Zároveň se bývalému famóznímu útočníkovi vracejí vzpomínky. „Chybí mi to. Celý život jsem hrál hokej, je mnohem lepší hrát než se dívat,“ říká Keith Tkachuk a vypráví o svých synech i práci skauta pro St. Louis Blues.
Čím je pro vás cenná zkušenost z mistrovství světa do 18 let?
Během roku vidím spoustu severoamerických hokejistů, takže jsem moc rád tady, kde můžu vidět evropské talenty. To srovnání mi pomáhá lépe a kvalitněji ohodnotit naše hráče.
Jaké přednosti u mladých hokejistů nejvíce vyhledáváte?
To, po čem nejvíce koukám, je chytrost. Prostě musíte být chytrý hokejista. Musíte se správně rozhodovat, i když čelíte tlaku soupeřů. Zároveň koukám na to, jak kvalitní je hráčovo bruslení. A pak je tu ještě třetí přednost, kterou vyhledávám - soutěživost, nasazení.
Brankář českých hokejistů do 18 let Jakub Škarek právě inkasoval na mistrovství světa na Slovensku gól od Bradyho Tkachuka z výběru USA.
Kromě všech ostatních pozorně sledujete i syna Bradyho. Není pro vás náročné ho případně za něco zkritizovat?
Je to těžké, protože detailně sledujete jednoho hráče na ledě a zkrátka si všimnete každé chyby, kterou udělá. Při jeho pozorování mi pomáhá to, že jsem sám dříve hrával. Nesnažím se mu říkat příliš věcí, ale on si žádá co největší zpětnou vazbu. A tak ji dostává. Vede si opravdu dobře, obzvlášť na tomto turnaji, kde hrají špičkoví hráči a hraje se spousta zápasů.
Tvrdil mi, že je sice divoch na ledě, ale mimo něj má pověst slušňáka. Měl jsem mu věřit?
Měl. Brady je mimo led opravdu hodný, milý kluk. Nejvíce ohleduplný a pozorný z mých dětí. Ve škole je chytrý, jakmile však skočí na led, stane se jinou osobou.
Jako další zastávku v kariéře si vybral bostonskou univerzitu, kde jste hrával i vy.
Chtěl tam jít a já jsem z toho nadšený. Rozhodl se pro tuto cestu, protože by rád získal více času na to, aby fyzicky vyspěl.
Jak se jako rodič díváte na to, když u Bradyho na ledě zvítězí horká krev? Sbírá spoustu trestných minut, pere se, nevynechá jediný souboj.
Ano, hraje na hraně. Ale jsem s tím v pohodě. Brady je vysoký kluk, umí dát gól, výborně bruslí, rozdává hity s velkou silou. Navíc stále roste, má snad už metr devadesát.
Na Slovensku nejste poprvé. Pojilo vás velké přátelství s Pavlem Demitrou, se kterým jste na ledě vytvořil nebezpečný tandem.
Byl jsem před třemi lety v Prievidzi. Minulý týden jsem se potkal u večeře s Majkou Demitrovou (vdova po zesnulém hráči) a jejich dětmi Lucasem a Zarou. Byl to velmi příjemný čas. Pavol byl jedním z mých nejlepších přátel.
Další z potomků Matthew Tkachuk v dresu Calgary.
Jednou jste říkal, že vám souhra začala fungovat ve chvíli, kdy jste se stali přátelé mimo led.
Přesně tak. Pro něj to bylo zprvu hodně těžké, protože jsem byl do St. Louis vyměněn za jeho kamarády (Michala Handzuše a Ladislava Nagyho). Miloval jsem hrát s ním. Byl to nesobecký hráč, občas přihrával až moc často. Díky němu jsem dal spoustu gólů. Byl to úžasný hráč a ještě lepší člověk.
Opakovaně jste se zúčastnil olympijských her. Co říkáte na to, že hokejisté z NHL na té nejbližší budou chybět?
Je to pro mě zklamání. Ale je ještě brzy, doufám, že se stejně nakonec dohodnou. Myslím si, že hokejisté z NHL na olympiádu patří a potřebují tam být.
Hrál jste i na Světovém poháru, s USA ho dokonce vyhrál. Může nahradit olympijské hry?
Ne, to si rozhodně nemyslím. Ano, byl jsem na obou akcích, na každé hrají ti nejlepší a je to přehlídka toho nejlepšího, co může hokej nabídnout, ale olympiáda je prostě olympiáda.
