Oba hráli v reprezentaci i NHL. Pracují pro zámořské kluby jako hledači talentů. Cestují po českých zimních stadionech i po zahraničních arénách. Jiří Hrdina a Milan Tichý jsou v domácím prostředí v podstatě nezávislí, nepotřebují se někomu zavděčovat a cosi zastírat. Proto s nimi MF DNES zkusila rozebrat úpadek českého hokeje a nešvary, které tíží žáky i dospělé, kluby i reprezentaci.
„Kdyby se na mistrovství vyhrála medaile, mohlo to vypadat, že tady všechno funguje. Jenže to není pravda. Pokud se něco nezmění, budeme za chvíli běžně prohrávat s Běloruskem,“ shodují se ti dva.
Do jaké míry svědčí vystoupení národního týmu na šampionátu o stavu českého hokeje?
Hrdina: Je to jen pozlátko. Nastoupili tu zkušení hráči, řada z nich dozrála v kanadských juniorkách.Z mistrovství těžko usuzovat, kam kráčí náš hokej. Víc o tom svědčí umístění dvacítek a osmnáctek.
Na druhou stranu už i mezi dospělými Češi zaostávají. Před 10 až 15 lety Kanadu přehrávali a poráželi. Teď jsou horší v rychlosti, šikovnosti i kombinaci. To se v Praze ukázalo, ne?
Tichý: Ano, to je realita. Vychází to z minulých výsledků mládežnických týmů. Za deset let máme jednu medaili. Tohle se promítá do současnosti a budoucnosti áčka.
Hrdina: Neměli jsme například jediného ofenzivního beka. Všichni spoléhali, že přijede Marek Židlický a zachrání nás. Jinak tu nikdo podobný není.
Fakta jsou skličující. Poslední čtyři velké akce bez medaile, tři výhry z osmnácti zápasů proti šesti nejsilnějším soupeřům.
Hrdina: A pokud se něco nestane, bude ještě hůř. Dobrá, dorostou Vrána s Pastrňákem. Občas se objeví nějaký brankář.
Tichý: Teď půjdou na draft tři a máme Mrázka.
Hrdina: Ale opravdu nám nerostou beci, což je velký problém.
Možná v zámoří dozrávají Košťálek, Zbořil, Mašín... Ne?
Hrdina: To se uvidí. Ale nejsou to esa jako Američan Jones, který má za sebou ve dvaceti dvě sezony v NHL a dvě mistrovství. Nebo si vezměte Kanaďana Ekblada, v devatenácti hotového hráče. Kanada a Amerika má stokrát větší výběr.
Tichý: Víte co, s nimi bych se vůbec nesrovnával. Jsou pryč časy, kdy jsme je poráželi. Zapomeňte. Jsme na úrovni Švýcarů a Finů. Taky Švédové a Rusové nám utekli.
Hrdina: Fakt to tady nefunguje. Podívejte se na Vránu s Pastrňákem.
Ano, v patnácti nebo šestnácti odešli do Švédska. O něco později je následovali i Karabáček, Zbořil, Zacha, Jenyš, Chlapík. Špička z českých klubů prchá.
Hrdina: Tady se kritizovala kanadská juniorka, ale ty výtky platily před 15 lety. Teď tam kluci odehrají 70 těžkých zápasů v parádní atmosféře. Dřou na individuálních dovednostech v parádním zázemí.
Tichý: To je profesionální liga.
Co dokázali Hrdina a TichýJiří Hrdina (57 let) Milan Tichý (45 let) |
Kdy začala ta zkáza? Po Naganu, kdy byli Češi v módě a do NHL jich v jednu sezonu naskočilo 77?
Tichý: Tehdy to s Čechy bylo jako teď se Švédy. Tenkrát kluby chtěly hráče jen proto, že měl český pas.
Hrdina: To už ale šel hokej ke dnu. Okolo roku 2000 v nároďáku dojížděli hráči, kteří začínali v 80. letech. Za totality měli obří motivaci dostat se ven. Jenže od Kuby Voráčka v roce 2007 se nikdo z Čechů na draftu nedostal do Top 10.
Což dosud nikdo nezopakoval. Proč česká škola zpustla?
Hrdina: Rodiče po revoluci najednou měli víc práce a starostí. Chudším rodinám na hokej chyběly peníze. Úbytek talentů je obrovský.
Děti nechodí na nábory. Vím, že v Kladně s tím měli potíže. Milane, vy jste dělal manažera v Plzni. Jak jste s tím bojovali?
Tichý: Každý rok to bylo horší. O to víc jsme posílali trenéry do škol, aby kluky přilákali. Vždycky nějací přišli, jenže za rok se to procedilo: ze čtyřiceti zbyla půlka. Buď jim to nešlo, hokej je přestal bavit, případně to nezvládali rodiče.
