"Tohle je vlastně poslední mládežnický turnaj na kterém náš syn hraje, tak jsme si ho chtěli užít společně," říká Miroslav Nosek, který se svou manželkou do Edmontonu dorazil 25. prosince. "Je to dárek k Vánocům a zároveň dovolená. Budeme v Kanadě až do 6. ledna, takže si to tady užíváme," dodává.
Cesta na šampionát, nebo spíše do Kanady, ale nebyla jednoduchá."Udělat si výlet na mistrovství světa nás napadlo asi před měsícem, kdy byla oznámená nominace. Měli jsme ale problémy získat víza, nakonec jsme je dostali až 22. prosince," popisuje otec pardubického útočníka.
V Edmontonu chodí jen na zápasy českého týmu. Ve volných chvílích pak navštěvují místní památky."Je tu spousta zajímavých věcí. Byli jsme tu například v královském muzeu," jmenuje Miroslav Nosek, profesí kondiční trenér pardubického extraligového týmu."V Kanadě jsem podruhé. Před tím jsem byl v Montrealu, tak Edmonton je v porovnání s ním trochu smutnější. Už se ale těšíme do Calgary, tam je zajímavých věcí přeci jen víc. Chystáme se navštívit sportoviště z olympiády z roku 1988," plánuje.
V provincii Alberta panuje na tuto roční dobu až nezvyklé teplo, což znamená, že rtuť teploměru se pohybuje jen kolem nuly."Počasí nás překvapilo. Přivezli jsme si hodně teplého oblečení, všechno raději dvakrát a nakonec je tady podobné počasí, jako doma. Čekali jsme mrazy kolem -30 stupňů a nakonec se díkybohu nekonají," směje se pardubická dvojice.
Lidé v Kanadě hokej milují, ale styl fandění je přeci jen jiný oproti tomu evropskému."Největší ohlas má naražení hráče na mantinel nebo střet na ploše. U nás je to bouřlivější. Tady je ale slušné publikum, všichni fandí a jsou milý," hodnotí Miroslav Nosek."Spousta lidí nás oslovuje a ptá se kdo jsme a co tady děláme. Lidé jsou tady vstřícní a kamarádští. Říkáme jim, že ve finále bude hrát Kanada s Čechy," směje se Daniela Nosková, která v Česku vyučuje na pardubickém sportovním gymnáziu.
Českou dvojici v hledišti nejde přehlédnout. Na zápasy si s sebou nosí velké české vlajky, kšiltovky, českými barvami mají i pomalovaný obličej a také má každý český dres s číslem 42."Máme je půjčené od pardubického útočníka Petra Koukala, snad nám přinesou štěstí," věří Daniela Nosková."Je hezké viděl syna na ledě v českých barvách. Těší nás to o to víc, že jsme si s ním prožili zranění a horší chvíle, tak jsme moc rádi, že je teď tady."
