Ukázalo se, že byla volba Filipa Pešána správná?
Je to mladý progresivní trenér jako Kuba Petr, který má dnes velice kvalitní výsledky jako kouč a manažer ve Vítkovicích. Oba na sobě neustále pracují, jezdí po stážích, jsou zvídaví a tahouny. Takovým trenérům je potřeba dát zelenou a prostor. Moc dobře jsme věděli, jaký styl koučinku Filip realizuje.
Riskantní.
Přesně tak. Mužstvo hrálo ofenzivní hokej, při kterém se dopouštíte spousty chyb. Nehraje zanďoura, snaží se diktovat tempo. Byli jsme aktivní i minimálně polovinu zápasu se Švédy. Jeho filozofii podtrhává i odvolání brankáře tři minuty před koncem čtvrtfinále s Finskem, díky čemuž jsme vyrovnali.
Dozvuky šampionátu dvacítek |
Bude se tenhle risk objevovat častěji i u ostatních trenérů?
Pravděpodobnost, že dáte gól, je 20 procent. Jinými slovy ho spíš dostanete. On ten risk zvolil ve správný moment, zvolil správné hráče, mužstvo to vycítilo, věřilo tomu tahu, dokázalo vyrovnat a nakonec zápas otočit v penaltách. Ukázalo se, že je Filip hráč. V utkání o bronz s Amerikou se risk zase nevyplatil. Ale to jsou věci, kterým rozumím. Pokud chceme udělat další krok kupředu, tak prostě musíme mít trenéry s takovým myšlením.
Nakolik je pro svaz důležité Pešána udržet u dvacítky?
Chápu, že to pro Filipa bylo neskutečně náročné, sám jsem zažil, když jsem trénoval národní tým a Spartu. To se nedá dlouhodobě vydržet. Ale je to mladý a zdravý trenér. Z naší strany zájem trvá, bude záležet, jak se k tomu postaví Liberec a jeho rodina.
Musíte myslet na všechny varianty - co když se nedomluvíte?
Jsme pozitivní a věříme, že budeme pokračovat.
Filip Pešán
Jaký tedy máte s odstupem několika dnů ze šampionátu hlavní dojem?
Mistrovství je třeba hodnotit z několika úhlů pohledu. Mládežnické týmy jsou od toho, aby vychovaly hráče pro seniorskou reprezentaci, měřítko je i NHL. Ukázali se hráči, kteří mají na to, aby reprezentovali. Máme individuality, každá z nich prokázala, že může být tahounem mužstva a že má kvality na nejvyšší světové úrovni. Ať je to Nečas, Zadina, Hájek nebo další. Jsou tam kluci, kteří ukázali kvalitu nejen herně, ale i charakterově. Stejně tak bych chtěl hodnotit jejich přínos pro kabinu. Mám informace, že právě tito hráči se chovali týmově, což bylo obrovské plus.
A herně a výsledkově jste spokojen?
Mužstvo odehrálo nejlepší výsledky ve skupině za poslední dobu. Podařilo se konečně přejít přes čtvrtfinále. Chtěli jsme se vyhnout zámořským týmům a dokázali si proto uhrát pozici ve skupině. Je pravda, že Finové byli ve čtvrtfinále lepší, ale šli jsme postupu naproti bojovností a kompaktností.
„Severoamerické týmy s milionem hráčů mají oproti nám neporovnatelný výběr. Na ně nemáme. Přesto mistrovství hodnotím pozitivně. Nechali jsme za sebou Finsko, Rusko i neustále připomínané Švýcary a Slováky.“ |
Ale mužstvo mělo štěstí.
To je pravda, ale předtím nám dvanáct let chybělo kromě osmnáctky, která udělala stříbro. Jsem přesvědčený, že to bylo zasloužené semifinále. Je potřeba vidět, že absolutní špička je dále. První tři mužstva mají neskutečnou kvalitu. Severoamerické týmy s milionem hráčů mají oproti nám neporovnatelný výběr. Na tyto týmy nemáme. Přesto mistrovství hodnotím velice pozitivně, nechali jsme za sebou Finsko, Rusko i neustále připomínané Švýcary a Slováky, kteří jsou stále kvalitnější a nebezpečnější.
Mistrovství hodnotíte pozitivně, ale nemáte obavu, aby kvůli tomu nevzniklo uspokojení?
To určitě ne. Možná jsem to neřekl jasně, ale je to další postupný krok, jsme o stupínek výš a v žádném případě to není důvod k uspokojení. Řekli jsme, že se chceme ustálit v top šestce v osmnáctce i ve dvacítce. Zatím se nám to daří, jsme tam už dlouhou dobu. Letošní sezona byla neskutečně pozitivní: osmnáctka má stříbro z Memoriálu Ivana Hlinky, sedmnáctka bronz z neoficiálního mistrovství v Kanadě, devatenáctka poprvé udělala bronz na turnaji před MS s jedinou porážkou od Kanady. Pozitiv je hodně, ale vůbec to neznamená, že bychom měli být spokojení. Svět neustále zrychluje, konkurence je neskutečná.
V čem má český hokej rezervy?
V individuální práci s hráči. Ani nasazení v zápasech není tak velké jako v zámoří. Je potřeba přinutit hráče, aby na sobě pracovali. Chceme se zaměřovat na individuality - každá reprezentace nám uvádí top deset talentů, na které se musíme speciálně zaměřit. Jezdíme za nimi, pracujeme s nimi, mluvíme s těmi trenéry, v čem se mohou zlepšit. Ať je to přístupu, využití na ledě. Je potřeba každý talent využít a nepromarnit. Velkou bolestí českého hokeje je otázka aktivního odpočinku a zdravé výživy. V tom je svět daleko před námi. Ano, jsme o kus dál, ale berme to jako další startovní čáru. Je to další mezník.
Věříte, že je dvacítka schopná v nejbližších letech dosáhnout na medaili?
Američany a Švédy se nám daří porážet v sedmnáctkách a osmnáctkách. Zlí jazykové kritizují, že jsou hráči akcelerovaní, ale není to tak. Vím, jaké mají americké a švédské týmy programy a my je máme stejné. Pro nás je problém přechod mezi osmnáctkou a dvacítkou kvůli tomu, jak jsou hráči málo vytěžovaní. Proto jsme si v Litoměřicích vytvořili „Duklu“. Je to místo, kde budou moct hrát talentovaní kluci, kteří pravidelně nenastupují.
Takže to chce ještě čas?
Určitě. Ptal jste se na výsledky - těžko se to může odhadovat, protože konkurence je neskutečně vyrovnaná. Ale ročník 1999 vypadá slibně, o ročníku 2000 se sice říká, že není tak silný, ale jsou tam individuality - třeba na brankářském postu. Lauko se ukazuje jako obrovský talent. Je potřeba, aby absolutní esencí každého tréninku byla hra. Musí tvořit minimálně jeho polovinu. Musíme nechat děti hrát, ne je nutit odpalovat puky. To jsou směry, které musíme osvětou - ne nařizováním - dostat do hokejového hnutí.