Hrdina: Objevily se nové sporty. Třeba florbal. Vyhovuje dětem i rodičům, kteří koupí jednu umělohmotnou hokejku, trenýrky a kecky.
Robert Reichel mi před časem vyprávěl, jak v litvínovském dorostu bere úplně každého. Že nemá z čeho vybírat.
Hrdina: Jasně. Na Spartě se teď povedlo vyjednat podporu z radnice, takže snížili rodičovské příspěvky. Proto zájem stoupl. Minulých 15 let bylo tristních. Na nábor do Sparty přišlo třeba 15 dětí. To byla hrůza!
Kolik vás bylo, když jste do Sparty přišel vy?
Hrdina: Okolo stovky. Před trenérem jste udělal kotrmelec, zasprintoval 50 metrů a hned bylo vidět, kdo je sportovec a kdo jelito. A dneska se berou i jelita.
Jágr tvrdil, že při šampionátu dostával fotky dětí usínajících ve výstroji. Pomůže nadšení ze šampionátu naverbovat naděje?
Tichý: Snad jo.
Hrdina: Záleží na tom, jak dlouho euforie vydrží.
Kdo by se o to měl postarat?
Tichý: Na tom by měl každý oddíl pracovat, jak nejlíp umí. Obcházet školy, rozdávat přihlášky. Ale ať se stará i svaz. Ať vymyslí kampaň.
Hrdina: Na mistrovství vydělal, tak ať peníze využije, může podpořit malé kluby. Bez dětí to nejde. Nebo se smiřme s tím, že medailí bude čím dál míň.
Tichý: Že na nás zbudou v podstatě náhodou.
Jiná potíž. Rodiče si stěžují na tabulkové odstupné. Stojí to statisíce, když chtějí žáka přesunout do jiného klubu. Co vy na to?
Tichý: Na to jsou různé názory. Já jsem pro naprostou volnost.
A co úplatky koučům, kteří obchodují s místy v sestavě, ničí klukům kariéry i životy?
Hrdina: Slyšel jsem o tom, ale nemám osobní zkušenost.
Tichý: Povídá se leccos. Ale v Plzni za mnou nebo za majitelem Martinem Strakou nikdo nepřišel.
Co kvalifikace trenérů mládeže? Jak vypadala v 90. letech?
Hrdina: Často ostudně. Trénoval kdejaký zelinář a řezník, který měl v týmu syna...
Tichý: Nebo sponzoři.
Tihle by měli v budoucnu táhnout český hokej. Zleva: Zacha, Mrázek, Pastrňák.
Zlepšuje se to?
Hrdina: Přicházejí lidi, kteří mají školu a taky zkušenosti.
Tichý: V Plzni jsme měli mladé trenéry. Jde o to, jestli mají z čeho čerpat. Jestli jedou jen to, co kdysi učili je, nebo studují nové věci.
Pravda. Mnozí machři odmítají nové metody: „Ať mi do toho nikdo nekecá. Za nás se to dělalo takhle a hotovo...“
Hrdina: Spousta lidí jede starou školu, nejsou ochotní něco změnit, i když na svazových stránkách jsou návody, jak, co a proč trénovat. Přitom není jiná cesta než se přizpůsobit světovým trendům, jezdit na semináře, třeba i do zahraničí.
Švédsko má zhruba stejně obyvatel jako Česko, přesto ho nyní v počtu „vyrobených“ hokejistů válcuje. Proč?
Hrdina: Oni mají jinak nastavený systém. Obehrávají mladé kluky od sedmnácti ve 2. lize dospělých.
Tichý: A pozor, to je dobrá soutěž!
Hrdina: Úrovní je těsně pod naší extraligou. A jak říká Luděk Bukač: Nejlepší trénink je zápas, v něm se naučíte reagovat na herní situace.
To u nás se talenty mezi dospělé prodírají hodně složitě, což?
Hrdina: V extralize zavedli pravidlo na podporu prosazování mladých hráčů do sestavy. Ale jakou měli roli, když už je někde postavili? V poslední sezoně hrál pořádně jen Špaček v Pardubicích.
Tichý: Než přišel kouč Říha a postupně ho posadil, protože sází na starší hráče. Chtěl si zajistit postup do čtvrtfinále. Ano, není to snadné, Hynek loni v Liberci moc nestavěl Zachu i proto, že byl od začátku sezony pod tlakem. O šestnáctiletého kluka se neopřete. Ale kdyby měl Liberec jistou pozici v nejlepší šestce, snáz ho zabuduje do sestavy.
Podle mě v klubech obecně chybí vůle dávat šanci mladým.
Tichý: Řada trenérů ze staré školy nestaví juniory, i když jsou na tom v tabulce výborně. To je potíž. Musí si to pohlídat manažer.
