Pro talentovaného útočníka byl duel s Kanadou zvláštní. Nejen že se jím rozloučil se šampionátem, ale končí i v mládežnických výběrech. „Hlavní je, že se na sebe můžeme po zápase s Kanadou podívat do zrcadla,“ řekl Kaše.
Tým se s turnajem loučí skvělým výkonem, ale porážkou. Jak hořký takový konec je?
Sice jsme prohráli, ale na kluky jsem i tak hrdý. Plnili jsme přesně to, co jsme chtěli. V závěru už nám možná trošku chyběly síly, ale i přes velký tlak jsme s Kanadou sehráli obětavou partii. Předvedli jsme úplně jiný výkon než ve skupině. Padali jsme po puse, ani to ovšem bohužel nestačilo.
Od úvodu zápasu jste hráli převážně ze zabezpečené obrany, byl to váš plán?
Do zápasu jsme vstoupili přesně tak, jak jsme chtěli. Možná se zdálo, že hrajeme až moc pasivně, ale chtěli jsme, aby se na nás tlačili. Možná pak byli i trošku nervózní, když se nemohli prosadit. Dobře jsme ubránili i oslabení a šli jsme do vedení. Pomohlo nám štěstí, mně se puk odrazil od rozhodčího a plácl jsem do toho. Hráli jsme v euforii a pořád stejně, jenže pak nám tam napadaly branky po vlastních chybách.
Kde se podle vás utkání zlomilo?
Ani nevím. Pořád jsme věřili, že s výsledkem můžeme něco udělat. Dřeli jsme na krev. Snažili jsme se střílet, protože jejich gólman nebyl vůbec jistý. I tak se však končíme.
Mrzí vás, že jste si ve skupině nevytvořili pozici, aby vás v této fázi čekal jiný lehčí soupeř?
Myslím si, že dnes už jsou všechny týmy na určité vyšší úrovni. Každý může porazit každého. Dánové třeba předvedli výborný výkon, už tu není žádný outsider. Ale čelit Kanadě na jejím domácím šampionátu, to bylo opravdu těžké. Šanci jsme i tak cítili.
Mezi zápasy ve skupině a čtvrtfinále jako by byl obrovský rozdíl v nasazení týmu, souhlasíte?
Ve skupině to tak nebylo, ale myslím si, že proti Kanadě nechal na ledě každý všechno, co v něm bylo. Odvedli jsme kus práce, i když jsme je neporazili. Klukům, kteří budou hrát ve dvacítce třeba za rok, přeju, aby odmakali každý zápas. Aby nikoho nepodcenili a hlavně aby si to užívali. Pro nás starší už éra mládežnického nároďáku končí.
Je pro vás osobně podobný konec ve dvacítce trpký?
Je to těžké, loučíme se prohrou a vyřazením. Ale se ctí! Každý se na sebe může podívat v zrcadle a vědět, že na ledě nechal sto procent.
