Ne, pokud zůstane u rozmáchlých gest. Zimní stadiony zamořily pletichy, hloupost, kamarádíčkování, protekce a malé domů.
Dřív kluby zručně odklonily peníze pro děti na jiné účely. „Věříme, že je využijí přesně tam, kde nejvíce potřebují,“ řekl teď Martin Urban, generální sekretář ČSLH.
Ta věta zní pekelně dvojsmyslně. Není snadné uvěřit, že náhle zmizí úplatky, za něž zámožní rodiče kupují potomkům u koučů místa v první lajně. Protikorupční linka či pakt s nevládní neziskovkou nezaručí kultivaci prostředí, o níž mluví člen výkonného výboru Ščerban.
Jak může svaz vypadat důvěryhodně, když vůbec nekonal v jediném veřejně známém případu „půl mega od Palaščáka“? Přitom Růžičkova kauza představovala jenom špetku vekslácké prašiviny, která dlouho víří v zákulisí.
Copak lze věřit v zázračnou proměnu, když ve vedení zůstali stejní lidé? Ti, kteří umíněně lpí na předpotopním tabulkovém odstupném činícím z mnoha žáků i dospělých nevolníky. Ti, kteří letos rozšířili juniorskou extraligu a znovu rozmělnili její kvalitu? Ti, kteří popuzeně a jízlivě reagovali na kritiku od Luďka Bukače či Pavla Zachy staršího a hašteřili se s hráčskou asociací?
Tým prezidenta Krále a šéftrenéra Lenera udělal dost prospěšných tahů. Zvedl mládežnické reprezentace. Rozdává výstroje. Propaguje hru na plakátech. V krajích rozvinul síť trenérů. Snad se rodí smysluplná metodika. Teď v celém hnutí sbírá návrhy na zlepšováky. Prima!
Králova říše by se však měla skutečně otevřít veřejnosti, naslouchat chytrým chlapům, jako je Michal Broš.
Kéž by v klubech přestali považovat rodiče za nepřátele, místo zákazů a trestů je zkusili získat na svou stranu a leccos jim vysvětlili. Kéž by uměli uznat chybu, projevit dobrou vůli a pokoru.
Pak do arén opravdu přilákají dost šikovných dětí a hokej bude zase v módě. Velká gesta nestačí.