Ano, třeba pardubický „GM“ Salfický vyhlásil, že chce, aby se Špaček mohl ukázat.
Hrdina: To je ono! Když dostal prostor v přesilovce se Sýkorou, dával góly, měl nahrávky. Jenže pod Říhou šel ke konci sezony párkrát za zápas na led. Přijeli jsme se na něj podívat a neviděli nic.
Tichý: Přitom už je to kluk, který vám neublíží, spíš už pomůže. A stejně nehrál.
Kouč Kýhos v Brně předem oznamoval, že radši nasadí tři pětky, než by stavěl juniory.
Tichý: Byla to od svazu dobrá myšlenka. Ale těžko někomu uměle vytvoří pozici v týmu.
Hrdina: Pak jsou ti kluci naštvaní, otrávení, nebaví je trénovat. Radši se sbalí a vyrazí do Kanady, kde odehrají 70 kvalitních zápasů.
Tichý: A naše druhá liga je průšvih. V Mostě je na zápase s Kladnem 200 diváků. V Benátkách je 50 lidí. Proč se tam hraje profesionální hokej? To nemá smysl.
Kvalita by se zvedla, kdyby se zmenšil počet klubů. Totéž platí v juniorské extralize, ne?
Tichý: Samozřejmě.
Hrdina: Vždyť tam ještě nedávno měli 22 účastníků. Naposled jich bylo šestnáct a stejně je to moc. Na tolik týmů nejsou hráči. Deset nejlepších každý rok odejde do ciziny, takže kvalita jde dolů.
V nové sezoně bude v juniorce 18 týmů. Svaz ignoruje úbytek talentů. Na druhou stranu každý klub chce hrát extraligu.
Tichý: Tvrdím, že můžete vymýšlet jakékoliv pravidlo, ale ve finále záleží na lidech. Když někdo chce, rozšíří si mantinely, vymyslí kličku. Když kouč nebude chtít hrát mladé, tak je hrát nebude.
Hrdina: Jsou výjimky jako Růžička. Ve Slavii stavěl juniory bez problémů. A udělal za 14 let sedm medailí!
Tichý: Martin Straka v Plzni nařizoval, aby ti kluci hráli.
Hrdina: Třeba Honza Kovář. Toho jste vytáhli z juniorky rovnou do extraligy.
Tichý: Bez tréninku s áčkem šel hrát zápasy. Věděli jsme, že nám hned nepomůže. Ale od půlky sezony jsme se ho tam nebáli pustit. A další rok už nám to vracel.
Svaz si zakládá na akademiích, jež dotuje. Jenže hvězdy z nich nevylétají. Co si o nich myslíte?
Hrdina: V akademiích mají být lepší podmínky pro trenéry a hráče. Ale nevidíme, jak se tam pracuje.
Výsledky jsou jasné, ne?
Tichý: Jako manažer můžu přijít za trenérem a říct, že kašlu na medaili pro 7. třídy nebo mladší dorost. Že potřebuju kusy, které postavím do áčka, abych je nemusel kupovat. Jenže on chce vyhrávat.
Hrdina: Buduje si jméno a kariéru. Přitom u malých dětí o výsledky jít nemá.
Tichý: Vůbec! Ale je těžké motivovat trenéry: „Nevadí, žes byl pátej, hlavně žes udělal tři talenty!“
Tomu úplně nerozumím. Vždyť se můžou chlubit právě tím, že vychovali hvězdu, ne? Jako třeba Karel Beran v Kladně „udělal“ Jágra, Pateru či Vejvodu.
Hrdina: No jo. Jenže teď je úspěch, když vám juniorka vyplivne do áčka jednoho hráče za rok.
Ještě k reprezentaci. Co soudíte o smlouvách s dorostenci, jež je zavazují k účasti na šampionátu do 18 let. Kdo by třeba kvůli účasti v play-off v Kanadě odmítl, zaplatil by pokutu v řádu statisíců.
Hrdina: To akorát svaz škodí sám sobě. Za pět let budou chtít, aby kluk přiletěl na mistrovství světa...
Tichý: Já být hráč, odmítl bych: „Vzpomeňte si, jak jste se ke mně zachovali.“ Hodně kluků odcházelo do ciziny po nějakých sporech v klubu nebo se svazem.
Ano, třeba Mrázek, Polášek...
Hrdina: Nebo si vemte, co se dělo okolo Zachy po dvacítkách.
Tichý: Karabáček za pár let může hrát NHL, dostane pozvánku do nároďáku na mistrovství. A vybaví si, jak ho Přerost loni táhl z Kanady do Česka a zpátky do Kanady, kde ho po jednom tréninku těsně před mistrovstvím vyhodil.
Kvůli tomu, že zaspal poradu.
