Jak se vám koukalo na finále mezi Kanadou a Spojenými státy, které nabídlo ultrarychlý hokej?
Byl jsem trochu zklamaný, protože jsem čekal víc nádherných hokejových příležitostí, víc odvahy jít jeden na jednoho. To jsem tam bohužel neviděl. Nerozladily mě výkony jednotlivců, rychlost hry, urputnost a nasazení, ale viděl jsem i daleko lepší finále, kde se hráči chtěli víc prosadit individuálním uměním a dokázali vymyslet různé fígle. To jsme tady neviděli.
Zato jsme sledovali dobře takticky připravené Američany, kteří nedali domácím prostor.
Jakmile se hokejisté USA dostali do vedení, Kanada do nich bušila, ale nebyl to její den D. Někdy můžete dělat, co chcete, ale nevyjde to. A to byl případ Kanady.
Hokejové MS juniorů: zlatí Američané přemohli Kanadu. Rusové bez medaile |
Způsobila to taktika Američanů, nebo nervozita Kanady ze situace, kterou nezná?
Asi to tak je, protože turnajem procházeli hrozně jednoduše, a když dostali gól, trvalo jim, než se srovnali. Američané do kanadských hráčů perfektně šli a našli recept na domácí hru, dokázali je řezat a ještě skvěle bruslit. Kanadě se nedařilo. Do poloviny zápasu tam neměli jediného hráče, co by něčím překvapil soupeře. Potom začal hrát výborně Byram. Jejich hru rozhýbal a zdálo se, že by mohli dát gól a vyrovnat.
Zámořské finále vás jinak ničím nepřekvapilo?
Zase jsme viděli skvělé tempo a výborný světový hokej. Sleduju MS dvacítek zhruba dvanáct let a pokaždé tam vidím výkony, které berou dech. Třeba když Kuzněcov otáčel zápas s Panarinem. Potom jen zíráte, čeho všeho jsou ti kluci schopní a to mi v současném finále chybělo. Ale viděl jsem to třeba v semifinále od Finů, kteří hráli bestiálně dobře.
Američané podali velmi vyzrálý dospělý výkon, viďte?
Zápas dokázali udržet. Už o přestávkách jsme se s Robertem Zárubou bavili, že je zápas asi rozhodnutý, protože Kanada bude těžko hledat způsob, jak vyhrát. Trpěl jsem pak za Kanadu, když jsem viděl její snahu, jak utkání zvládnout. Napočítal jsem v poslední části 15:1 na střely pro domácí, ale nic jim nepomohlo. Američané vždycky udělali to správné rozhodnutí v drobných detailech. A to i tak, že místo doprava zahnete doleva a puk se odrazí přesně tam.
Přitom se od Kanady čekalo jasné vítězství a obhajoba zlata.
Kanadě zmizel zápas pod rukama. Stříbrné medaile jsou pro ně doma v Edmontonu obrovským zklamáním. To, co by pro český hokej bylo senzačním vítězstvím, je pro ně zdrcující.
Říkáte, že vám ve finále chybělo víc individuálních akcí, ale tempo hry chvílemi vypadalo jako zrychlené záběry. Nadchla vás rychlost hry obou týmů?
Chvíli jsem vzpomínal na to, jak hrála ruská dvacítka na Karjala Cupu mezi dospělými. Přestože pan Pešán říkal, že to snižuje úroveň, na puku hráli výborně. Ale když jsem teď viděl hrát Finy, Američany a Kanaďany, tak jsem si říkal: probůh, vždyť ti jsou snad ještě o level rychlejší. V zápasech s Rusy se krásně ukázalo, jakou mají tyto státy převahu v rychlosti hry. A navrch neexistoval útok, kde by nešli například Kanaďané ve čtyřech dopředu, jeden bek vždy podpořil útok. Byla tam neuvěřitelná rychlost bruslení, odebírání puku od mantinelu a vytváření situací, kdy soupeř musí někoho rozebírat.
Ještě vyšší rychlost hokeje je směr budoucnosti?
Řekl bych, že Kanada přišla na to, že rychlost tvoří chyby. V přechodovém bruslení v pásmech jsou neuvěřitelně rychlí. A my Češi jsme chvíli velmi rychlí, ale potom už nestíháme.
Světový mládežnický hokej sledujete dlouho. O kolik se vyvinula jeho rychlost?
