"Dovede mě rozčilit, když mi někdo, kdo má obě nohy, radí, jak mám chodit," burácí mistr světa z Prahy 1972.
Holík se v sedmdesáti letech znovu učí pohybovat. Po loňské amputaci části levé nohy, vynucené gangrénou, se před několika dny dočkal vytoužené protézy. "Když mi ji pan inženýr Smutný nasadil, byl to fantastický pocit."
Jak se nyní, s odstupem několika dnů, cítíte?
Je to hrozný rozdíl. Kdo to nezažil, neumí si to ani trochu představit. Ta stabilita, nebo když si člověk může všude dojít, to je něco úplně jiného.
Nyní vás ale čeká nové učení?
Zase budu čekat, říkají tři měsíce, než se mi to trochu otlačí. A poté budu chodit bez berlí, nebo s jednou hůlkou. Uvidíme.
Budete potřebovat nějakou rehabilitaci nebo pobyt v lázních?
Já lázně a rehabilitace neuznávám, vším si musím projít sám. Dvakrát v životě jsem byl za své peníze v Třeboni, a tak vím, že by mě z toho ranila mrtvice. To je samý spěch. Patnáct minut v lázních, patnáct minut do bahna, pak rychle na patnáct minut na něco jiného. Já byl zvyklý, když jsem hrál za Duklu, tam ležet třeba hodinu.
Na vaší tváři hraje úsměv. Dá se říct, že vám protéza zlepšila také psychiku?
No, jak kdy. Někdy je nálada dobrá, jako třeba teď. Ale když se člověk v noci probudí v posteli, protože na noc si to musíte sundat, říkáte si, jestli má život cenu. Takže se to tak nějak prolíná. Ale je určitě lepší, když si můžete někam dojít a dojet.
Dojet? To vám protéza nebrání ani v řízení? Co třeba řazení?
My máme dvacet let automaty. Takže v autě mi to žádný problém nedělá. Jen jednou, když jsem měl ještě jednu nohu, jsem měl problém s policajty.
O co šlo?
Zastavili mě, už ani nevím kvůli čemu, a řekli mi: Vystupte si. To mě, slušně řečeno, naštvalo. Řekl jsem, že nikam vystupovat nebudu, protože mám jednu nohu. Ptali se mě, jak řídím. Až když jsem se s nimi bavil víc, začali se smát.
Vaše protéza je na první pohled nerozeznatelná od normální nohy. Už ji viděli vaši známí a kamarádi? Co na ni říkali?
Teď v úterý jsem byl na Dukle, kde jsme společně slavili nějaká jubilea. Mé sedmdesátiny, šedesát pět let Honzy Hrbatého, byl tam třeba i fotbalista Brumovský a podobně. Tam to vzali normálně. Člověku říkají: to je dobré, jseš frajer. Ale na tohle já moc nedám.
Co máte v plánu, jakmile si novou protézu "osaháte"?
Jestli to do března půjde, chtěl bych letět za synem na Floridu. Dcera přiletí v lednu, tak uvidíme, jestli mi sežene nějakou letenku, abych si tam mohl nohu natáhnout. Protože mít to takhle deset hodin by bylo hodně nepříjemné.