Tichý: Možná ho Přerost vůbec nechtěl. Někdy mám dojem, že kdokoliv jde ven, tak má mor.
Hrdina: Přerost není trenér, ale zoufalec. Kolikrát prohlásil, že hráče z Kanady nechce.
Tichý: Přitom jsou to ti nejlepší. To mi hlava nebere.
A to Miroslav Přerost pět let vedl dvacítku, druhou nejdůležitější reprezentaci a dál je svazovým trenérem.
Hrdina: Nechápu, jak mohl určovat, kde kdo bude trénovat. Nechtěl k sobě žádné hokejisty. Lener si prosadil jen Reichla k šestnáctce.
Tichý: Jak to, že nikde nebyl třeba Miloš Hořava?
Hrdina: Přerost nechtěl, aby mu přerostl přes hlavu. U dvacítky mi připomínal fanouška na střídačce.
Tichý: Jak s tou svou bradkou koukal pod strop na obrazovku a vůbec nevěděl, která bije.
Hrdina: Konečně se objevil někdo jako Kuba Petr. Je otevřený novým věcem. Bere kluky z Kanady. Ví, že k vítězství potřebuje ty nejlepší hráče. Nepouští se do žabomyších válek jako svaz, který měsíc řešil, co po dvacítkách napsal Zachův táta.
Hokejový trenér Jakub Petr
Kouč české hokejové osmnáctky Jakub Petr udílí pokyny svým svěřencům.
Tichý: Přitom měl aspoň z 80 procent pravdu. Jestli pojedeme setrvačností dál...
Hrdina: Budeme se Švýcarskem prohrávat pravidelně.
Tichý: Nebo s Běloruskem.
Hrdina: Podívejte se na výsledky klubů v Lize mistrů. Do čtvrtfinále se nedostal ani jeden náš tým.
Jakou pozici vlastně má český hokej mezi skauty?
Hrdina: Do první třídy patří Kanada, Amerika, Švédsko a Rusko.
Tichý: My jsme ve druhé s Finskem a Švýcarskem.
Hrdina: Snad se pár věcí začalo pomalu zlepšovat. Ale pořád se tu pracuje s desetinou talentů, které tady byly před 15–20 lety.
Co postavit nároďák do 20 let a nechat ho hrát extraligu dospělých, jako to udělali Slováci? V Americe taky trénují a hrají ti nejlepší spolu.
Hrdina: Ten koncept se mi líbí.
Tichý: A Slovákům se osvědčil. I Rusové mluvili o tom, že svou osmnáctku nasadí do juniorské KHL. Ale na slovenské dvacítce vidíte, že na mistrovství nemá vůbec žádný respekt před Kanadou. Kluci jsou zvyklí hrát proti áčku Košic. To už pak není tak brutální rozdíl. Dřív se psychicky sesypali.
Teď na posledním šampionátu Přerostův tým vyřadili. Není to lepší koncept než akademie?
Tichý: Já si myslím, že ano.
Hrdina: Vždyť se v tom mančaftu můžou hráči měnit, když se někomu nebude dařit. Nesmí se to stavět na 22 lidech, ale třeba na třiceti.
Tichý: A můžete je točit podle výkonnosti. Měli by motivaci.
Hrdina: Ať hrajou minimálně druhou ligu, i tam by hráli těžší zápasy než v juniorce.
Tichý: Jezdíme na slovenské osmnáctky i dvacítky. Jsou to dobré zápasy. Jasně, někdy dostanou nářez. Ale ne pokaždé.
Reprezentační kouč by mohl piplat výkvět ročníku. Vybrušovala by se špička, kterou Česko potřebuje. Neinvestovalo by se do davu průměrných.
Tichý: Přesně!
Hrdina: Vidíme desítky utkání v juniorce a v té soutěži nejlepší kluci nevyrostou. Dělají si v ní, co chtějí. Takový Špaček tam vyčnívá.
Tichý: A ani se u toho nezpotí.
Hrdina: To nemá žádnou cenu.
Kudy tedy ven z krize?
Tichý: Měl by se ořezat počet klubů ve druhé lize i v juniorce. Bolelo by to, ale jinak se ty soutěže nezkvalitní. Musí se to nařídit shora, žádné hlasování. Svaz musí říct: „Pánové, nefunguje to, musíme to změnit.“ A říznout do toho.
Hrdina: Já bych se nebál vyzkoušet reprezentační osmnáctku ve druhé lize a dvacítku v extralize. Podle mě by pak většina kluků z osmnáctky a dvacítky ani nechtěla utéct do Kanady.
Tichý: Teď na to peníze budou, tak ať to svaz vyzkouší.
Hrdina: Přinejhorším se ten pokus dá zase zrušit.
Tichý: Na Slovensku to funguje,tak proč to nezkusit.
