Na bázi přežívá díky hrám
"V Rusku jsou vyšší nároky, přístup je profesionálnější. Nejde ani tak o hru, tréninky, ale o volný čas," připomíná především douhé večery strávené na nepopulární bázi.
Musí se ale přizpůsobit. "Mají tady takovou tradici. Rusové to berou automaticky, stejně jako jejich manželky. Pro nás je to nové, ale nemůžeme dostávat nějaké výjimky. Proti klukům, kteří tam hrají."
Dušan Salfický se loni stal kvůli bázi vášnivým čtenářem beletrie. Hejda se zabaví jinak. "Koupil jsem si PlayStation, takže se tam snažím přežít spíš takhle. Nakoupil jsem hry." Do Českého domu, kde s týmovým spoluhráčem Dušanem Salfickým bydlí, se dostane dvakrát do týdne.
"Ještě, že je tady. Trávíme spolu víc času než s manželkami," směje se. Po návratu z Karjaly přivítá třetího do party. Do CSKA zamířil pardubický bek Andrej Novotný. "Už tam měl snad druhého přiletět. Ale to jsem právě letěl do Čech, tak jsme se museli minout na letišti," říká Hejda.
V Moskvě s ním byla manželka s malou dcerkou. "Ale odletěli pád dní přede mnou. Alespň jsem měl před odletem do Finska pár dnů, abych se s nimi viděl. Do Moskvy se za mnou vrátí koncem listopadu," plánuje.
Salfa byl naštvaný, že se musel omluvit
Na finský Karjala Cup měl Hejdu doprovodit i spoluhráč Dušan Salfický. Zkušený gólman, který v Rusku září, se ale nakonec musel trenéru Lenerovi omluvit. "Má vynikající formu. Škoda, že v této formě nemohl kvůli zranění přijet."
S poraněným ramenem sice Salfický v lize chytal, ale přestávku věnuje léčení. "Štvalo ho to hodně. Říkal, že sám nemá rád hráče, kteří se vymlouvají, že nemůžou někam jet kvůli zranění. A teď něco takového potkalo jeho," prozradil Hejda.
Dušan Salfický se stal miláčkem fanoušků CSKA a v Moskvě je velmi populární. "Třeba jednou jsme se Salfou jeli autem a zastavili nás policajti. Dušana okamžitě poznali. Okamžitě jsme mohli pokračovat v jízdě," prozradil.
Moskva je pěkná, ale lidi jsou tam chladní
Hejda je rád, že zakotvil v Moskvě. "Je to perfektní město. Dá se říct, že je v mnoha směrech lepší než Praha. Akorát lidi jsou tam jiní, mají jinou mentalitu. Když se ale budeme bavit jenom o městě, tak myslím, že je už na vyšší úrovni než Praha."
Ale povaze moskvanů zatím na chuť nepřišel. "Rusové jsou dost chladní. Možná je to studenějším počasím. Ale tak všeobecně: jak na silnici, tak v normálním životě všechno berou stylem, že na prvním místě jsem já a ostaní je nezajímá," říká.
Před soupeřovou brankou mě v Moskvě neuvidíte
Na ledě si ale lebedí. "Jsem spokojený, že při velké konkurenci, která v klubu je, pravidelně hraju. Hokej je v Rusku fyzicky náročnější. Navíc my v CSKA hrajeme na šest obránců, což je v Rusku neobvyklé. Normálně se v ruské lize hraje na osm beků. A když jsme někdy hráli na sedm obránců, chodil jsem na led ob jedno střídání s tím sedmým. Vytížený jsem tedy dost," usmívá se.
V bodování si ale připsal jenom tři nahrávky. Na premiérový gól stále čeká. "S tím samozřejmě být spokojený nemůžu. Lidi se na to tady můžou koukat všelijak, ale v Rusku to není snadné. Například: při posledním zápasu jsem jel dopředu s tím, že jsem mohl dorazit nějaký puk. Přijel jsem pak na střídačku a trenér mi říkal, že dopředu jezdit nemám. Že potřebuju vyšetřit síly na konec zápasu. Pak mi to řekl znova v šatně Tichonov. Dopředu mě v CSKA moc nepouštějí. Beci jsou tam od toho, aby bránili a útočníci, aby dávali góly," popisuje.
S šéfem CSKA, legendárním Viktorem Tichonovem vychází velmi dobře. "Dušan Salfický říkal, že se oproti loňsku hodně změnil. Nemám s ním žádný problém," pochvaluje si.
V Chabarovsku málem usnul
Ruská liga je hodně náročná. Letos přibylo zápasů a navíc jsou mezi městy obrovské vzdálenosti. "Je toho opravdu dost. Není tam zápasový víkend jako v české extralize. Hraje se zápas, je den volna, pak je zápas, dva dny volna a další zápas... A takhle to jde pořád dokola," popisuje.
"Navíc se všude létá, a to předem. Naštěstí mi létání nedělá problémy jako některým klukům. Přijde mi to stejné jako ježdění autobuse. I čas strávený na cestě je stejný," říká.
Jediné, co mu zatím činí potíže, jsou časové posuny. "Většinou to jde, je to tak o hodinu, o dvě. Ale když jsme hráli v Chabarovsku, kde je sedmihodinový rozdíl, tak jsem se probral až ve druhé třetině. To byla síla. Na předzápasové poradě jsem klimbal pomalu jak doma u televize," směje se.
Bývalým spoluhráčům přivezl kaviár
V Praze se objevil Hejda v neděli. Narozdíl od Radka Dudy, který měl s příletem z Kazaně problémy, se dostal z Moskvy bez přestupu. "Mně zařídil letenku agent, jako vždycky. Takže jsem se dostal do Čech bez problémů a přímo. S Radkem neletěl. Toho jsem potkal až v neděli po zápase na Slavii."
Tam se přišel podívat v neděli po zápase s Kladem. "Přiletěl jsem v sedm na letiště, takže jsem tam přijel až, když byli kluci v šatně. Bylo to zvláštní. Ještě na jaře jsem byl v té kabině každý den. Honza Novák po mě chtěl kaviár, tak jsme vzal i klukům do šatny." S bývalými spoluhráči poklábosil, poptal se na novinky. "Ale nikam jsme nešli. Spěchal jsem za rodinou. Dlouho jsem holky neviděl," říká.
Finsko a Rusko jsou Hejdovi souzené
Na turnaji Karjala Cup se vrací na místo činu. Na jaře zde odehrál premiérové mistrovství světa. "Ale ve Finsku jsem hrál na dvou šampionátech. Byl jsem tam i na dvacítkách. A výsledek byl stejný, také čtvrté místo," vzpomíná.
"Rusko a Finsko jsou mi prostě asi souzené (smích). Už v mládežnických reprezentacích jsem na většině akcí byl v Rusku. Mezi dospělými jsem loni debutoval na Baltice a teď v Moskvě hraju," dodává Jan Hejda.
