V utkání Jágr Teamu udělal útočníkovi Washingtonu kličku, při níž mu poslal puk mezi nohama. Hráči na střídačce jen sklopili hlavy, aby nebyly vidět úsměvy.
„Já nevěděl, že to byl zrovna on,“ říká útočník týmu Moose Jaw Warriors v kanadské juniorské lize WHL. Jágr mu později vzkázal, že takový kousek mu už podruhé nedovolí.
Haškovi dal Fleischmann dva z pěti gólů ve finálovém zápase přípravy hráčů a nadějí Detroitu, který jej draftoval. „Nebyly to žádné pěkné trefy, ale padly tam,“ říká.
Co na to olympijský vítěz? „Byl pak trošku naštvaný, že se mu ten zápas nepovedl.“
Doma je neznámý
V zámoří si mladík získává obdiv, ale v Česku ho takřka nikdo nezná. Na cestu do NHL se přes zámořské juniorské soutěže vydal před dvěma lety. Na odloučení od rodiny byl zvyklý. Odmala dojížděl hrát z Kopřivnice do Ostravy, kde později i bydlel. „Ve Vítkovicích bylo v A mužstvu nabito, tak jsem se rozhodl pro jinou cestu,“ říká.
„Je to škoda. Byl by zpestřením ligy. Lidi by se na něj chodili dívat,“ míní Mojmír Trličík, asistent u juniorské reprezentace, který Fleischmanna vedl v mládežnických týmech. „Věřím, že to dotáhne daleko.“
Před odletem na šampionát vedl útočník s 45 body (15 + 30) bodování ligy WHL. Hokej má v rodině, hráli ho děda i táta. Je technik, rád útočí. „A je to vítězný typ,“ říká Trličík.
V touze po NHL teď útočník zažívá hokejový dril v malém městě osm hodin cesty od Calgary. „Je to planina a pár obchodů. Ale jsem tam spokojený. Líbí se mi, jak lidé přistupují k hokeji. Nezávidí si, každý se baví,“ říká hokejista.
Kapesné „na pivo“
Jak vlastně vypadá život mladého hokejisty v juniorské lize? Když Fleischmann do týmu přišel, musel absolvovat přijímací rituál. Na večírek šel v dámských bikinách.
A jako „zelenáč“ musel stejně jako v Česku sbírat po tréninku puky. Přebývá u rodiny, která o něj pečuje. „Loni mě pořád zpovídali, tak jsem se přestěhoval. Teď mám skvělou rodinu,“ říká Fleischmann.
„Náhradní rodiče“ mu poskytují ubytování, dohlížejí na zdravou stravu. „Ale 'mámu' jsem už naučil vařit švestkové knedlíky.“ Jednou za dva týdny dostává kapesné 110 kanadských dolarů, tedy něco málo přes dva tisíce korun. „Je to tak na pivo,“ říká se smíchem.
Moc volného času nemá, ke všem zápasům jezdí tým autobusem. Se spoluhráči rád hraje karty, zajdou na bowling nebo biliár. Občas si zavolá se spoluhráčem z reprezentace Jiřím Hudlerem, který už patří do sestavy Detroitu. „Dal mi dobrý příklad. Je to pro mě motivace, abych dokázal to samé,“ říká Fleischmann.
