Hokejová síň slávy, to je utajený chrám

Praha - Výtah zastavuje ve 3. podlaží Sazka Areny. Projdete chodbou kolem VIP lóží a sličná dívka vás uvádí do velké zasedací místnosti. Možná se vám to nezdá. Právě tady ale bije srdce českého hokeje. Hokejová síň slávy, to je utajený chrám. I Česko má totiž svou Síň slávy. Není tak rozsáhlá jako třeba její hrdá kanadská sestra v Torontu. Ale stejně - těch pokladů!

Za vitrínami je dres Ivana Hlinky. Diplom pro československé mužstvo z olympiády 1920. Titulní strana časopisu Ruch ze dne 28.2.1947, na kterém je vedle fotky rozjásaného reportéra Laufra nápis "Po prvé mistry světa".
 
Unikátní dresy, medaile, plakety, fotky. Kazeta na doutníky továrníka Citty, šéfa slavného předválečného klubu LTC, s vyrytými podpisy všech hráčů. Anebo hokejka Dominika Haška z Nagana.

Krása, ne? Jistě. Tahle paráda má jedinou chybu. Ale celkem podstatnou. "Normální fanoušek se sem nedostane," říká hokejová legenda Augustin Bubník.

Svaz nemá peníze

Při každém extraligovém utkání sem Bubník o přestávkách vodí návštěvníky z VIP lóží luxusní haly, vypráví jim o pestré minulosti. Tihle vyvolení sem mají přístup. Narozdíl od normálních fanoušků.

"Je to věc logistiky. Na tohle patro prostě nemůže mít přístup všech řekněme deset tisíc návštěvníků," tvrdí Miroslav Siedem ze společnosti Bestsport, která halu provozuje.

Nesouhlasí s tím, že kromě vybraných se sem nikdo jiný nedostane. "Za dva tisíce korun si může skupina rezervovat padesátiminutovou prohlídku celé haly."

Aby se sportovní relikvie přesunuly do přístupnějších prostor, o tom se prý neuvažovalo.  "Je smutné, že to lidi neuvidí," uznává sekretář hokejového svazu Martin Urban.

Síně slávy ve světě

Kanada: V Torontu. Stoletá historie na více než pěti tisících metrech čtverečních. Najdete tu i český koutek. Anebo se můžete vyfotit s replikou Stanley Cupu.

Slovensko: Kvůli přestavbě Bratislavského hradu se stěhovala do Prievidze.

USA: V Eveleth v Minnesotě. Založena roku 1973.

Finsko: V Tampere. Má víc než 10 tisíc předmětů. Otevřena v roce 1979. Nabízí i simulátor střelby.

Pohled MF DNES
Je to ostuda

LUKÁŠ HRON

Představte si, že by Češi zahalili Pražský hrad pod obří černou plachtu. Dál budeme hrdí, jak skvělé nám po předcích zbylo dědictví. Ale už  ho nebudeme ukazovat.

Stejně nesmyslně je vedena česká hokejová síň slávy.

Sto let se hráči honili za trofejemi. Mnoho pohárů přežilo i „vládu mrzké lůzy“, jak komunistické panování označil herec Kodet ve filmu Pelíšky. Prášilo se na ně ve sklepech, byly kradeny stranickými mocipány.

Lépe ale není ani v nové době. Už nejsou ve sklepě, ale ve věži jak zakletá princezna. Málokdo se k nim dostane.
A to je hrozná ostuda.

"Ale v Sazka Areně zkrátka fungují přísná bezpečnostní pravidla, tak to je. Nemáme pro to žádný vyhovující prostor. Chtěli jsme třeba spojit své síly s českým fotbalem, vedli jsme rozhovory s Muzeem hlavního města Prahy, ale v současnosti na to prostě nejsou peníze. Nemůžete po nás chtít, abychom síň otevřeli někde na Václaváku. To by bylo hrozně drahé."

Bubník na to má jiný názor. Je až legrační, když českou hokejovou historií provádí v bundě od finské reprezentace. "To schválně. Ať se na svazu chytnou za nos. Všude na světě se bývalí hráči uctívají, o nás ale není zájem. Občas mám dojem, že lidi jako já nebo Standa Konopásek jim akorát otravujeme život."

Trofeje se rozkradly

Přitom právě tyhle dvě legendy Síň slávy notně zásobily. Od Bubníka v ní je třeba červený reprezentační dres z roku 1949, po letech schováváný ve sklepě je děravý od molů.
 
Od Konopáska je tu jiný klenot - malá kopie poháru pro mistry světa 1949. Dostal ji tenkrát každý člen týmu, Konopáskův exemplář je však jediný dochovaný. "Všechny trofeje nám sebrali komunisté. Mně to třeba naštěstí včas schovali rodiče. Ale je smutné, kolik toho zmizelo. Dřív byly různé cenné poháry v jedné zasedačce na Spartě, ale bohužel se to rozkradlo. Někdo to má doma na skříni," lituje Bubník.

I tak ale provádí krásnou, chronologicky seřazenou výstavou. Nejtěžší prý do ní bylo sehnat upomínky na Nagano, nikdo se jich totiž nechtěl zbavit.
 
Jeho cesta po hokejové historii končí u dvou prázdných zasklených poliček. Jedna je věnovaná loňskému mistrovství světa ve Vídni, druhá nadcházející turínské olympiádě.  Co myslíte: Zaplní se? A uvidíte je někdy?

ČESKOU HISTORIÍ VE FINSKÉ BUNDĚ. Průvodce českou Síní slávy Augustin Bubník říká, že hokejový svaz si neváží bývalých reprezentantů. Proto si oblékl bundu finské reprezentace, kterou kdysi trénoval.