Někteří oblékli černou, jiní dorazili v pardubickém dresu, aby připomněli doby, kdy Miloš Říha Dynamo vedl. Snad každý ale přinesl květinu a s charismatickým trenérem se v myšlenkách ještě jednou rozloučil.
I šéftrenér českého hokeje a Říhův nástupce u národního týmu Filip Pešán.
„Škoda, že nás opustil, pro český hokej je to velká rána. V poslední době jsme často debatovali, sblížili jsme se. On mě chtěl podporovat. I přes mediální přestřelky ohledně střídání na lavičce reprezentace, které ho určitě netěšily, jsme zůstali v přátelském vztahu,“ řekl.
„Odešel moc brzo,“ smutnil Říhův asistent u národního týmu Robert Reichel, na místě byl i jeho bývalý kolega a nynější kouč reprezentační dvacítky Karel Mlejnek.
„Těžko se to přijímá,“ klopil oči sportovní ředitel pardubického Dynama Dušan Salfický. „Odešlo s ním spoustu elánu, tolik emocí... Nikdo si nepřipouštěl, že je to s ním tak vážné. Chceme vytvořit do sezony pietní místo u stadionu, aby mohli lidé i potom uctít jeho památku.“
 |
Většina pardubických hokejistů se pietní akce zúčastnit nemohla kvůli večernímu pohárovému utkání v Třinci, nechyběli však kamarádi Tomáš Rolinek či Petr Sýkora.
„Tohle loučení mě obrovsky zasáhlo,“ svěřil se Rolinek. „Nikdo to nečekal a pro mě to je strašně smutný. Moc rád jsem pod ním hrál a i když mě později už netrénoval, vždycky jsme si měli co říct. Byl bezvadnej.“
S Říhou se v Pardubicích rozloučili i reprezentační kustod Zdeněk Šmíd, bývalí hokejisté Tomáš Divíšek, Jaroslav Kudrna, Jiří Vašíček, bývalý majitel hokejové Slavie a nedávný uchazeč o pardubické Dynamo Vladimír Pitter, šéfka marketingového partnera českého hokeje BPA Jana Obermajerová či úspěšný trenér Josef Paleček.
V Praze se k Říhovi vyjádřil i Jaromír Jágr: „Jsem z toho smutný. Pan Říha byl svůj, měl obrovské charisma, vlastní vizi v trénování, šel si za ní a udělal pro ni maximum. Samozřejmě se pak ozvou kritičtí lidé, ale pan Říha si vždy stál za svým a úspěchy přicházely víc a víc. Sám jsem byl zvědavý, jak se mu bude dařit v národním týmu. Překvapil mě výsledky i předvedenou hrou. Nikdy mě netrénoval, ale vzpomínám si na loňské mistrovství světa v Bratislavě. Předával jsem cenu nejlepšímu hráči utkání, šel jsem do kabiny a bavil jsem se s ním o šancích národního týmu. To je moje poslední vzpomínka.“
Říha žil na Slovensku a nejprve byl hospitalizován v Rooseveltově nemocnici v Banské Bystrici. Následně byl převezen do Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze, kde také zemřel.
Českou hokejovou reprezentaci dovedl v roce 2019 na mistrovství světa v Bratislavě ke čtvrtému místu. Letošní šampionát, kde se měl Říha s národním týmem rozloučit, zrušila pandemie koronaviru.
Trenérskou kariéru odstartoval Říha starší v Hodoníně, úspěchy zažil na střídačce Pardubic, s nimiž se v letech 2003 a 2007 dostal do finále extraligy.
Ligového prvenství se však dočkal na Slovensku, kde se Slovanem Bratislava ovládl tamní soutěž v letech 2002 a 2005. Renomé si rázný kouč vydobyl i v Rusku – nejdéle vedl moskevský Spartak, jako hlavní trenér působil i v prestižním Petrohradu. V sezoně 2010/11 byl Říha vyhlášen trenérem roku KHL.
Jako hráč získal Miloš Říha československý ligový titul s Vítkovicemi v roce 1981. Oblékal také dres Jihlavy, Zlína nebo Vítkovic.
