Pět let pendloval mezi NHL a farmářskou AHL jako hráč New York Rangers. V létě o něj klub ztratil zájem, musel se spokojit s angažmá u záložního celku Pittsburghu.
V jedenácti zápasech nebodoval, sen o stálém místě v nejlepší lize světa se vzdálil. Proto zvolil návrat do Evropy. „Chtěl jsem ještě zůstat v zámoří, ale ke konci už jsem nedostával prostor. Každý den jsem řešil, co dál, a za své rozhodnutí jsem rád,“ řekl po tréninku české reprezentace v pražských Holešovicích.
Takže extraliga splnila očekávání?
Rozhodně. Aklimatizoval jsem se dobře, potřebuju si víc věřit, na což mi trenéři dávají prostor. Jsem rád, že můžu hrát, jak chci a ne jenom bránit a mlátit se, jak po mně chtěli v Americe. Můžu konečně hrát hokej, bavit se jím, zkoušet nové věci. A taky můžu být víc na očích.
Kterých očích?
Těch, které jsou tady v nároďáku.
Trenér Rulík si vás vybral do týmu hned na prvním turnaji po vašem návratu.
Doufal jsem, že pozvánku dostanu, takže jsem za ni moc rád. Je hezké mít na sobě zase reprezentační dres, dlouho jsem náš znak neviděl. Moc jsem se sem těšil.
Po šestnácti letech opět spolu. Kovář na Rulíka nezapomněl: Tenkrát po mně šel |
Jaký dojem na vás udělal kouč Rulík?
Kluci z Pardubic, kteří pod ním už hráli, mi říkali, jaký je. Pan Rulík je super trenér, i proto jsem se sem tak těšil. A očekávání se potvrdila. Ale přiznám se, že jsem byl trošku nervózní.
Vážně?
Dlouho jsem tu nebyl, ale je pravda, že kluky v kabině znám. Jsem zvědavý sám na sebe, jak si v národním týmu povedu.
Trenérský štáb vyžaduje aktivní, bruslivý styl, fyzicky dost náročný.
Přiznám se, že jsem minulé dva turnaje moc nesledoval. Spíš jsem řešil, co bude se mnou. Asi si na pokyny budu chvíli zvykat, ale není to nic bláznivého, pořád je to hokej.
Navíc jste trénoval vedle spoluhráče z Pardubic Jana Košťálka, ten vám může pomoct.
Asi trochu jo. Hraje se mi s ním dobře, má dobrou střelu i rozehrávku. Ke všemu jsme spolu odehráli i pár zápasů v extralize.
Kde se vám daří, vedete ligu, jen poslední dva zápasy jste prohráli.
Vyhráli jsme několik zápasů, což je příjemné. V poslední době jsme měli velkou marodku, klíčoví hráči byli mimo, takže je dobře, že si můžou přes reprezentační přestávku odpočinout. Chystáme se na play off, bude hodně náročné.
A po něm už přijdou České hry a domácí mistrovství.
I kvůli němu jsem se z Ameriky vrátil. Chtěl bych se na něj dostat, ale to bude samozřejmě těžké, máme spoustu skvělých hráčů.
Už na Švédských hrách tak začíná váš boj o místo.
Hlavně chci hrát svým stylem, ukázat trenérům, co ve mně je. Taky si víc navyknout na evropský styl a zkrátka makat. Chci zabojovat o další nominace. A záleží jen na mně, jak mi to půjde.