Když před svým odchodem do zámoří hrál v třinecké Werk Aréně naposledy, nastřílel Spartě Praha ve finále extraligy juniorů čtyři góly. A při svém návratu na třinecký led se znovu trefil. Dal gól v nedělním přípravném duelu na šampionát, v němž Češi porazili Slováky 4:2.
„Návrat domů to byl pěkný,“ řekl Adam Raška, který hraje soutěž QMJHL za Rimouski Oceánic.
Nebylo by pro vás lepší, kdyby Česko hrálo svou skupinu v Třinci, a ne v Ostravě?
Určitě (směje se). Pro mě by to tam bylo doma. Doslova. Rodiče by to měli blíž. Mám v Třinci kamarády. Hrál jsem tam pět let. Ale nedá se nic dělat.
Nominaci trenéři oznámili v pondělí. Štvalo by vás hodně, kdybyste v ní nebyl?
To ne, spíše bych byl zklamaný. Vím, že jsem do toho dal sto procent, ale rozhodnutí bylo na trenérech.
Hlavně jste se ale na Vánoce podíval domů, ne?
To je pravda. Aspoň jsem zase viděl rodiče, bráchu, babičky, dědečky. Bylo to moc fajn.
Adam Raška (vlevo) s Janem Jeníkem.
Byla vaše výhoda, že vás trenér Václav Varaďa dobře zná z Třince?
Pan trenér Varaďa mě trénoval několik zápasů, když jsem hrál za třinecké áčko. Zná mě, ví, co ode mne čekat, ale rozhodnutí bylo na něm.
Před šampionátem vás spousta lidí označovala za outsidery skupiny B. Jste jimi?
To ne. Hrajeme doma, musíme ukázat sílu, hrát jako tým, uválčit každý výsledek. Bude to o tom, jak se s klukama kousneme, jak se vypořádáme s podporou našich fanoušků.
Hrozí, že budete pod tlakem? Může vás domácí prostředí svazovat?
Svazující to je. Někdy. Ale když se na to dobře připravíte a převrátíte to ve svůj prospěch, tak vám to může jen pomoci.
Bude pro vás rozhodující sobotní zápas s Německem?
Každý je klíčový. Jestli chceme postoupit výše a hrát o medaile, tak musíme uspět s Amerikou i Kanadou. I s Němci. Budeme se poctivě připravovat na každý zápas.
Jak hodnotíte svoje dosavadní působení v zámoří?
Jen pozitivně. Strava, tréninky... Všechno je jiné. Tamější juniorský hokej je na vyšší úrovni než u nás. To by se mohlo přenést sem do Česka.
Co konkrétně?
Strava. Tady se nijak neřeší, každý se o jídlo stará sám. Tam vás sice také nikdo nekontroluje, ale máme různé mítinky. Všichni vědí, co je dobré, prospěšné. Víme, co máme dělat. Když to nedodržujete, jde váš výkon dolů a dolů. A pak to vidí trenér a může vás posadit, což nikdo z těch kluků nechce.
Se svými výkony jste spokojený? (Chvíli přemýšlí)
Není to nejhorší, ale určitě mám co zlepšovat. Jestli chci pomýšlet na NHL, na vyšší úroveň, mám pořád co dohánět.
Co?
Práci s kotoučem, bruslení, ty tři rychlé kroky, sprint, střelbu. Tu tam trénuji skoro každý den. Máme na to kouče. On mi radí co a jak. Snažím se, už cítím, že je to lepší. Doufám, že mi tamější angažmá prospěje. Pořád věřím, že bych se v kariéře mohl dostat výš.
Máte na mistrovství světa i nějaké spoluhráče?
Za Kanadu hraje Alexis Lafreniére, což je zřejmě budoucí jednička draftu. Ptal se mě, co je v Ostravě k vidění. Hlavně se zajímal o shopping parky, kam by mohli se spoluhráči zajít, až budou mít den volna. Doporučil jsem jim i procházky po městě. Ostrava je pěkná.
Vy ale pocházíte z Příbora, že?
Ano, ale v Ostravě jsem býval často. Ostatně Vítkovice byly a furt jsou rival Třince.
