Když v lednu nastupovala k prvnímu zápasu za kanadskou Ottawu, z počtu fanoušků v hledišti se jí rozklepaly nohy. „Bylo jich osm nebo devět tisíc,“ vzpomíná Aneta Tejralová na svou premiéru v elitní zámořské soutěži PWHL.
Osmadvacetiletá obránkyně doufá, že na turnaji v liberecké Home Credit Areně bude také důstojná divácká kulisa. „Je to první podobný turnaj v České republice. Liberec je hokejové město a jsem ráda, že nás rodiny i fanoušci můžou vidět v akci na domácím území. Moc se na to těšíme,“ říká Tejralová.
Program WEHTv Liberci Středa 7. února |
Český ženský hokej je na vzestupu, z posledních dvou mistrovství světa přivezl A-tým bronzové medaile, reprezentace do 18 let naposledy vybojovala stříbro. I v ženské Euro Hockey Tour si svěřenkyně kanadské trenérky Carly MacLeodové vedou dobře. Před finálovým turnajem v Liberci vévodí pořadí.
Co pro vás turnaj v Liberci znamená?
Je to pro nás taková rozcvička před mistrovstvím světa. Turnaje EHT hrajeme rády, je to jediná příležitost, kde se můžeme před světovým šampionátem sejít jako tým. Některé holky sice nemohly přijet, protože mají studijní povinnosti, ale tým se dobře doplnil mladými. V posledních třech letech stoupáme výš a výš. Když jsem přišla do kanadské Ottawy, kde teď hraju, všichni hned věděli, že máme skvělý tým.
V reprezentaci jste už 12 let. Oproti začátkům je to asi velká změna, že?
Vůbec se to nedá srovnat. Když si vzpomenu na své začátky v národním týmu, měly jsme jednu bundu na pět let. Je velký rozdíl, jak se dnes svaz o ženský hokej stará. I hra jde nahoru, holky chtějí být lepší a lepší.
Dlouhá léta jste hrála v Rusku, teď jste v Kanadě. Jaký to pro vás byl přechod?
Zajímavý. Když jsem minulý rok hrála v Americe, neměla jsem ani auto, což je tam těžké. Musela jsem si zvykat na nové zázemí, jídlo i angličtinu. Ale devět let v Rusku mě naučilo žít tvrdě a ničeho se nebát.
V Rusku jste po jeho invazi na Ukrajinu skončila. Změnilo to váš pohled na tu zemi?
Tohle bych si asi nechala pro sebe. Devět let je dlouhá doba a našla jsem si v Rusku kamarády, takže je pro mě těžké to hodnotit, zvlášť v takovéhle situaci.
Anglicky jste se musela teprve učit?
Školní angličtina ze mě už vyprchala, a když člověk ten jazyk nepoužívá, je to těžké. Takže jsem všude nosila knížku a studovala. Ani teď neumím anglicky perfektně, domluvím se, ale furt se učím.
V čem je zámořská soutěž PWHL, tady jakási ženská NHL, jiná než předchozí soutěže?
Hraje se tam opravdu rychlý hokej plný soubojů, podobá se to mužskému hokeji. Už se dá srážet a hrát do těla. V minulosti byly v zámoří dvě top ligy, ale teď se daly dohromady, našlo se plno sponzorů a hrají tam ty nejlepší hráčky světa.
PWHL začala až v lednu. Jaké jsou vaše první zkušenosti?
Na první zápas v Ottawě přišlo osm nebo devět tisíc lidí. Diváci šíleli, bylo to super. Mám číslo dva, takže jsem šla při nástupu na led jako první a úplně se mi klepaly nohy. V půlce února máme hrát v Torontu v hlavní hale NHL pro 18 tisíc lidí a zápas už je vyprodaný.
V Ottawě i české reprezentaci vás vede stejná trenérka: Carla MacLeodová. Jaké to je?
Často vtipkujeme, že jsme dennodenně spolu, ale musím říct, že je to super. Ona je velice pozitivní a má skvělý přístup. Líbí se mi, že tam i tady můžu hrát pod ní.
Věříte, že i na zápasy české reprezentace v Liberci přijde hodně lidí?
Ano. První zápas hrajeme ve čtvrtek, ale čekám, že nejvíc diváků přijde o víkendu. Děkujeme Liberci, že máme příležitost tady hrát. Chceme ukázat Čechům, že umíme hrát hokej jako chlapi. Doufám, že přijde co nejvíc lidí a užijí si to s námi.
