Chorvatský hokej v posledních letech prožívá dramatický vzestup. Medveščak Záhřeb je divácky nejatraktivnějším klubem v zemi, reprezentace se i zásluhou naturalizovaných cizinců dere nižšími divizemi vzhůru.
Jenže před pěti lety, kdy Rosandičův otec, sám bývalý hokejista, řešil synovu budoucnost, byl hokej na jadranském pobřeží ještě popelkou. „Bylo to na nulové úrovni. Proto jsem taky musel odejít, když jsem se chtěl hokejem živit a něco si vydělat,“ potvrzuje Mislav Rosandič.
Záhy si šikovného hráče všimli reprezentační trenéři, hokejový svaz mu zajistil slovenské občanství. Z Dubnice jeho kroky vedly do Banské Bystrice, hned poté i do reprezentace. Původně útočník se uchytil na pozici obránce.
„Odmalička jsem hrál v útoku i obraně, bylo mi to celkem jedno. Jako obránce to mám o něco jednodušší, konkurence není tak velká,“ přiznává.
Vytyčený cíl byl jasný. Letošní mistrovství světa juniorů v Montrealu a Torontu. Na Štěpána v osm hodin večer zasedli Kanaďané k televizím, čtrnáct tisíc z nich i na tribuny Bell Centre. Proti McDavidovi, Fabbrimu, Reinhartovi a dalším mediálně známým hvězdičkám javorových listů vyjel právě Rosandič. V první obranné dvojici a s áčkem na slovenském dresu.
„Podle mě je to sen každého hráče. Lidé tu hokejem žijí, nic pro ně není víc,“ říká, ale jedním dechem po kruté porážce 0:8 dodává: „Jenže s takovým výkonem, jaký jsme tu předvedli, je to hrozné. Čtrnáct tisíc lidí křičelo “Kanada, Kanada“ a my jsme úplně rezignovali. Tlak byl na nás velký, bohužel jsme ho neustáli.“
Slovenský výběr v úvodním duelu šampionátu nepřesvědčil. Dobře ale ví, že z jeho pohledu to klíčový duel nebyl. „Další den je nový zápas, je třeba myslet na něj,“ upozorňuje Rosandič na střetnutí s Finy.
Jeho kariéru zatím lemují splněné sny. Hokejem se nyní může živit, navíc hraje na šampionátu nejlepších hráčů svého věku. Lákalo by ho obléknout dres Záhřebu zpátky v rodné zemi?
„Zahrát si KHL je určitě jeden z mých cílů. Ale slyšel jsem, že Medveščak už na ligu příští rok nebude mít. Uvidíme. Teď je pro mě podstatný další zápas. Chci hrát dobře, pomoct týmu. Osobní cíle si nedávám. Když jako tým uspějeme, pak přijdou samy. O budoucnosti budu přemýšlet po turnaji,“ dodává.
