„Aby člověk jel, musí být hlavně přesvědčený sám o sobě,“ vysvětluje Birner, proč naposledy chyběl.
Bylo to velké rozhodování? Před Karjala Cupem jste naznačil, že potřebujete znát roli, která by vás v týmu čekala.
Myslím, že to není ani tolik o té roli. Člověk musí být spíš přesvědčený sám o sobě, že na to má, že týmu má co dát. A že má odhodlání bojovat. Neříkám, že jsem ho předtím neměl, ale situace byla taková, že jsem během minulé sezony měnil tým, do toho nějaká zranění. Teď jsme si zavolali a jsem tady.
Na co při rozhodování hlavně dáváte, na vnitřní pocit?
To jde všechno dohromady, velké slovo má i rodina. Už to není jenom o mně, mám dvě malé děti, takže není jednoduché od nich na nějaký čas odjet. Naštěstí manželka mě v tom podporuje, za to jí patří velký dík. Ale jak jsem už řekl, člověk musí být hlavně přesvědčený sám o sobě. To je asi to nejdůležitější.
Pomáhá i to, že jste teď s Libercem v extralize našlápnutí? Vděčíte za to i gólmanovi Hrachovinovi.
Ještě než přišel, tak už jsme měli sérii tři velice těžkých zápasů, v nichž se toho hodně změnilo. Zlepšili jsme defenzivu, i Justin (Peters, druhý liberecký gólman) chytal výborně. Pak přišel nový brankář a zapadl mezi nás skvěle. Odvádí fantastické výkony. V listopadu při minulém reprezentačním srazu byla malinko jiná situace, i když jsme vyhráli poslední zápasy, necítil jsem se úplně ideálně. Věděl jsem, že důležitější by bylo zůstat s Libercem, kde nás čekalo hodně práce. Podle mě se to zúročilo a jsme teď tam, kde jsme.
Channel One Cup 2019Čtvrtek 12. prosince Sobota 14. prosince (Moskva) Neděle 15. prosince |
Jak se momentálně cítíte vy osobně?
Bohužel hned po té pauze jsem dva zápasy nehrál, měl jsem lehčí zdravotní problémy. Pak mi to ještě pár zápasů trvalo. Ale jak říkám, v posledních deseti dnech se už cítím dobře. Není to jenom o mně, letos jsme si taky hodně dobře sedli jako lajna, pomáháme si navzájem. To se pak odráží na statistikách nás všech.
Bude to vaše první zkušenost s trenérem Milošem Říhou. Už jste ale koučů zažil hodně, není vám to víceméně jedno?
Určitě nejsou všichni trenéři stejní. Tuším, že je to pátý hlavní trenér, kterého u národního týmu zažiju. Každý je jiný, každý vyznává jiný styl hokeje a je pochopitelně i malinko jiný lidsky. Uvidíme, sám jsem na to zvědavý. Těším se na to, chci ho (Říhu) poznat a doufám, že si padneme do oka. A že ta spolupráce bude třeba i delší.
Zjišťoval jste si něco od jiných hráčů, nebo dáte až na vlastní úsudek?Samozřejmě jsem se ptal, nejenom Tomáše (Filippiho). Nebylo to ale tak, že by mě přemlouval, to vůbec ne. Řekl mi prostě svůj názor a že by byla škoda, kdybych o to ještě nebojoval. I na jeho názor jsem dal.
Starší hráči říkali, že si pozvánky váží. Cítíte i na sobě, že už to není nic automatického?
No, každý zápas za nároďák už může být i ten poslední. Už to není tak, jako když je klukovi 22 let, my už máme nějaký věk. Cítím spíš, že o to víc musím přesvědčit, že na to mám.
Zmínil jste delší spolupráci, rád byste tedy zůstal v Říhově výběru co nejdéle? Třeba až do mistrovství světa?
Samozřejmě, že mistrovství by mělo být tím hlavním cílem. Kdybych to takhle necítil, asi by bylo špatně, že tady jsem. To je můj dlouhodobý cíl v národním týmu a budu se pro něj snažit udělat všechno.
