Není Sergej Makarov jako Sergej Makarov

Plzeň - Způsob, jakým ruský výběr hokejových veteránů Gazprom export lákal na exhibici v Plzni, by perfektně sedl do filmu Vrtěti psem, excelentně odhalujícím možnosti manipulace s veřejností. "Tým je složen z hokejistů hvězdné reprezentace SSSR," hlásily oficiální materiály před akcí.

Rusko | foto: ČTK

A k tomu jsou připsaná jména jako Sergej Makarov či Valerij Kamenskij jako slavní hráči NHL.

Tak k tomu přistoupili i novináři a do Plzně se jich sjelo víc než na předkolo play-off. Těšili se právě na Makarova, člena legendární útočné řady sovětské sborné z 80. let.

Sergej Makarov skutečně zasedl na židli při tiskové konferenci. Jenže než mu novináři stačili položit jedinou otázku, zase zmizel pryč. Až v průběhu druhé třetiny utkání s českými veterány členka ruského štábu na přímý dotaz v rychlosti odpověděla: "Ne, není to on."

Inu, v něčem se Rusko asi nemění. "No jo, to jsou přesně oni," reagoval po porážce 3:4 s úsměvem Jiří Kučera, plzeňský odchovanec a mistr světa z roku 1996.

Na obhajobu nutno říci, že ruský veteránský tým předváděl skvělý hokej. "To je pořád stejné, kolotoč na ledě jako vždycky," uznal i Kučera.

Většina borců ze soupisky HC Gazprom, se kterou po světě jezdí naftový miliardář a duchovní otec Kontinentální ligy Alexandr Medvěděv, prošla kvalitními týmy v Rusku či v Evropě, někteří dokonce i v Česku.

Pár z nich si zahrálo nižší soutěž v zámoří. Právě bek Sergej Makarov působil ve finském Lukko Rauma či americkém Detroit Falcons.

Věkově o hodně mladší ruský tým zdolal české veterány (v sestavě s Martincem, Novým, Válkem či Richtrem) těsně 4:3. A to v 59. minutě neproměnil Richter trestné střílení, byť reklamoval opak. "Myslím, že puk byl za brankovou čárou, jenže ten Pepik v bráně to nepřiznal. Ale jinak jsme si zahráli parádně a diváci byli fajn," děkoval Pavel Richter, světový šampion z let 1977 a 1985.

. Přežil jsem! volal po exhibici vesele Farda

V šatně si přetáhl přes hlavu červený reprezentační dres s kapitánským "céčkem" na hrudi, omotal si ručník okolo pasu a když kráčel vstříc novinářům po veteránské exhibici v Plzni proti ruskému výběru Gazprom, vesele zvolal: "Přežil jsem, chlapci!"

Aby z Richarda Fardy, hokejového mistra světa z roku 1972 v Praze a bronzového z olympiády v Sapporu ve stejném roce, vyprchala moravská bodrost, to se spíš dočkáte samostatného Tibetu.

Jestli jsem se dobře díval, v 62 letech jste byl na ledě nejstarší, že?
Suverénně. Pár dnů předtím při jiné exhibici ve Varech byli na ruské straně Kuskin a Jakušev, s těmi jsme proti sobě ještě hráli. Tam to bylo lepší, nebyli tak rychlí. Tohle byla pro nás staré vražda...

Věděli jste, kdo proti vám nastoupí?
Věděli, od Milana Nového. Pár kluků hrálo před dvěma lety turnaj v Bělorusku právě proti tomuhle týmu. Jsou tam kluci, kteří by ještě v klidu mohli hrát naší ligu.

Jaké jsou pro vás návraty do Plzně, kde jste před šesti lety trénoval?
Ale dobrý... Pivko bude taky dobrý.

Akorát Plzni pořád schází to play-off, že?
V tom do rozhovoru zasáhne Gusta Havel, kouč českých veteránů a říká: Hlavně pochval trenéra! Na to mu Farda hbitě odvětí: Vždyť jsi nevyhrál, tak co. S Plzní už bys po takovém zápase dokoučoval.

Necítíte tady žádný sentiment?
Vůbec. Ale přijedu sem rád. Pokecali jsme si i s Milanem Razýmem. Sice jsme tehdy spolu něco mezi sebou měli, když mi dělal asistenta, ale to už je dávno zapomenuté.

Teď bude Razým u týmu znovu asistentem. Co jste mu poradil?
No, jen aby to zase kluci neměli do Vánoc, jak to tady bývá (smích).