Šampionát juniorů je vždy určující pro to, co si hráči dovolí v NHL, KHL i švédské a finské soutěži. Rychlost se za poslední dekádu ohromně zvýšila. Ty tři medailové týmy by v naší extralize hrály prim. Takový Milan Gulaš by si našel příležitosti, jak se prosadit, ale rozum mi zůstává stát nad rychlostí hry i bruslení těchto mužstev. Za deset let se vizuálně rychlost zdvojnásobila.
O tolik?
Když hrál na dvacítkách Teräväinen, mohl si dovolit zůstat mezi beky stát. To samé Réway na MS 2015. On některé situace řešil tak, že si přibrzdil, dával vysoké oblouky přes beky a další hráče napadal. To už skoro není vidět. Jakmile vylétne puk obloukem dopředu, je to brejk. Útočníci rychle startují a než obránci zareagují, jsou soupeři na kotouči. Tak jsme dostali gól proti Kanadě. Sám si nejsem jistý, kam se juniorský hokej může ještě rychlostně posunout.
Už teď byla rychlost neuvěřitelná. Jsme na stropu lidských možností ?
Rychlost hry by při ještě vyšším tempu přebila techniku. A lidé přece chtějí vidět finesy. Zvednout puk v plné jízdě není jednoduché. Dál už se to moc posouvat nedá. Současné tempo je enormní. I hráči, kteří to dnes takhle hrají, by se přizpůsobili. Nebyli by tak rychlí a nevydrželi by tolik, ale zvykli by si na rychlost hry. Ale aby byl hokej ještě koukatelný, je to těsně pod hranou. Zhruba na 85 procent rychlosti, kterou jsou lidé schopní odhadnout. Potom už by před bránou viděli jen melu, ale už ne puk.
Překvapuje i šikovnost a dovednosti, které jsou hráči schopní přenést do zápasu? Nebo technika vysokých hráčů jako Švéda Söderbloma, který dal Čechům nádherný gól mezi nohama.
Začnu jinak. V České republice mám problém v diskusi s jakýmkoliv trenérem, protože chceme všechny hráče vychovávat stejně.
Příloha k MS juniorů |
V čem přesně?
U nás máme představu, že všichni hráči budou rychlí a techničtí. Všichni budou přemýšlet herně, ale to prostě není možné. Potřebujete širokou paletu hráčů, které můžete využít. Zmiňovaný Söderblom je přesně hráčem, co se vymyká. Hraje před brankou, za ní, ale nevymýšlí ideální situace. Disponuje super herním myšlením, ale má posunutou techniku i tím, že narostl na dva metry a sto kilo. Má obrovské rozpětí rukou oproti o něco menším hráčům, všichni do něj narazí a upadnou. Líbí se mi, jak je technicky vyspělý i to, jak tu akci udělal. A je fajn, že hráči, co ho viděli, budou chtít jeho styl i akci napodobovat. Ale vzal jsem si z finálových zápasů ještě jednu věc.
Povídejte.
Mám poznatek, že Kanaďané i Američané chybují, ale nikdo se tomu nediví. V pásmu udělají chybu a jedou dál. U nás někdo udělá hrubku a většinou spoluhráči hodí takového „krutihlava“, že se všichni podivují: „Tys mi to nenahrál a ještě jsi to zkazil.“ Tihle světoví hráči udělají drobné chyby i proto, že si puk podrží, než aby ho poslali na beka. Ale nikdo jim na střídačce nenadává, jedou dál jako fretka, protože jsou v národním týmu nejlepší.
Švédská a finská základna hokeje je srovnatelně velká jako česká. Nechme stranou systém výchovy a propojení se školou, ale jak je možné, že jsou ty dva systémy schopné produkovat takové borce?
V první řadě je to touhou hráčů. Chtějí se prosadit. Nenávidím termín, že hráči za to u nás nemůžou. Je to nesmysl. Za to můžou přece hráči, ne rodiče nebo trenéři. Představa, že kouč přijde na led a řekne, aby cvičení nedělali naplno, je nesmyslná. Fakt, že Finové a Švédi umějí, je obrovskou konkurencí. Tlačí se, předvádějí se před sebou a chtějí být lepší než ten druhý. To je jádro každé hry.
Takže chybí mimo jiné soutěživost?
Dám příklad. Máte tým volejbalistů, kde je deset hráčů. Přijde do něj jedenáctý, mladý kluk. Když mezi nimi chce být, musí makat, dřít a snažit, aby ostatní dohnal. Ale pokud budete mít deset lenochů a přijde k nim jedenáctý, bude úplně stejný. Ale když to bude bojovník s chutí pracovat, tak bude dřít. Ale pokud si zvykne na těch deset ostatních, tak opravdu nebude makat naplno. Švédové a Finové si zkrátka nedovolí na trénincích podvádět. Když jede jeden naplno, všichni jdou naplno.
