Cíger ještě před červnovou volbou veřejně podpořil Richarda Lintnera, vůdce všech, kteří už měli dost vlády Igora Nemečka. Ten svůj post šéfa svazu obhájil, což ovšem vyvolalo obrovskou vlnu kritiky směřující k volebnímu systému.
„Je neférový a nedemokratický,“ zlobili se jeho odpůrci v čele s většinou nejslavnějších hráčů současnosti i minulosti. Šlo o to, že Nemeček ve volbě vyhrál o 13 hlasů, o jeho vítězství tak rozhodli jeho přímí podřízení a kolegové. Ti ve volbě disponovali 15 hlasy, další přidal sám Nemeček.
Situace se zdála neudržitelná: hráči odmítali reprezentovat a ignorovali slavnostní vyhlášení ankety Hokejista sezony, fanoušci chtěli bojkotovat zápasy extraligy, slavný Miro Šatan nekývl na nabídku svazu stát se manažerem národního týmu. A Cíger nepřijal podobný - byť neoficiální - návrh, aby se stal jeho trenérem.
Uplynulo pár týdnů a všechno je jinak, Cíger obrátil. „Každý se mě ptá, proč jsem tuhle nabídku přijal, když jsem podporoval Lintnera. No, volby jsou za námi a podle mě není čas dívat se zpátky. Aspoň já na to nemám čas,“ reagoval Cíger překvapivě.
Ba co víc, fanoušci z jeho úst uslyšeli: „Měli bychom spory hodit za hlavu, troufám si je urovnat. Také chci některé věci změnit. Vidím, že se vedení svazu snaží dělat kompromisy, což se mi líbí. Chci, aby se k tomu přidali i hráči. Společně můžeme urovnat vztahy a pomáhat hokeji.“
Igor Nemeček se může smát. Zdá se, že odvrátil hokejovou revoluci na Slovensku
Jak vidno, Nemeček dokázal z neřešitelné šlamastyky vyjít jako vítěz, vždyť spokojený je momentálně i jeho rival Lintner, jenž dostal funkci ředitele extraligy. Oficiálně se sice proti svazu stále vyhraňuje s tím, že nejvyšší slovenská soutěž je na něm nezávislá, ovšem znalci poměrů dobře vědí, že to není úplná pravda.
Nemečkova moc je stále velká a on sám dokázal, že je silným a mazaným zákulisním hráčem. Jako zkušený funkcionář dobře tuší, že za pár měsíců vyšumí i ty poslední zbytky vzdoru. Vždyť mistrovství světa se hraje až za devět měsíců, tehdy si už nikdo na letní revoluci nevzpomene.
A že pár hráčů odmítne jet na Německý pohár? To nikoho netrápí. Navíc na šampionáty největší slovenské hvězdy stejně většinou nejezdí. A kdyby přece jenom tlak nepolevoval, je tu příslib nového generálního manažera reprezentace Róberta Švehly, jenž se chystá některým signatářům protestní petice nabídnout místo ve výkonném výboru.
Cíger říká: „Chtěl bych pomoct, aby se vše uklidnilo. Hoďme spory za hlavu. Jako hráč jsem zažil federální reprezentaci, kde jsme bývali tři, maximálně čtyři Slováci. Mohli jsme jen snít o tom, že se do ní dostaneme - bylo to něco výjimečného. Neumím si představit, že by naši hráči nešli reprezentovat.“
Ta slova znějí dobře a konstruktivně. Ve vzduchu sice možná zůstane vzpomínka na neférovou volbu, ale tu už přebíjí pozitivní slova od těch, kteří stáli na druhé strany barikády.
