Na videu sledoval čtyřicet střel, kterým v zápase čelil. Trenér gólmanů švédských juniorů Nizze Landén mu snímek po snímku vysvětloval, co mohl v brankovišti udělat lépe.
Když bylo po všem, Linus Söderström se ohradil: „V čase 2:03 druhé třetiny na mě šla ještě jedna rána, na tu jsi zapomněl.“
Je to prokletí, ale i dar.
Když bylo gólmanovi, jenž si nyní poprvé vysloužil pozvánku do seniorského národního týmu, sedm let, dozvěděl se diagnózu. Aspergerův syndrom čili porucha autistického spektra, k tomu neurovývojová porucha ADHD, k níž se obvykle váže impulzivita, hyperaktivita nebo neklid.
Pokud Söderströma něco nebavilo – třeba škola –, nedokázal tomu věnovat pozornost. Zato hokej miloval a svou výjimečnost zvládl využít ku prospěchu.
Téměř dvoumetrový habán je obyčejný chlapík, na němž na první pohled rozhodně nepoznáte, s čím se potýká. V létě oslavil sedmadvacet, je samostatný, nebojí se mluvit na veřejnosti, perfektně ovládá angličtinu.
Navíc prostřelit ho v brance není vůbec jednoduché.
Když je na ledě, existuje pro něj jen hokej. Dokáže se soustředit jako málokdo, rozhodit ho je prakticky nemožné.
„Výborně třeba čte úhly, umí se přesouvat. Defenzivní schéma jsme vždycky připravovali podle něj,“ vzpomíná pozdější trenér švédského áčka Rikard Grönborg, který Söderströma vedl v mládežnických výběrech.
Nový rok neslaví
Ale individuální přístup přece jen vyžadoval. Chodil do speciální školy, kde se malým skupinám žáčků věnovali klidně i tři učitelé naráz. Mnohdy musel snášet šikanu od spoluhráčů, ale obrnil se. Prostě se znovu koncentroval sám na sebe.
Když reprezentační manažer na juniorském šampionátu poslal za odměnu hokejisty po výhře na drink do města, rozrušený Söderström běžel za Landénem, že přece nikam jít nechce. „Poslal jsem ho spát. Co na tom, že byl zrovna Silvestr...,“ usmívá se kouč gólmanů.
Málem se Söderström prodral i do NHL. Na draftu si jej vybrali New York Islanders, jenže chytal jen v nižších soutěžích a po dvou letech v zámoří se vrátil do Evropy. Ve Finsku nevydržel, covidové ročníky promarodil. V hlavě se trápil víc než dřív. „Byl jsem na tom špatně. Ani když jsem byl fyzicky zdravý, nemohl jsem pořádně hrát,“ přiznává.
Děti i dospělí s ADHD potřebují, aby interiér splňoval určitá pravidla |
Zato ve švédském Skellefteå dominuje.
Při pohledu do statistik jen těžko věřit, že tým ze severu nedotáhl v předešlé sezoně až k domácímu titulu. V play off hned pětkrát udržel čisté konto, parádní formu si přenesl i do nového ročníku. Skvěle si vede jak v kolonce inkasovaných branek (jen 1,6 na zápas), tak v úspěšnosti zákroků (93,2 procenta).
Je vlastně s podivem, že mezi dospělými ještě ve žlutomodrém dresu nedostal šanci. Že by snad nezvládl tlak mezinárodních střetnutí, se šéfové švédského nároďáku bát nemusí.
Jestliže se ve čtvrtek na Karjala Cupu postaví do branky od úvodní minuty, nebuďte překvapení, pokud českým nájezdníkům duel zatraceně znepříjemní.
“Chci být vzorem pro ostatní. Poslat dětem zprávu, že takový život je sice těžký, ale není důvod si ho neužít,“ říká Söderström.
Byl by rád, kdyby lidé se stejnou diagnózou nemuseli čelit obdobným problémům jako on. Štvalo ho, když si okolí myslelo, že otevřené hovory o poruchách autistického spektra jsou něčím nežádoucím.
„Společnost by měla začít brát Aspergerův syndrom jako speciální talent, to by byl krok vpřed,“ přeje si talentovaný Švéd.
