Malý centr dorazil do vlasti v pondělí dopoledne. S rozčepýřenou hlavou a tradičně dobrou náladou. "Čekáte na mě? Ale určitě ne kvůli rozhovoru," žertoval, když vešel na ruzyňském letišti do vstupní haly.
Blíží se nominace na olympiádu, také se vám už honí hlavou?
Kdepak. Samozřejmě chci hrát co nejlíp, abych měl šanci ve Vancouveru být, ale že by mě to nějak svazovalo, to vůbec.
Jezdíte na každý sraz národního mužstva, pro trenéra Růžičku jste důležitým členem týmu. Jak velké si dáváte naděje?
Abych řekl pravdu, tak o tom nepřemýšlím. Na reprezentační akce jezdím, protože jsem zvaný, chci hrát nejlepší hokej a chci se porvat o olympiádu. Ale nemyslím si, že mám něco jistého.
Turnaj v Moskvě je poslední velkou akcí před olympiádou. Berete to jako šanci ukázat se?
Každý bude chtít hrát co nejlíp, ale do olympiády pořád ještě zbývají dva měsíce. A jestli má pan Růžička jasno, to já nevím.
Láká vás Vancouver hodně?
Samozřejmě, bude to ohromný sportovní i životní zážitek. Velká zkušenost, každý tam chce být.
Navíc byste se znovu ukázal v zámoří, abyste se jednou mohl vrátit do NHL.
Já nevím, proč bych se tam měl ukazovat. Oni mě tam znají, jsem vázaný smlouvou s Detroitem. Takže když se vrátím, tak jedině do Detroitu. A oni vědí, co berou. Určitě by to bylo pěkný, ale ještě se na tu olympiádu musím dostat.
Jakou máte formu?
Bylo tam pár výkyvů, ale teď jsme vyhráli šest zápasů za sebou. Ruská liga je nevyzpytatelná, kdokoli může prohrát s kýmkoli, zápasy jsou jiné, můžou být kvalitní, ale i něčím, na co se nedá koukat. Ale to je v každé lize. V Dynamu jsou všichni spokojení, včera jsme vyhráli v Petrohradě, což se cení.
Do Dynama jste šel jako velká posila. Jak se vyrovnáváte s tlakem?
Tlak je, když prohrajeme dva zápasy za sebou. Od Dynama se čeká hodně, utratili hodně peněz a chtějí výsledky. Což samozřejmě chápu. Jsem sebekritický a vždycky říkám, že můžu hrát o sto procent líp. U mě to graduje ve velkých zápasech. Jako třeba včera v Petrohradu, kde bylo dvanáct tisíc lidí. To se mi hrálo výborně. Občas je to ale těžké, když na Dynamo přijde dvanáct set diváků.
Ve čtvrtek vás bude čekat něco jiného, na zápas s Finskem bude nejspíš vyprodáno.
Taky se těším! Líbilo se mi to ve Varech, teď v Praze to bude mít grády. Navíc jsem tu snad za nároďák nikdy nehrál.
A jak se těšíte na to, že budete hrát s Jágrem v jednom týmu?
To je pro mě taky novinka. Je to velký hráč, velká osobnost. Asi bude v kabině sranda.
Pravda, oba jste známí šprýmaři. Nabízí se, že byste si mohli rozumět.
Dřív jsem jezdil na akce Jágr týmu, takže se známe, ale nemůžu říct, že dobře. Něco určitě nachystáme.
Letos je sezona specifická, kromě olympiády se hraje ještě mistrovství světa. Je to ještě daleko, ale přesto: počítáte s tím, že byste odehrál obě akce, když vás kouč Růžička osloví?
Fakt je hrozně brzo teď něco prohlašovat. Může se stát cokoli, ale řeknu to takhle: kdo by nechtěl hrát za nároďák na takových dvou velkých turnajích?