Je vám sice osmnáct, ale už jste hrál i za reprezentaci dospělých. Máte ještě chuť na dvacítky?
Obrovskou. Hraje se v Kanadě a hodně zápasů je vyprodaných. Navíc přijedou skauti z Detroitu, který mě draftoval. Chci se ukázat.
Ale málem jste v týmu nebyl...
Myslíte hádky trenérů Holíka s Lenerem? Ty šly mimo mě. Od začátku jsme věřil, že pojedu.
Byl to však hodně ostrý spor.
Můj agent mi řekl, ať se o to nestarám. Ať žiju jen hokejem.
A daří se vám to, že? Žijete jako hvězda ligy.
To slýchám často. Ale kdybych byl hvězdou ligy, jsme se Vsetínem třetí. Pro mě je důležité, že hrajeme hokej, který se líbí lidem. Bereme body bohatým, ale často je dáváme chudým.
Ale spousta lidí si řekne: Dneska jdu na Hudlera, ne na Vsetín.
To mě samozřejmě těší, proto hokej hraju.
Jak dlouho v lize vydržíte? Nedávno se ozvala Kazaň, zájem má prý Slavia.
To mně lichotí a hecuje ještě k lepší hře. Ale nevím o tom víc než vy, je to práce agenta.
A kdyby bylo na vás?
Tak chci vyhrát další titul se Vsetínem. Nejradši s tímhle mladým mužstvem, které máme.
Možná ale odejdete do Detroitu. A cestou si vyslechnete: Tenhle prcek? Nemá v NHL šanci!
Počkám si, takové řeči mě motivují. Rád bych těm lidem dokázal opak. Aby se pak chytli za nos.
Mnozí vám věští budoucnost a úspěchy Jaromíra Jágra.
Ale jděte. Jágr je jen jeden, geniální hokejista. Netroufl bych se s ním rovnat.
A cítíte se jako šéf Vsetína?
Já a šéf? Kdepak! Jsou tam starší hráči, zkušenější, to jsou vůdci. Ale i já chci občas něco říct...
Ano, na ledě ukazujete: ty jeď tam a ty dělej to!
Někdo si myslí, že je to špatně. Ale při hře nerozhoduje věk.
Ve Vsetíně stále něco vymýšlíte. Nedávno jste spoluhráčům uložil, aby nápaditě slavili góly.
To nic nebylo. Pár dní poté jsem vymyslel mikulášskou akci, výtěžek šel na dětský domov. Trenér Neliba říkal, že nejlepší bruslař musí být Mikuláš, tak se oblékl sám. Já, Demel a Frolo jsme dělali čerty. Půjčili jsme si kostýmy z divadla a načernili se uhlím. Dětí přišlo víc, než jsme čekali.
Měly z vás strach?
Až mi to přišlo líto. Dřív jsem ho míval sám, tak nevím, co mě to napadlo. Měl jsem jít radši za anděla.
Máte hodně fanoušků a jedním z největších byla vždy vaše babička. Platí to stále?
Jasně! Ve Vsetíně má vyhrazené místo a chodí skoro na každý zápas.
Radí vám, jak hrát hokej?
Naštěstí ne. Taky jí neříkám, kolik dát do bábovky prášku. (smích)
Ale pečete a vaříte, nebo ne?
Spíš dřív. Zlenivěl jsem, málokdy si něco udělám, spíš zajdu do restaurace. Musím se polepšit!
Po rozvodu rodičů žijete už sedm let s otcem. Uklízíte? Nebo máte rozdělené služby?
Že by visel v kuchyni na nástěnce rozpis, to ne. Máme tichou dohodu. Když je doma nepořádek, úklid dá jeden druhému za úkol. Člověk zkrátka musí reagovat rychleji.
Kdo častěji rozkazuje?
Já. A když táta neuklidí do dvou dnů, zvládnu to sám. Nebo zavolám babičce.
Ještě k ní. Prý s vámi jezdí i do zahraničí.
Byla na osmnáctkách ve Finsku a taky na draftu NHL. Ale ne sama, jezdí s tátou. Ten ji hlídá.
Mluví se o vašem vztahu s tenistkou Barborou Strýcovou. Seznámil vás prý její kamarád, další hokejista Radek Duda. A teď si stále voláte...
Jen kamarádka, víc nevím, co bych k tomu řekl. Snad jen že nás opravdu seznámil Radek.
A nežárlí?
Určitě. Už mi posílá výhrůžné textovky. Ale já mu říkám, že může zůstat v klidu.
Nemáte víc než kamarádku?
Na vážný vztah není čas. A zatím ani chuť. Jsem mladý a chci se bavit, ne vázat. Znám pár kluků, kteří musí pokaždé vysvětlovat, kam jdou a proč. To bych nepřežil.
Od léta máte řidičský průkaz.A vaše auto prý několik šrámů.
Jo, jsem parádní řidič (smích). Hodně rychlý a taky se hodně rychle umím vybourat. Ale jsou to jen škrábance, nic vážného.
Co už se vám povedlo?
Posunutá náprava, zrušený blatník, trochu naťuknutý předek.... Ale za všechno můžou telefony, to je záhuba. Když mi někdo volá do auta, měl by to zaplatit.
