Pro některé z nich je to poprvé, pro jiné už běžná záležitost – tráví příchod nového roku daleko od domova.
Zatímco jejich vrstevníci doma už počítají promile alkoholu kolující v krvi, hokejisty národního týmu čeká jen přípitek šampaňským. Spolu s realizačním týmem se přesouvají o patro výše do místnosti, kde se obyčejně připravují na dalšího soupeře.
"Tak nějakej rozbor, ne," nadhazuje kdosi, jakmile se všichni včetně zbývajících příchozích usadí do lavic podobných těm školním. Následuje výbuch smíchu. Jako ostatně mnohokrát ten večer.
Masér Libor Kuchyňa povznáší náladu předváděním nepublikovatelných skečů a v čele sedící trenér Bednář s úsměvem glosuje poznámky svých svěřenců.
Když už roku 2006 skutečně zbývá jen několik málo minut, začne se s otevíráním šampaňského. Všeobecně se to daří, až lékař mužstva Budín vzbudí pozdvižení. Nerespektujíce nízký strop posetý zářivkami totiž odjišťuje láhev pěkně naplno.
"Ty vole, doktore," ozve se, když špunt vystřelí do stropu a odrazí se přímo do připravených kelímků, které zbourá jako bowlingová koule kuželky.
Narážky na svůj věk v souvislosti s alkoholem si musí vyslechnout Jakub Voráček, jediný člen kádru, jemuž ještě nebylo osmnáct. Michal Řepík oslavil narozeniny právě třicátého prvního.
Když jsou jednotlivé přípitky rozdány celému osazenstvu místnosti, ujímá se slova vedoucí výpravy Petr Komers.
Hovoří o splnění prvního cíle v podobě postupu do čtvrtfinále a zároveň apeluje na hráče, aby nový rok začali alespoň podobně, jako ten předchozí dokončili. Během posledních dvou dní totiž Češi dvakrát zvítězili.
Slova se na chviličku ujímá i kouč Bednář, poté se všichni hokejisté shlukují kolem kapitána Jakuba Kindla, který pronáší další motivační řeč, hodnou své pozice ve výběru.
Zakončí ji sborový vítězný pokřik a už přichází na řadu ťukání si a vzájemná přání.
Morou zněly české lidovky
"Hele, neříkal někdo, že ve Švédsku to nějak moc neslavěj," ptá se kdosi, zatímco ohlušující rány ohňostroje pokrývají téměř celou oblohu.
"No, vypadá to tak,viď," odpovídá mu další hlas ze zástupu tlačícího se na nepříliš rozlehlý balkón.
"Pánové, vždyť to má jen omezenou nosnost," volá na hráče hrnoucí se skrz prosklené dveře Radomír Daněk. To už ale Lukáš Vantuch vyvěšuje na žerď českou vlajku a švédskou silvestrovskou nocí zní hromový zpěv písně "Vysoký jalovec," kterou střídá notoricky známé "Kdo neskáče není Čech."
Balkón kupodivu odolává i tomuto náporu.
Po skončení ohňostroje už ale trenéři ženou své svěřence na pokoje. Přece jen je už dopoledne čeká vystěhovávání a po obědě přesun do Leksandu na nový hotel. Nebudou to nakonec chatky, jež obývali Slováci.
Trenéři také oznámují, že kabinu národní tým dostane po německém výběru. "Hoši, máme bunkry po Němcích," tlumočí okamžitě jeden z reprezentantů svým spoluhráčům.
Jindy by mladíci určitě protáhli silvestrovskou noc až do rozbřesku, na mistrovství světa jsou ale přirozeně kvůli něčemu jinému. Kvůli tomu, aby se bili za barvy, které mají na svých dresech.
Další možnost k tomu budou mít v úterý 2. ledna 2007 proti domácím Švédům.