I proto se neustále řeší, jak vrátit zlatou éru z přelomu tisíciletí. „Zaspali jsme dobu, zaostáváme ve všem. Využívejme víc moderní trendy, inspirujme se v zahraničí,“ je slyšet.
Existuje však i jiný pohled. Pohled, který není tolik na očích a který zastává řada hokejových legend. Vladimír Martinec, několikanásobný mistr světa, který byl také u řady úspěchů coby trenér, říká: „Z hokeje se dneska dělá zbytečně velká věda.“
Jak to myslíte? Nelíbí se vám tedy nové metody?
Některé jsou dobré, na jiné mám jiný názor, protože podle mě hokej není až taková věda. Nechci být kritický, ale podle mě se zbytečně dlouho vypráví o něčem, co je úplně jednoduché. Hráči jsou podle mě zahlcení informacemi.
„Hráči jsou zavaleni informacemi a nemusí přemýšlet. Náš hokej stagnuje, protože jim nedáváme volnost.“ |
Což je na škodu?
No samozřejmě, vždyť se z těch drobností nemůžou pořádně soustředit na hokej. Už delší dobu se mi nelíbí, že v trénincích se už skoro vůbec nehraje na dvě branky. Před iks lety přišli na to, že je to blbost, protože se tak hraje při zápasech. To je hloupost! Situace při zápasech jsou přece natolik specifické, že je každá jiná. A hráči na ně musí reagovat. Jenže my jim dáváme návod, jak reagovat.
Takže z nich děláme roboty.
Přesně tak, oni kvůli tomu nemusí přemýšlet. Tím stagnuje celý náš hokej, nejdeme dopředu, protože nedáváme hráčům volnost. Minimálně na útočné polovině by ji mít měli, my je ale až moc svazujeme.
Není to problém doby a celkového vývoje sportu?
Koho jsme měli na olympiádě? Jaký kolektiv? Já o žádném nevím. Takže to zřejmě neplatí jenom o hokeji, jedná se o brzkou specializaci. Vytratí se hravost. Pořád jim říkáme, co mají dělat.
Ztratil kvůli tomu podle vás moderní hokej atraktivitu?
Možná i kvůli tomu, že byl před deseti patnácti lety podstatně surovější. Teď hráč zvedne hokejku a dostane dvojku. Připadá mi, že to hrajeme trochu jako basket. Ubývá hitů a chlapskejch soubojů, což je škoda.
Jak se vám líbí Kanada, která se teď všeobecně dává za vzor?
Ti to hrají, jako jsme to hrávali kdysi my. A my to teď začínáme naopak hrát jako dřív Kanada. Chceme hrát jednoduše: nastřelíme puk a jdeme za ním. Jenže Kanada dneska vyhrává díky krásným akcím. Jsou v pohybu, puk je dohoní. Nemají problém s prvním dotekem. To je stejné jako ve fotbale: když mám dobrý první dotek, tak mám náskok před ostatními. Když mě neposlouchají ruce nebo puk, tak už je na mně soupeř.
Jak vidíte budoucnost české reprezentace?
Hráči vypadali poslední dobou pokorněji a pracovitěji. Je ale jasné, že jejich hokejové umění už není takové, ale tím se vracíme zpátky. Je to dané třeba tím, že se na trénincích jezdí kolem nepohyblivých překážek a panáků. Takhle to ale přece v zápase nechodí, soupeř se vždycky hýbe. Kluci už dneska nejsou schopní reagovat na to, co udělá protihráč. Někdo řekne, že jsem hrál v jiné době, ale tohle zůstává pořád stejné. Já měl reakci, byl jsem schopný udělat něco jiného a dostal jsem soupeře. Tohle měl člověk v sobě díky tomu, že strávil na rybníku každý den tři hodiny.
Jak byste ohodnotil vystoupení Česka na Světovém poháru?
Viděl jsem jen zápas s Evropou, na ty ostatní se mi nechtělo vstávat. Mančaft nebyl až tak špatný. Dokážu odpustit všechno, když vidím, že hráči pracujou a nechají na ledě všechno. A to si myslím, že v Torontu bylo. Holt tam chyběla maličkost - třeba zrovna ta kreativita.
„Hráči jezdí na trénincích kolem nepohyblivých překážek a panáků. Takhle to ale přece v zápase nechodí.“ |
Reprezentační kouč Jandač se vrátil s tím, že je potřeba v Evropě sjednotit velikost hřišť. Co si o tom myslíte?
To je každého věc, ale podle mě tohle není hlavní problém. Máme málo dětí. Když někdo něco umí, tak si v šestnácti sedmnácti myslí, že mu tady ubližujeme a že musí jít pryč. Rodiče i agenti těm klukům říkají, že tu nemají budoucnost a ať jdou do Kanady. Jenže my měli hráče, kteří tam odešli a když se vrátili, tak bylo po nich. Problém je, že těm klukům vždycky někdo umetá cestičku, ulehčuje jim život a oni se nemusí rozvíjet. Řeknou si, že když jim to nevyjde tady, tak půjdou jinam.
V Pardubicích máte talentovaného Filipa Zadinu. Vidíte v něm budoucnost?
Nebudu mluvit o jednotlivcích. Český hokej má obecně talenty, se kterými se dá pracovat a mohou se někam dostat. Ale teď je složité říkat, co s nimi bude. Není důležité být dobrý v osmé třídě, ale v osmnácti dvaceti, kdy se láme chleba a ten hráč má šanci jít do prvního týmu. Jen se podívejte, kolik kluků, kteří vyhráli Hlinkův Memoriál, hraje extraligu.
Pár jich je.
Ano, Nečas, ostatní ale nehrajou. Na mladé se zavedly kvóty, které jsou zcestné, akorát se to obcházelo. Když bude kluk dobrý, tak příležitost dostane. Jenže vedení extraligových klubů chce mít výsledky hned a mladí se tam nedostanou. Nevím, jak z toho ven. Možná by bylo řešením uzavřít extraligu, možná by se začalo šetřit a ti kluci by dostali šanci.
A týmy v první lize by byly farmami?
Na to potřebujete mít dost lidí. Tolik kvalitních hráčů nemáme. Kanada postaví čtyři vyrovnané mančafty, my máme sotva jeden.
