Třinecký kanonýr útočí na historický rekord ligy, ve 30 utkáních dal letos 28 gólů a teď se formu chystá ukázat i v reprezentaci. "Budu se snažit prodat to, co předvádím v lize," řekl Růžička, jenž se s národním mužstvem chystá na moskevský Channel One Cup.
V letošním ročníku jste dal 28 gólů a přidal 22 asistencí, i dříve jste míval víc branek než přihrávek. Čeští hokejisté přitom většinou raději nahrávají...
Já taky rád nahrávám. Ale střílím ještě radši. Vždycky je lepší blbá střela než špatná nahrávka.
Není sporu o tom, že máte střelecký instinkt. Myslíte, že s tím se člověk už narodí?
V hokeji máte typy hráčů, kteří jsou vyloženě koncoví. Tu střelbu i víc trénují a časem tak nějak vyplyne, že to je jejich pozice.
Rekordman?Rekord v nejvyšší domácí soutěži drží Milan Nový z Kladna. Ve 44 zápasech ročníku 1976–77 dal 59 branek. Růžička už letos stihl víc zásahů, než byl jeho dřívější "osobák" (24). Kdyby mu vydrželo současné tempo, měl by třinecký útočník na konci základní části 49 gólů. Po rozdělení Československa jich v dlouhodobé fázi sezony nejvíc napočítali Davidu Moravcovi – 38 v ročníku 1997–98. |
Kdy to vyplynulo u vás?
To by nejlíp věděl táta, který mě v žácích trénoval. Teď jsme se dívali na videa, když mi bylo deset. Tam už jsem pár gólů dal. Pak se to nějak utlumilo a teď je dávám zase.
Co jste říkal záběrům na malého Martina Růžičku?
Byla to sranda. Můj první hokejový zápas v životě, který jsem viděl zpětně na videu.
Kolik jste v něm dal gólů?
V úplně prvním ani jeden. Ale postupem času tam vždycky bývalo hodně divoké skóre. Tam už jsem většinou pár kousků dával.
Jak dlouho vás otec vedl?
Jen v žácích, asi dva roky. Ale i potom mi pomáhal, říkal mi svoje postřehy. Dodnes se bavíme o hokeji, pro mě je to důležité. Sám mu třeba zavolám a na něco se ho ptám.
Byl přísný?
Byl, ale v mezích. Nutit trénovat mě nemusel. Za to vděčím i mámě, i ta se starala, abych byl cílevědomý a pracoval na sobě.
Koncoví hráči mívají tah na branku i v životě. Nic si nekomplikují, jdou za svým. Platí to i u vás?
Spíš naopak. Já jsem mimo hokej přemýšlivý, řekl bych i váhavý.
Takže nejste pragmatik, člověk orientovaný na cíl?
To zase ano. Když nemáte žádné cíle, těžko něčeho dosáhnete. Cíl jsem vždycky měl a snažil jsem se k němu dostat.
Čím to je, že vyložení střelci bývají často praváci? Stejně jako vy.
Nad tím jsem taky uvažoval. Je vidět, že praváci jsou vzácní. Jako pravák máte víc možností. Můžete gólmanovi střílet na lapačku, hůř vystihuje kličku do bekhendu. Tedy pokud to není Tomáš Vokoun (chytá v opačném gardu).
Z jaké situace dáváte nejvíc gólů?
Z dorážek, nájezdů a přesilovek. Tam mám rád svou pozici na levé straně. Ale když je možnost se přesunout, tak to udělám.
Milan Hejduk zamlada piloval střelbu na peřiňák nebo na terče na zahradě. Jak jste si mimo stadion pomáhal vy?
U dědy jsem pálil na vrata od garáže. Páni, ty byly omlácené. Děda musel snad každých čtrnáct dní natírat.
Kolik času věnujete střelbě teď?
Když cítím, že na ní potřebuju zapracovat, tak hodně. Ale během sezony to většinou nechávám. Střelbu piluju hlavně v létě. Trénuju v Montrealu a tam se na zakončení hodně zaměřuju.
V Kanadě jste se poprvé připravoval před sezonou 2010/11. A hned poté jste zazářil v Třinci a slavil extraligový titul.
Je to tak. Jsem strašně rád, že tam jezdím. Někteří kluci nechtějí přes léto na led, ale mně to dává moc. Kde líp natrénovat střelbu než na ledě? Když tam za léto vystřílím dva nebo tři tisíce puků, tak se to pak projeví. A kdyby ne, mám aspoň čisté svědomí.
Letos se to projevilo v bodování extraligy, kde máte náskok i před takovými esy, jako je Jágr nebo Plekanec. Cítíte tlak na to, že byste měl své schopnosti potvrdit i na reprezentační úrovni?
Tlak tam je, ale já k tomu přistupuju stejně jako dosud. Ten puk bude pořád stejný. Mám jen jiné spoluhráče.
Mohlo by pomoci i složení přesilovkové formace, v níž si zahrajete s Nedvědem a Plekancem. Jak jste si na tréninku sedli?
Sehráváme se, postupně to bude lepší. Je příjemné si zahrát s takovými hráči, Méďa i Pleky jsou hokejisté světové třídy.
