký sport. Létající míček a zákroky hokejkou mezi futry od dveří byly na denním pořádku. „Večer už to rodičům trochu vadilo, protože chtěli spát, ale nám to bylo fuk. Byli jsme mladí a měli hodně energie, hráli jsme pořád. To byly dobré časy,“ vzpomíná na dětská léta Safin.
Švédští hokejisté slaví gól v utkání mistrovství světa juniorů, český reprezentant Ostap Safin zklamaně odjíždí na střídačku.
Co se hokeje týká, k tomu se dostal díky bratrovi. Starší Artur sice skončil s aktivním hraním kvůli četným zraněním, mladší Ostap jde ale dál v jeho šlépějích. „Rodiče mě prostě poslali po jeho cestě,“ vysvětluje. A zatím se výběr sportu jeví jako správná volba. Coby hokejista má totiž Safin našlápnuto k zajímavé kariéře.
Po letech ve Spartě se letos vydal na zkušenou do zámoří, pravidelně obléká také reprezentační dres. Ačkoliv by díky dvojímu občanství mohl nastupovat za sbornou, Safin takovou variantu rezolutně odmítá. „Vůbec. I kdyby mě třeba do ruské reprezentace pozvali, ani bych nad tím nepřemýšlel. Vyrůstal jsem v Česku, kde mi dali v hokeji všechno. Cítil bych se špatně, kdybych měl jít hrát za Rusko,“ má jasno.
Nosit na hrudi českého lva je pro něj nejvíc. Na právě probíhajícím mistrovství světa juniorů je jedním z důležitých článků národního týmu a chce ho dovést co nejdál. „Neuvěřitelná pocta, hrát za svoji zemi je vždycky super. Každý chce dosáhnout co nejvýš, my jdeme za medailemi,“ říká odhodlaně.
