„Letos poprvé nás jelo z Česka dost, snad osm. A je jedině dobře, když talentovaní kluci budou zůstávat doma a ne hned odcházet do zámoří,“ povídal na Hlinkově stadionu, kde se pochlubil s medailí spoluhráčům. „Je stejná jako loňská, jen vzadu změněné místo konání. Čekal jsem jinou.“
Maštalířský patřil do mužstva, které letos v kanadské Ottawě vykutalo bronz v nekonečném rozstřelu se Švédskem a po vítězství 3:2 po nájezdech. Patřil i do mužstva, které loni dobu bronzovou zažehlo v Göteborgu po přestřelce 8:5 v zápase o třetí místo s Finskem.
„Letošní bronz má pro mě osobně větší hodnotu, protože jsem měl větší roli v týmu. Minule jsem naskočil až od čtvrtfinále,“ připomněl křídelní útočník, který klíčové boje tentokrát strávil v elitní formaci vedle Holinky a kapitána Šalého.
V NHL můžeme mít až osmdesát hráčů. Reichel si všímá: Zámoří nás zase bere! |
Zatímco před rokem nebodoval, nyní se zaskvěl hattrickem proti Kazachstánu a navrch přidal v turnaji tři asistence. „Herně jsem za rok vyrostl, všechny věci jsem zlepšil, cítím to na sobě!“
Devatenáctiletému talentu pomáhají starty v litvínovském áčku, letos po zranění jednou naskočil i v prvoligovém Chomutově. „Juniorský hokej v zámoří je takový rozlítaný, pořád nahoru – dolů, dělá se víc chyb. Chlapský hokej je hlavně o taktice a každá chyba se platí gólem,“ porovnal Maštalířský. „Chlapi jsou vyspělí, zkušení, člověk se nedostane do podobných situací jako na dvacítce.“
6 bodůza tři góly a tři asistence si připsal Maštalířský |
Letos v extralize ještě neskóroval, zato ve dvacítce se stal se 14 góly nejlepším střelcem sezony.
„Vážně? To jsem nevěděl,“ pousmál se. „Jsem rád, asi to nikdo nečekal. Třeba se už zadaří i v extralize. Bronz z mistrovství světa mi určitě pomůže k sebevědomí a dá mi impulz. Snažím se nemyslet na to, že jsem letos ještě v extralize gól nedal, takže mě to netrápí,“ pronesl flegmaticky.
Eduard Šalé se raduje s Matějem Maštalířským (vpravo) po trefě proti Slovensku.
Pokud přece jen nějaké splíny měl, bronz je zahnal. I čtvrtfinálové vyřazení Kanady, tedy kolébky hokeje. „Chtěli jsme je po loňsku porazit znovu, navíc když se hrálo u nich. Já myslím, že nám to pak dávali do konce turnaje hezky sežrat.“
Hlavně na útočníka Petra Sikoru, na němž se vyfauloval domácí obránce Cole Beaudoin, se bučelo. „Faul na něj byl, o tom žádná. My stáli při něm a on si to zase tak nebral,“ líčil Maštalířský. „Určitě to pro něj bylo těžké, když na něj při každém dotyku začali všichni bučet, ale popasoval se s tím dobře.“
Že by nastával dvojnásobným vyřazením od Čechů úpadek kanadského hokeje? Podle Maštalířského nikoli. „Je to hokejová země, na ústupu nebudou nikdy.“ Dál kralují Spojené státy, které Čechy vyřadily v semifinále. „Mají jiný styl hokeje než Kanada, Američani jsou hodně brusliví, cpou se do slotu, Kanaďani zase fyzičtější a střílejí fakt z každé pozice. Těžko říct, jestli nám Američané nesedí, prostě jsme prohráli,“ vzpomněl na jediné významnější české slzy na turnaji.
Naštval celou Kanadu. Modřina mi už mizí, bučení jsem si užíval, říká Sikora |
Česko sice podlehlo ve skupině i Švédsku, ale tomu pak porážku oplatilo v unikátní bitvě o bronz, již rozhodla až čtrnáctá série nájezdů. „Někdo to prožíval víc, někdo méně, ale stoprocentně každý z těch 18 tisíc fanoušků, co tam byli, cítil nervozitu. Je možné, že jsem už někdy tak dlouhou sérii nájezdů zažil, ale v takhle důležitém zápase je to jednou za život,“ nepochybuje útočník. Sám se mohl zapsat do historie jako střelec vítězné penalty, ale v desáté sérii švédského brankáře Gidlöfa neprostřelil. „Prostě jsem to netrefil, to bylo všechno. Užírat se tím nesmíte, jelo to dál a nakonec to dopadlo dobře pro nás.“
Hokejoví junioři pózují s trofejí za třetí místo ze světového šampionátu 2025. Desítka, která dorazila do Prahy, stojí v dolní řadě. Konkrétně zleva Jan Kavan, Adam Novotný, Vojtěch Čihař, Matěj Maštalířský, Tomáš Galvas, Vojtěch Husinecký, Petr Sikora, Ondřej Kos, Vojtěch Hradec a Jiří Felcman.
A Maštalířskému se houpe na krku druhá bronzová medaile, o tom se mu nesnilo. „Určitě jsem to nečekal, popravdě jsem ani moc nevěřil v loňskou nominaci, objevil jsem se až na přípravném kempu a najednou to tam padlo,“ překvapila ho pozvánka na minulý šampionát ve Švédsku. Letos byla už jeho role v týmu klíčová, dokonce dělal asistenta kapitána. A při kanonádě 14:2 s Kazachstánem zazářil hattrickem.
Tři a dost? Nebo dál? Junioři zažívají zářivou éru, klidně můžou uspět i za rok |
„Takový výsledek jsme nikdo nečekali, ale najednou nám to tam začalo ve druhé třetině padat a padalo pořád. Za hattrick jsem samozřejmě rád, ani jsem za něj nic nemusel platit, neměl to kdo vybírat, v týmu není pokladník.“ I bez něj Češi utvořili partu, nezbytný atribut úspěchu.
„Pomohl už loňský rok, kdy taky byla výborná parta, teď jsme jen pokračovali ve věcech, co fungovaly, a ostatní kluci se přidali. Byli jsme jako rodina, na ledě jsme nechali všechno, jeden za druhého. Trenéři tým vybírali nejen podle výkonnosti, ale i podle charakteru. V týmovém sportu to tak musí být, když neposkládáte charakterový tým, fungovat to nebude,“ myslí si Maštalířský.
Matěj Maštalířský (18), brankář Michael Hrabal a Adam Jiříček sledují práci s pukem Felixe Ungera Söruma.
Bronzové úspěchy s dvacítkou ho mají vyburcovat k tomu, aby ještě víc zabral. „Člověk nesmí usnout na vavřínech a o to víc makat, aby se posouval. A pak je to hlavně o štěstí, uvidíme, co člověku ta cesta přinese.“ Možná zkoušku v zámoří? „Každý o tom přemýšlí, ale žádnou nabídku zatím nemám.“
Slibně rozjetou kariéru však ano a je také na co vzpomínat. Na velké zápasy i na bronzové oslavy. Asi musely být bujaré. Když je měl litvínovský teenager přiblížit, cukaly mu koutky a o detailech raději taktně pomlčel. „Byly hezké, ale jak probíhaly, to zůstane na těch oslavách.“ Ostych nebyl namístě, takový úspěch si pořádnou párty zasloužil.
