Martin Straka oslavil v den zápasu s Německem dvaatřicáté narozeniny. Jaký od vás dostal dárek?
Ještě nic, ale budu mu asi muset koupit brusle, protože ten chodil brousit snad patnáctkrát během zápasu. To byl kdysi můj syndrom, on se nakazil. (smích)
Český tým se na turnaji dlouho trápil, teď poprvé zvítězil. Jak moc je vysoká výhra nad outsiderem z Německa důležitá?
Ono to nebylo zase takové trápení, proti Švédům jsme hráli dobře, když jsme zrovna nebyli oslabení. Dali jsme gól a byli najednou jako vyměnění. A podobně i teď Němcům. Tohle potřebujeme. Skórovat, abychom získali sebevědomí. Pak hrajeme svou hru a jde to.
Vám se podařil krásný blafák, najednou jste se rozjel a ukázal Němcům záda. Do té doby jste se ale pohyboval dost vláčně. Čím to?
Musím se přece šetřit. Mně je třicet dva let, to si myslíte, že tam budu lítat jako osmnáctiletý kluk? Říkal jsem už před turnajem, že na to nemám, abych na ledě dominoval. Já jsem sem jel kvůli panu Hlinkovi a kvůli spoluhráčům. Možná to bude náš poslední společný turnaj. Ale upřímně: necítím se dobře, nechci si nic namlouvat.
Trenér Marián Jelínek říkal, že příčiny vašich trochu slabších výkonů netkví ve fyzičce, že jsou spíš psychické...
Cože?
Nesouhlasíte?
Kdepak, určitě souhlasím. S trenérem přece musím souhlasit, chci si na turnaji ještě zahrát. (smích)
Jak to tedy je doopravdy?
Už když jsem poprvé přišel sem do kabiny, řekl jsem, že potřebuju čas, než se do toho dostanu. A nemyslím si, že ten čas už přišel. Nejsem blázen, abych věřil, že po čtrnácti dnech hry budu na ledě dominovat. Na to prostě nemám.
Takže v případném finále už budete v pohodě?
Jestli se tam dostaneme, tak bych měl být určitě lepší, než teď.
Při zápase v Sazka Areně jste se dobře bavil, často bylo vidět, jak se smějete...
Když vedete, máte čas si dělat legraci s ostatníma. A tahle dobrá nálada pomáhá k lepšímu výkonu.
Dlouho jste si na střídačce povídal s Jiřím Dopitou. O čem byla řeč?
Bavili jsme se o tom, že je to pro oba dva asi náš poslední zápas tady v Česku. Takže jsme soutěžili, kdo dá gól, odčítali si střídání, kolik nám ještě schází.
Myslíte si, že se už v Česku v reprezentačním dresu neobjevíte?
Uvidíme. Ta šance je ale určitě menší, než jsem si myslel. Je tu spousta mladých hráčů, ti už by měli nastoupit za nás.
Ale kategorické Ne ještě národnímu týmu do budoucna neříkáte...
Ne, to neříkám. Nikdy nevíte, co bude za rok. Každý zápas musíte brát, jako by to byl ten poslední.
