Když trenéři přípravek zapáleným rodičům říkají, že ze smečky dítek, zápolících na ledu s vlastní stabilitou, vyrostou při velké shodě náhod ve výsledku dva, co okusí profi hokej, nejde o přehnané strašení. Cesta je to opravdu drahá i velmi těžká – stojí nejen spoustu peněz, ale také pořádnou dřinu. A potřebuje notnou dávku talentu.
Lang tuhle cestu také nastoupil a dlouho dřel na svém snu klasickým prokousáváním se českou a poté i kanadskou strukturou juniorských soutěží. Na „velký“ hokej to ale přece jen nebylo. „Ona to ale jediná cesta není, zvlášť při správném know-how,“ zjistil filuta s přezdívkou Lanýž, jenž s hokejem procestoval Bulharsko, Island, Litvu i totální hokejové exotiky jako právě Turecko, Nový Zéland či Egypt.
Chcete vědět, jak se vyprodá aréna na zápas dvou no name hráčů? Snadno. Choval jsem se na sítích jako úplný vůl, dělal věci, které mi nejsou přirozené, a u toho jsem se natáčel.
