Když se prohánějí po ledě v rámci domácí ligové soutěže, v hledišti tomu většinou přihlíží padesát až sto lidí. Vesměs přátelé a příbuzní. Ve vítkovické Ostravar Areně to byla minulý týden jiná káva. Na zápasy českých parahokejistů chodily osmitisícové návštěvy. Nikdy v historii hokej pro handicapované nenavštívilo víc lidí.
„Byl to nepopsatelný zážitek. Když jsme vyjeli na první rozbruslení a spatřil jsem davy lidí, sevřel se mi žaludek. Byl jsem jako zamrazený,“ žasl Zdeněk Hábl.
Zkušený hráč byl jedním ze tří zástupců českého šampiona SHK Lapp Zlín na mistrovství světa.
Aby bylo jasno, není to žádný nazdárek. V dresu národního týmu se účastnil několika paralympiád i světových šampionátů. Přesto však zážitek z Ostravy všechno přebil.
„Když jsme v semifinále prohráli s favorizovanými Američany 2:10, dalo by se čekat, že lidi budou v průběhu zápasu odcházet. Jenomže oni i po konci zůstali na stadionu a skandovali. To jsem v žádném jiném sportu neviděl,“ líčil Hábl.
Stejně zaskočený byl i jeho spoluhráč ze Zlína David Palát. „Psali mi kamarádi, že v naší oblíbené hospodě přepnuli utkání fotbalové Ligy mistrů mezi Ajaxem a Tottenhamem na parahokej. To mě úplně dostalo,“ popisoval.
Mistrovství světa vzbudilo nečekaný ohlas. Ještě před zahájením organizátoři upozorňovali, že by byl úspěch zaplnit tribuny alespoň z poloviny. Že bude plno? To předčilo nejbujnější fantazie.
„Stojí za tím dokonalá organizace a neuvěřitelní fanoušci. Pro mě to byla ohromná euforie, měl jsem slzy v očích,“ zmínil uznale útočník Zdeněk Šafránek. Zážitek z Ostravy dokonce přirovnával k okamžikům, kdy přišly na svět jeho děti. Vše měl ještě znásobené tím, že po turnaji skončil s reprezentační kariérou. „Budu pokračovat na klubové úrovni. Ale řekl jsem, že pokud by nám v budoucnu na vrcholnou reprezentační akci chyběli hráči a já byl v dobré formě, tak klukům pomohu,“ naznačil.
Český tým diváky dlouho odměňoval skvělými výkony. Vyhrál první čtyři utkání a postoupil do semifinále proti USA. „Dopředu jsme věděli, že prohrajeme. V tom zápase jsme ale vedli 1:0, hráli úplně nadoraz a mně blesklo hlavou, jestli nejsem součástí sportovního zázraku,“ vyprávěl Šafránek.
Nedostatek hráčů
Američané však brzy skóre otočili a vysoko vyhráli. „Ti jejich kluci mají neomezené možnosti, jsou úplně jinde než my,“ uznal Hábl.
Češi byli blízko zisku bronzové medaile, což by byl nejlepší výsledek národního týmu vůbec. Jižní Koreu sice Češi místy přehrávali, ale chyběly jim góly. Soupeř naopak své šance využil a vyhrál 4:1.
„Ten zápas je pro mě jediné zklamání v turnaji. Stojím si totiž za tím, že jsme měli na to, jej vyhrát,“ míní Šafránek.
„V přesilovce jsem mohl srovnat na 2:2, ale trefil jsem jen břevno. Mohlo to vypadat úplně jinak. Ale udělali jsme chyby a oni mají rychlé hráče, kteří to potrestali,“ hledal důvody prohry Hábl. Ten doufá, že si ještě někdy v budoucnu medaili z velké akce na krk pověsí. „Mám sen získat cenný kov na paralympiádě v Pekingu. Ale zároveň vím, že pokud se u nás nezlepší podmínky, nemáme šanci,“ upozornil David Palát.
Český parahokej totiž stále bojuje s nedostatkem nových hráčů. Do tvrdého a náročného sportu se nováčkům příliš nechce. Navíc jde o zcela amatérský sport. Hráče stojí čas i peníze. Kvůli přípravě na šampionát si mnozí museli brát volno v práci, někteří dokonce dali výpověď. „Ukončil jsem pracovní poměr a přešel jen na dohodu, do práce jsem mohl chodit jen den nebo dva v týdnu. Jinak by se to nedalo zvládat. Navíc mám malé děti a nechci propásnout důležité okamžiky jejich života,“ popsal Hábl.
Sám doufá, že ostravský úspěšný šampionát by mohl českému parahokeji prospět. Nejen jako dobrá reklama pro začínající hráče, ale třeba i jako vábnička pro sponzory, jejichž peníze by přispěly ke zlepšení podmínek hráčů.