To o našich hráčích říct nemůžete?
My Češi jsme pohodlní a podle mistrovství světa vidíme, že jsou pohodlní všude na světě a je jedno, jestli naši kluci trénují v OHL, švédské lize nebo Litoměřicích. V té velké konkurenci jsou pomalejší a nejsou tak technicky vybavení.
Je to dobrý, ale dělat to nebudeme. O české cestě k hokejovému (ne)úspěchu |
Je český trénink tolik odlišný od finského, švédského nebo zámořského?
Pro nás to znamená dělat cvičení jako zápas. Takže donutit hráče připravovat se naplno v tréninku, donutit je k co nejrychlejšímu bruslení. To se částečně dá, ale z druhé strany to není možné, protože hráči berou trénink jako trénink. Hokejová společnost je tak nastavená.
Jak práci mladých hráčů můžete ještě víc zlepšit a zefektivnit?
Pomoct tomu můžeme volným pohybem dětí a dorostenců, aby mohli přestupovat a hráli kvalitnější ligu. Jestliže bude dvanáctičlenná první liga, vznikne velký tlak na udržení mužstev v soutěži a bude tam konkurenční prostředí. Potom zkvalitnit extraligu juniorů, v první lize zrušit projekt Dukla. To žádný projekt Dukla není, je to jen pomoc týmu v Litoměřicích. Namísto toho je lepší zvýšit konkurenci v první lize a snižovat tam počet mužstev. Tak, když jde někdo z juniorky do první ligy, aby si mohli vybrat a donutili k výkonu v konkurenčním prostředí. Jinou možnost nevidím.
Ani současné svazové projekty?
Deset let tu zkoušíme děti někam napasovat a ve finále zjistíme, že se nikam nevešly. Myslím, že teď už to vidíme úplně všichni. Takový Myšák hraje od šestnácti let extraligu. Pytlík byl v sedmnácti ve Vítkovicích. Vidíte, že by byli vyhranější? No nejsou. Potřebujeme vážně super juniorku s konkurencí, kde hráči musí makat, aby tam hráli.
Upozorňoval jste ovšem, že současný ročník 2001 není ještě tak dobrý. Co další mladší hráči pod ním? Vidíte tam zlepšení a přiblížení světu?
Nevidím! Byl jsem se podívat na šestnáctkách v Jindřichově Hradci. Hráli jsme tam s Ruskem tři zápasy a všechny jsme prohráli. Byl jsem na jediném, ale Rusové byli o chlup lepší. Teď je jim šestnáct, ale něco jiného to bude ve dvaceti. Aby ruský hráč mohl být v týmu KHL, musí být ještě lepší, a proto na sobě bude dřít. U nás je nižší konkurence nenutí, aby byli lepší a to ani v první lize dospělých. Tam někdy necítí šanci, odcházejí mentálně a nechtějí na sobě tvrdě pracovat.
Takže zkrátka nemáme talenty?
Mám zprávy, že hráči z ročníku 2006 jsou šikovnější, ale uvidíme ještě na šampionátu za čtyři až pět let. Ale dělal jsem současné ročníky 1999 až 2001, teď se pohybuji u mladíků z roku 2004. Vím, jaká je jejich síla a je jasné, že svět tam bude zase o kousek dál. Nevěřím, že bychom jejich výkonnost během dvou let zlepšili. Pokud se to povede, budeme pracovat a budeme mít peníze na zaplacení dovednostních trenérů i koučů na techniku, můžeme být lepší za pět let. Mezitím to bude na šampionátech především o štěstí. Že můžeme chytnout dobrý los jako nyní na příští rok, dostaneme Kanadu, co bude mít špatný den. Ale abychom srovnali hru a byli vyrovnanými soupeři, to během tří čtyř let není možné.
Nastaví výsledek současného šampionátu lepší kulturu prostředí i tréninku?
To si říkám už deset let. Dnes už jsou obránci jako útočníci, ale stejně to nikdo nechce slyšet. Jsme úplně jiná společnost. Když vám někdo říká názor, máte ho spíš za blbce. Lidé to sice nevidí, ale mají své pocity a nějakým způsobem to vedou. Kdo má zájem, tak už má otevřené oči, ale jinak se nic nezmění. Stále budou hokej dělat lidé, co nikdy nepřiznají, že to dělali špatně.
