Na Sibiři není život lehký. Špína, staré oprýskané domy, nevzhledné ulice. A také krátké a ledové dny. Hokejisté si tam ale žijí pohádkově.
"Pocity jsou ovlivněné tím, jak se o nás všichni starají. Od gubernátora až po poslední osobu, která pro klub pracuje. Všechno tam funguje jako v Americe," říká útočník Pavel Rosa, který do Omsku přestoupil z Dynama Moskva.
A rozhodně nelituje. Daří se jemu i spoluhráčům, Avangard je v ruské superlize na druhém místě. Rosa se navíc po roce a půl objevuje v národním týmu. Zahraje si na Švédských hrách.
Pavle, trenér Hadamczik vás v této sezoně zval do reprezentace už dvakrát. Proč jste přijel až tentokrát?
Byl jsem unavený. V Omsku je kvůli časovému posunu náročnější cestování, ze zápasů venku jsme se většinou vraceli až ráno. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl.
Jaké to je v Omsku, když jste tam po odchodu Václava Nováka zůstal sám?
Jelikož jsem ve své kariéře změnil hodně týmů, už jsem se za ty léta osamostatnil. Ale samozřejmě bylo příjemnější být tam ve dvou.
Je velký rozdíl žít v Moskvě a na Sibiři?
Ano. V Moskvě jsme byli s manželkou sami, takže jsme potřebovali nějaké vyžití - restaurace, nákupy a tak. Ale do Omsku jsme přišli v době, kdy se narodil malý. Takže většinu času trávíme doma.
Je život s dítětem hodně velká změna?
Je. Ze začátku jsem chtěl manželce pomáhat i v noci, aby to měla lehčí. Ale pak se u mě nashromáždila únava, tak jsme se domluvili, že já se v noci vyspím a starat se bude manželka. A kdykoli mám během dne možnost, starám se já, aby si žena odpočinula.
Takže vás neomrzelo ani přebalování?
Kdepak. Od té doby, co malého máme, jsem šťastný. Je to nejlepší věc, která se mi kdy přihodila.
Asi si díky němu dokáže vyčistit hlavu od hokeje, že?
Přesně tak. Už dřív jsem od kluků, kteří měli děti, slyšel, že člověk přijde domů a zapomene na všechny starosti. A je to tak.
Česká stopa v hokejovém Omsku je silná - hrál tam Jágr, Patera, Hlinka a další. Máte pocit, že máte na co navazovat? Že má český hokej ve městě dobré jméno?
Nekoukám na to, kolik tam bylo Čechů. Hraju sám pro sebe. Snažím se mít nejlepší sezonu, ať je to, kde je to.
Mluvil jste o tom, jak je v klubu o vás skvěle postaráno. Souvisí s tím i tlak na hráče?
Tlak je, ale mám pocit, že je na všechny. Ne jenom na cizince.
Předtím jste hrál v Dynamu Moskva, zkuste to srovnat.
Tam byl tlak na cizince daleko větší, to bylo cítit. V Omsku jsou nároky na všechny, protože ambice jsou hrozně vysoké. Když jsem v létě do týmu přišel, trenér ještě rozebíral momenty z prohraného finále s Kazaní. Porážku tam přes srdce jen tak lehce nepřenesou. Nic jiného než vítězství v lize je nezajímá.
Říkáte, že chcete mít nejlepší sezonu. Jak jste tedy spokojený?
Zatím se mi daří, dávám góly. Základní je hrát pro mančaft, protože náš trenér vyžaduje určitou šablonu, podle které musíme hrát. Já se ji snažím dodržovat a zatím jsem spokojený.
A nevadí vám, že nemůžete improvizovat?
Občas mi to chybí. Vzít puk a udělat si, co chci. Ale přináší to výsledky. Podle šablony dávám góly a vyhráváme. Takový systém jsem nikde neviděl a hodně mě překvapilo, jak funguje.
A v čem je ten systém tak ojedinělý?
No to je tajemství, to přece nebudu prozrazovat. Na to budou muset přijít soupeři.
V Rusku hrajete už třetí rok. Už jste si zvykl, nebo vás ta země pořád ještě překvapuje?
Všichni říkají, že Moskva není Rusko a je to pravda. V Moskvě jsem se cítil víc jako na západě. Nevěděl jsem, co mám očekávat od Omsku. Město je samozřejmě chudší, není tam tolik nových budov, působí to trošku staře.
Depresivně?
Když je špatné počasí, tak jo. Ale už jsem si na to zvykl.
A co pověstná ruská zima?
Všichni říkají, že loni bylo v Omsku o hodně chladněji. Prý mínus čtyřicet. Letos je maximálně mínus dvacet.
Po delší době se objevujete v reprezentaci. Láká vás světový šampionát v Moskvě?
Na něj vůbec nemyslím. Přijel jsem si zahrát za národní tým a docela se těším. Co jsem koukal na sestavu, jsou tu skvělí hráči.
Opravdu si nemyslíte, že máte před mistrovstvím šanci ukázat se?
Kdepak. V první řadě bude zájem o hráče z NHL a moc volných míst nezbude. Jestli vůbec nějaké. A já necítím, že bych měl nějakou šanci. Kdyby nabídka přišla, samozřejmě bych jel, ale neřeším to.
 Takhle před dvěma lety oslavoval Pavel Rosa (vlevo) s Michalem Mikeskou gól ve švédské síti na turnaji Rosno Cup |
