Teď znovu bojuje za IFK Helsinky. A ve finské metropoli bude hrát za národní tým na Karjala Cupu.
Jaký pro vás byl návrat do Finska?
Pěkný. Už když jsem odcházel do Ameriky, domlouval jsem se, že se sem vrátím.
Ale něco se za rok asi změnilo. Musel jste se třeba stěhovat?
O nové bydlení jsme se museli postarat. Předchozí byt jsme pustili.
Na rozdíl od řady hráčů jste místo extraligy zvolil znovu zahraničí. Co máte na Helsinkách nejraději?
Pohodu, kterou jsme si tu s manželkou udělali. Ve všem. Máme tu svoje známá místečka, kavárničky.
Takže spoluhráčům na Karjala Cupu byste mohl dělat průvodce.
To asi ne. Nebude moc času, hraje se dost zápasů v krátké době.
A kdyby se nějaký čas našel, kam byste je poslal na procházku?
Asi do centra, k moři, je tam pěkný park.
Reprezentace teď prochází výměnou generací a vy byste měl patřit k tahounům té nové.
Ale všechno může být úplně jinak. Nemusíte mít výkonnost, můžete se zranit. Proto je pro mě motivací každý turnaj.
A Karjala Cup?
Bude zajímavý tím, že se hraje v Helsinkách a že v týmu bude taky hodně nových spoluhráčů.
Na koho se těšíte?
Na Martina Erata, spoluhráče z Nashvillu. Hodně mi tam pomohl. Popovídáme si.
Začátek sezony vám nevyšel. Člověk je u vás zvyklý na příval bodů.
Kvůli bodům jsem sem nepřišel. Vyhrávali jsme, to je důležité pro tým. Pak přijdou i individuální statistiky. Zase jsem si musel zvykat na nový styl, větší hřiště a hru bez červené čáry. Člověk na to musí pár zápasů myslet.
V pondělí dorazíte na sraz národního týmu, pak poletíte zpět do Finska. Oblíbil jste si ho. Ale co vám chybí z Česka?
Televize. České programy, zprávy a noviny. Finské nesleduju.
Finštinu asi zvládáte lépe než dřív.
Vůbec. Anglicky tu umí skoro všichni, nejen lidé kolem hokeje. Finština je těžký jazyk.
A co nejtěžšího zvládnete?
Spíš nejlehčího. Asi: "Jak se máš?"
