"Zdálo se, že jsem ho objel a najednou jsem ležel na ledě jak širokej, tak dlouhej. A třeba na měsíc mě vyřadil z provozu," vypráví legendární útočník Jiří Holík.
"Dělal bodyček vybočením kyčle a lidi pak lítali vzduchem. A končilo to sádrou," přidává Machačův parťák z reprezentace František Pospíšil.
Také proto si Machač vysloužil přezdívku – mistr bodyčeků. K ní jej přivedl netradiční trénink. S bratrem srážení soupeřů trénovali v rodném Prostějově při veřejném bruslení, kde bylo tehdy pořádně nebezpečno.
"Lidi jsme tím rozčilovali," přiznává Machač. "Já jsem jezdil dozadu, brácha se mě snažil objíždět tak, abych mu nevjel do cesty. A to byl ten správný trénink, jak odhadnout, kam má soupeř úmysl zahnout, kudy vás bude chtít objet."
O pár let později už talentovaný bek boural soupeře na vojně v Košicích, poté zamířil na jedenáct sezon do Brna, kam však dorazil až po skončení slavné éry. "Ale vynahradil jsem si to v nároďáku," nelituje Machač.
Z veřejného bruslení to tvrdý bek dotáhl až ke třem titulům mistra světa. Je rekordmanem v počtu reprezentačních startů mezi obránci. Zahrál si na jedenácti světových šampionátech, na třech olympijských hrách.
V roce 1976 pak i na památném Kanadském poháru, na němž českoslovenští reprezentanti dokázali porazit Kanadu v sestavě s profesionály z NHL a WHA.
"Trvalo nám asi deset minut, než jsme se z jejich tlaku vzpamatovali. Potom už to byl naprosto vyrovnaný souboj, který jsme ke zděšení celé Kanady vyhráli 1:0," pyšní se Machač. "Odehráli jsme fantastický zápas. Měl na tu dobu parametry naprosto špičkového hokeje."
Proto si zmíněný duel stále přehrává na videu. Tvrdá hra jako by jej fascinovala. "Hokej nemůže hrát moc hodnej člověk," vysvětluje.
Stejně razantní je i ve svých názorech. Jen se jej zkuste zeptat, co říká na zákrok třineckého obránce Frola, který tvrdě srazil k zemi slávistického mladíka Sobotku. "To byl nádherný zákrok tělem. Ten zasluhoval pochvalu, ne aby mu dali trest na pět zápasů. Pro Sobotku to je škola života. Už nikdy nepojede doprava a nebude se dívat doleva," říká Machač. "Jestli něco zasloužilo deset zápasů potrestat, tak to byl Beránkův (kapitán Slavie – pozn. aut.) faul loktem, když trefil obránce u branky úmyslně přímo na obličej. To je daleko horší zákrok."
Úspěšný byl Machač i po skončení hokejové kariéry. Tu zakončil v šestatřiceti letech v německém Rosenheimu, kde pod vedením českého kouče Wohla získal svůj jediný ligový titul. Hned poté se stal obchodním zástupcem firmy, která vlastnila hokejový klub a z Čech dovážela potravinářské výrobky. "Nabídli mi, abych pro ně pracoval. A od roku devadesát to přešlo na obchodní spolupráci. A to dělám dodneška."
