S ohromnou vděčností ohlížel za svou podivuhodnou kariérou. Hřálo ho u srdce, že dokázal uprchnout z komunisty týrané země. Velebil lékaře, že mu několikrát zachránili život.
Našlo se však pár snů, které se mu nepodařilo uskutečnit, než v úterý v jedenašedesáti zemřel.
Tak například penze na milované Sardinii se nedočkal. Představoval si ji následovně:
„Otevřeme si kavárničku. Malý pult, před ním dva stolky. Kolemjdoucím bychom nabízeli kafe, prosecco a panino. Občas bych mrkl na mobil, jak hrály Vítkovice a Toronto, a po zbytek dne by mě zajímaly jenom slunce, pláž a moře.“
Tak vylíčil své přání v knize Můj divoký hokejový život, která vyšla před čtyřmi lety. Ke klubům, jejichž výsledky by na jihu Itálie sledoval, by nedávno patrně připojil Orly ze Znojma, kde našel svůj další domov coby kouč a manažer.
„Mluvili jsme spolu před třemi týdny, a přestože se mu po zdravotní stránce zase přitížilo, těšil se na závěrečnou sezonu před fanoušky,“ tvrdí Luboš Brabec, autor jeho životopisu. „Vždycky hrál pro diváky. Byli pro něj důležití i jako pro trenéra. V prázdných halách trpěl. Chtěl se loučit se vším všudy.“
Své poslední angažmá bral s veškerou vášní. Když se v mezinárodní EBEL lize cítil křivdu, ztrácel svůj obvyklý nadhled.
Příliš čilý důchodce
V prosinci 2018 při utkání s Villachem zvýšeným hlasem vyřkl pár vyhraněných výtek vůči rozhodčím. Směrem k nim hodil plastovou láhev. Vyběhl před střídačku, načež se pohádal s koučem soupeře.
„A následně se mu ozvali ze sociálky, že by chtěli přezkoumat jeho nárok na invalidní důchod,“ říká novinář a publicista Brabec. „Nepůsobil zrovna jako nemohoucí stařec.“
Miroslav Fryčer
Z Fryčerovy čilosti měli naopak radost lékaři, kteří mu transplantovali játra a ledvinu. Zatímco mnozí pacienti se po operaci uvelebí na houpacím křesle, Fryčer zůstal živlem.
Přezdívali mu Frigo podle Bustera Keatona, esa mezi komiky. Nezkazil žádnou legraci. Nevyhýbal se večírkům, čímž si způsobil pozdější zdravotní trable. Za řízení pod vlivem alkoholu jej v Torontu odsoudili na dva týdny odnětí svobody.
Slavná je jeho rozepře s despotickým koučem Johnem Brophym, jež pronikla na veřejnost. Vzbouřil se proti jeho šikaně. To kvůli němu musel opustit klub Maple Leafs.
„Nejhorší člověk, jakého jsem potkal. A to jsem v Československu zažil hodně soudruhů,“ pravil tehdy.
Ve městě na břehu jezera Ontario si stále pamatují tuhle aféru, stejně jako jeho kličky a góly.
„Něco vám povím, pane,“ oslovil ho před osmi lety chlapík v uniformě při bezpečnostní kontrole na tamním letišti. „Kdybyste hokeji dával trochu víc, mohl jste s vaším talentem klidně střílet padesát gólů za sezonu. Ale vy jste nás bavil, tak na vás rád vzpomínám.“
Fryčer věděl, že má ten muž kus pravdy. A znovu si připomněl, jaké pouto ho k Torontu váže. „Už když se blíží přistání, dolehne na mě jeho kouzlo,“ popisoval předloni MF DNES. „Líbí se mi panoráma mrakodrapů vystupující z jezera. Mám rád centrum města, a když jedu okolo Maple Leaf Gardens, cítím se obzvlášť příjemně.“
Spolehlivý bouřlivák
Fryčer dál fandil týmu s javorovým listem ve znaku. „Jednou členem Leafs, navždy jejich členem,“ opakoval ještě v březnu plný elánu.
Stále věřil, že se ještě jednou do Toronta vypraví, aby si zařídil pár věcí. A že se dočká prvního triumfu klubu ve Stanley Cupu od jara 1967. Obdivoval zručnost kanonýra Austona Matthewse a doufal, že právě on se stane vůdcem, který klub dovede k poháru.
Do zámoří se v posledních letech chystal několikrát, plány mu nejvíc poničila koronavirová pandemie. Též proto se seznam jeho nesplněných přání prodloužil. Bohužel.
Fryčerův odkaz ale přetrvává i po jeho odchodu do říše věčných kluzišť. V jedinečné autobiografii líčil, kterak se díky pracovitosti a odvaze vyškrábal z bolševické mizérie.
Přiznal se k řadě hříchů. Děkoval za své životní prodloužení. Litoval, že se v mládí víc nevěnoval dětem.
Provázela ho pověst dobrodruha, výtržníka, flamendra, průšviháře a až příliš prostořekého pána.
Brabec však při sepisování Fryčerovy zpovědi poznal jiné jeho vlastnosti: „Byl naprosto spolehlivý, což pro bouřliváky není typické. Splnil vše, co slíbil. Pokaždé měl dobrou náladu. A na první schůzce mi řekl, že v knížce nechce nikomu ublížit.“
Fryčer byl divoch. Ale i kavalír.
