Ani s Malíkem by Česko na šampionátu v Kanadě neživilo příliš velké ambice neskončit počtvrté za sebou ve čtvrtfinále.
Ale přijít o 19letého sebevědomého kluka, jenž už zažil dva takové turnaje a aktuálně chytá ve finské nejvyšší lize za čtvrtý tým KooKoo?
A když navíc s 92,5 procenty úspěšnosti zákroků vede brankářské statistiky celé soutěže?
S náročným úkolem se místo něj popasuje jeden z trojice Daniel Král (Benátky, 1. liga), Jakub Málek (Vsetín, 1. liga) a Jan Bednář (zámořská juniorka QMJHL).
Šikovní, leč sotva tak zkušení.
Malíkova absence přesahuje rám blížícího se mistrovství světa. Naznačuje, že vztah mladých hokejistů k reprezentaci uvadá.
Malík: Z českého hokeje jsem otrávený, ale proto jsem reprezentaci neodmítl |
Ne všech, ovšem loni učinil totožné rozhodnutí centr Marcel Barinka. Raději zabojoval o smlouvu v nejvyšší německé soutěži v Kolíně nad Rýnem.
Uspěl, získal ji a zařadil se k předním tvářím týmu.
Děsně tehdy namíchl šéftrenéra svazu Filipa Pešána. „Kde je, k čertu, česká hrdost?“ ptal se.
„Marcel musí bojovat o svou budoucnost,“ bránil vnuka Alois Hadamczik a do Pešána rýpl: „Působí na mě arogantně jako ten nejchytřejší, který ví všechno, přitom mladé kluky nikdy netrénoval.“
Také Malík dlouho přemítal, jestli na sebe nepřivolá bouři nevole, prý z toho neměl lehké spaní, přesto učinil rozhodnutí v jeho nejlepším zájmu.
„Konečně moje kariéra začala někam směřovat. Bál jsem se, abych o pozici v KooKoo nepřišel. Jsem rád, že nevzniklo žádné drama a respektují to,“ řekl ve čtvrtek pro iDNES.cz.
Malíka odradila řada věcí.
K reprezentaci by se musel připojit už 12. prosince, v teoretickém případě postupu až do finále by Česko hrálo ještě 5. ledna dalšího roku. A co když se hráč nakazí covidem a zamíří na další dva týdny do karantény?
Trenér Mlejnek navíc avizoval, že zápasovou zátěž rozloží mezi víc brankářů. A předchozí turnaje ukazují, že očekávanou českou jedničku může na krátkém turnaji přechytat konkurent. Třeba před třemi lety prověřeného Škarka trumfl mladičký Dostál.
Finská soutěž se kvůli juniorskému turnaji nezastaví a Malík by jen na dálku sledoval, jak KooKoo hraje bez něj.
Že by se mohl ukázat na mezinárodní úrovni před zámořskými manažery a skauty?
Češi pro MS dvacítek: sedm zkušených, mladíček Kulich i Malíkovo odmítnutí |
Ty sotva ohromí výsledky jako 0:7 s USA, 1:7 se Švédskem a 2:7 s Kanadou, Malíkovi k draftu do NHL účast na minulých dvou šampionátech nepomohla, byť za to zřejmě zčásti může i brankářova povaha bezstarostného kluka, leckdy až bohéma.
Ostatně draftem prošlo v poslední době mnoho méně známých českých brankářů: Patrik Hamrla (3. kolo/2021), Jakub Málek (4. kolo/2021), Jan Bednář (4. kolo/2020) či Jakub Dobeš (5. kolo/2020).
Kluby z NHL nadějné hokejisty testují podrobně ze všech stran a pokud Malík cítí, že mu pro kariéru prospěje víc stabilní pozice ve Finsku než nejistý úděl na mistrovství světa, udělal moudrý krok.
Pešán to respektuje, ale dál zastává opačný názor: „Je obrovská škoda, že odmítl reprezentovat. Doufám, že toho v budoucnu nebude litovat. Opět se ptám, kde je česká hrdost.“
Otázky lze ale otočit. Proč mladí hokejisté vztah k národnímu týmu ztrácejí? Proč je neláká reprezentovat?
Mladíci jezdí na reprezentační akce od šestnácti, znají trenéry i prostředí, tvoří si k tomu nějaké pouto. A spousta z nich dřív nebo později přestane chtít jezdit?
Tuhle otázku by si měli klást reprezentační trenéři i funkcionáři svazu.
 |
Co by měli šéftrenér Pešán a spol. zlepšit, aby se případy Barinka a Malík neopakovaly?
Spoléhat na národní hrdost je naivní, když začínající hokejista hazarduje s prvním pořádným a placeným zaměstnáním.
Česká reprezentace jednoduše nefunguje jako výtah do světa jako v minulosti.
Vrací nás to k debatě, proč nejvyšší domácí juniorskou soutěž hraje 20 týmů a dorosteneckou 30. Od příští sezony tedy dojde k vytouženému zúžení na 14, respektive 24, ale ani takový počet pořád nestačí k vytvoření konkurenčního prostředí.
Malíkovy statistiky17 zápasů za KooKoo |
Nejvyšší mládežnické soutěže nemají prestiž ani kvalitu, hráči v nich nemusí zarputile bojovat o pozici, protože místo je pro každého.
Nenutí je to podávat lepší výkony, tudíž z nich nevyroste rozdílový hráč pro reprezentaci. Ta pak nemá úspěchy, mínění o ní v očích skautů a všech ostatních klesá a v důsledku hráč raději zůstane v klubu, než by jel reprezentovat a dostal sedmičku od Kanady.
Malík říká, že je z českého prostředí otrávený: „Rád jsem se od lidí v Česku oprostil. Možná je to tím, že nejsem Fiňák, ale nikdo ve Finsku nemá potřebu shazovat druhého člověka, zvlášť mladšího.“
Buďme rádi, že se tak necítí každý. Třeba útočník Michal Gut, aktuálně nominovaný na juniorský šampionát, na Twitteru napsal: „Já tedy na mistrovství jezdím reprezentovat svoji zemi, ne kvůli angažmá. Je to prostě čest!“
Podobný názor vyjádřil i lídr extraligového Liberce a pamětník poslední juniorské medaile (bronz) z roku 2005 Ladislav Šmíd: „Kdybych takhle přemýšlel, nejel bych ani na jedno MS. Za mě je velká škoda, že tam nebude.“
Střetávají se dva pohledy, avšak bylo by dobré, kdyby nezůstalo jen u polemik. Kdyby Malíkovo a Barinkovo racionalizované solitérství mělo dopad ve svazových kancelářích na vytvoření opravdu kvalitního prostředí.
Takového, kam se budou chtít hráči s chutí a nadšením vracet, aby dokázali, že hrát za Česko něco znamená.
