„Volal jsem mu a řekl, jak to bylo. Nároďáku jsem neměl co dát. Nepomáhal jsem ani tady ve Zlíně. Když teď přišla pozvánka, pojedu rád,“ ujišťuje nejproduktivnější muž zlínského celku.
Nebyl to risk, když jste v posledním zápase před moskevským turnajem šel na led?
Domluva byla taková, že zkusím pár střídání a budu chodit na přesilovky. Odehrál jsem nějakých šest minut. Po první třetině jsem už nemohl pokračovat. Pak jsem si říkal, že jsem do zápasu vůbec neměl jít.
Vaše nominace se po parádním lednu dala čekat. V novém roce jste posbíral 13 bodů za 4 branky a 9 asistencí. Kde se vzala taková forma?
Těžko říct. Minulý rok jsem také začal bodovat později. Štěstíčko se přiklonilo. (úsměv)
Ale jen tím to nebude, ne?
Jak se začalo dařit týmu a pomalu se zvedal, tak se vrátila pohoda. A když se vede týmu, potom vyskočí i individuální body. Pokud to srovnám s listopadem nebo prosincem, tak šla forma hodně nahoru. Doufám, že to vydrží.
Petr Holík (vlevo) v souboji s Benediktem Kohlem z Německa.
Prozradíte, jaké zranění vás zabrzdilo?
Měl jsem problémy se zády a s páteří. Přesnou diagnózu vám neřeknu, ale bolest se stupňovala. Přecházela mě do kyčlí, musel jsem vynechat i zápasy, protože jsem vůbec nemohl bruslit. Pár kol předtím než jsem vzdal nároďák, jsem hrál na nějakých šedesát procent. Šlo to jasně vidět, nebruslil jsem jako teď.
Záda jsou nevyzpytatelná. Neměl jste obavy, že vynucená pauza bude delší?
Byl jsem na vyšetření, na rezonanci. A když jsem na ně jel, tak jsem se bál, aby to nebylo něco vážného. Nakonec to vážné není, ale hodně mě to limitovalo. Nervy byly skřípnuté, u neurologa jsem dostal injekce. Chodil jsem na rehabilitace, různá cvičení. Pak to povolilo a teď se musím o záda starat každý den, aby byla v pohodě.
Zatímco vy pravidelně bodujete, vaše dvojče Roberts Bukarts teď strádá. Vidíte na něm, že se tím hodně zaobírá?
Myslím, že ne. Pořád na sobě pracuje. V posledním zápase dal tyčku. Nehraje špatně, ale nepadá mu to tam.
Už delší dobu hrajete každý v jiném útoku. Jak jste to vzali?
Dalo se čekat, že nás trenéři dají od sebe. Nedařilo se ani jednomu, musel přijít nový impulz. Když nás rozdělili, dařilo se Bukymu, a ne mně. Teď se to otočilo. Je otázkou času, kdy to protrhne a začne střílet branky jako dříve.
Tyčku trefil v poslední třetině, kdy vás trenéři spojili dohromady. Nechají vás spolu?
Hru stáhli na tři lajny a další zápas to bude zase jinak. To, že dal tyčku, nebyla moje zásluha. Byl jsem úplně na druhém konci hřišti.
V útoku máte místo hračičky Bukartse dříče Šťastného, je to o hodně jiné?
Říča (Říčka) a Štáva jsou důrazní. Můžu se na ně spolehnout jak v obraně, tak v útoku. Jsou silní v rozích, hodně puků vybojují a pak je na mně, co vymyslím. Nebudu říkat, s kým se mi hraje lépe. Je mi to celkem jedno. Šťáva je ale silovější a nepotřebuje tolik puků jako Buky. Nechá si dát ránu, obětuje se pro mě a Říču. Pak z toho máme šance a zatím to funguje.
Devět kol před závěrem základní části držíte předkolo o jeden bod před Boleslaví. Jaký očekáváte finiš soutěže?
Bude to drama do posledního kola. Plzeň zase vyhrála. Týmy kolem nás bodují, bude to hodně těžké. Neměli bychom řešit, kolik ztrácíme bodů nebo jaký máme náskok. Budeme dělat všechno pro to, abychom v desítce byli na konci základní části.
