Sotva vstřebal vypadnutí ostravského celku z extraligového play off, má před sebou další cíl. O nominaci na mistrovství světa, které startuje v polovině května ve Finsku, bojuje na kempu ve svém rodném městě.
V Plzni přišel na svět, první hokejové krůčky dělal v devět kilometrů vzdálené Třemošné, jenže v dospělém hokeji za žádný západočeský klub nechytal. „Přes rok se sem kromě zápasů ani nedostanu,“ poznamenal.
Jak jste reagoval na pozvánku do národního týmu?
Potěšila mě strašně moc. Když jsme vypadli, tak mě vůbec ani nenapadlo, že by něco takového mohlo přijít. V této sezoně měla parádní výsledky spousta gólmanů, o to je to pro mě příjemnější. Je to odměna a zároveň motivace makat, co nejlépe to jde, a probojovat se co nejdál.
Už jste hodil za hlavu smutek z vyřazení Vítkovic v extraligovém čtvrtfinále?
Je to takový paradox. Jsem zase na ledě, mám novou motivaci, ale klubové zklamání tam pořád je. Předkolo jsme zvládli, ale o to víc vypadnutí mrzí. Sezona byla úspěšná a s jídlem roste chuť, věřili jsme si tedy i na Třinec. Nula čtyři sice vypadá jednoznačně, ale tak to nebylo. Byl to vyrovnaný hokej, jen škoda, že jsme nedávali víc gólů.
O účast na světovém šampionátu rázem bojujete na kempu v Plzni, odkud pocházíte.
Vidíte, tohle je další zajímavý paradox. (úsměv) Narodil jsem se v Plzni a vyrůstal jsem ve Třemošné, takže je to super. Přijel jsem de facto domů, o to je to sladší. Hezká souhra náhod.
Hokejisté zahájili přípravu. Práce s Čechy se oproti Finům neliší, říká Jalonen |
Máte ke zdejší hale nějaký speciální vztah?
Vždycky jsem tu byl jen jako soupeř. Jasně, jako malé dítě jsem se sem chodil dívat na hokej, takže to tady znám. Pro mě byla ale hlavní Třemošná. Malé městečko. Samozřejmě však vztah k tomuhle stadionu člověk má, zároveň i k městu jako takovému.
Jsou pro vás utkání proti Plzni speciální?
Každý zápas v extralize je důležitý. Jiné je to možná jen v tom, že tady musím vždycky rozdat strašně moc lístků. (úsměv) Víc pro mě asi jsou utkání v Liberci, tam jsem asi osm let vyrůstal hokejově.
Bylo někdy ve hře, že byste do vašeho rodného města přestoupil?
(dlouhá pauza) Bavili jsme se o tom, ale že bychom se dostali do nějakého hlubšího kontaktu, to ne. Každý rok se mě na to babičky ptají, jestli už konečně nepřejdu někam blíž, že mě chtějí vidět. Ale pořád jsem na druhé straně republiky. Nabídka nebyla.
Dostanete se na západ Čech během roku mimo zápasů?
Vůbec. Sezona byla celkově nabitá, byla tam olympiáda, šance nebyla žádná. Podíval jsem se do Plzně, jen když jsme hráli. Během ročníku jsem se domů nedostal. O to lepší je, že jsem teď mohl přijet o den dřív a navštívit babičky.
Najednou právě tady stojíte v reprezentačním dresu. Účast na světovém šampionátu je daleko, ovšem nereálná není.
Samozřejmě to je obrovská motivace, ale stojím nohama na zemi. Máme tady spoustu vynikajících gólmanů. Třeba Dominik Pavlát se Štěpánem Lukešem, kteří tu jsou se mnou. Do toho ještě Hrubec, Bartošák, Will a další. Udělám ale maximum, abych tu vydržel co nejdéle. Zároveň si to chci i užít, taková šance nepřichází často. Jsem za ni vděčný.
Mohou vám v adaptaci pomoci zkušenosti z reprezentační dvacítky?
V osmnáctce i dvacítce to bylo nádherné, reprezentovat je vždycky čest, ale tohle už je odlišné. Něco úplně jiného, prostě dospělý profesionální hokej. Navíc mládežnické reprezentace, to už je iks let zpátky, teď je tohle pro mě zase novinka.
Poprvé se setkáváte také s Karim Jalonenem, nový koučem národního týmu. Jak na vás působí?
Velice zajímavý trenér i člověk. Je vidět, že ví, co chce. Už na prvním mítinku byla sranda, proběhly nějaké vtípky. Pocit z něj mám super. Myslím, že do českého hokeje může přinést nový pohled. Převládají samá pozitiva.
