Před rokem na mistrovství světa do Švédska Marek Šalé s manželkou za synem vyrazili, letos cestu do Ottawy vynechali. „Domluvili jsme se s Edou, že než být pár dnů na mistrovství, kde by na nás neměl tolik času, vypravíme se za ním na delší dobu někdy na jaře do Kalifornie, kde hraje AHL,“ vysvětluje Marek Šalé pragmaticky.
Přestože je flegmatikem jako jeho devatenáctiletý syn, zápasy u obrazovky prožíval silně. Do děje byl navíc vtažený, protože zprávy o tom, jak si mladí reprezentanti na šampionátu vedou, měl od syna – kapitána výběru – z první ruky. „Edovi moc záleželo na tom, aby jako kapitán uspěl. Dosud se staral hlavně o svoje výkony, teď měl ‚na bedrech‘ naloženou velkou zodpovědnost,“ podotkl Šalého otec.
Vypínák na rozloučenou. Nic z oslav po nájezdu si nepamatuju, líčí kapitán Šalé |
V rozhovoru pro iDNES.cz promluvil také o tom, jak s lidmi kolem svého syna mluví o jeho hokejové budoucnosti a cestě do NHL, nebo jak trojnásobný medailista z juniorského MS hlídá v Americe spoluhráčovy děti i jim zavazuje boty, když to situace vyžaduje.
Líbilo se vám, jak si váš syn coby reprezentační lídr počínal?
Jak působil v kabině na mančaft, nemůžu říct, nebyl jsem u toho. Myslím si, že je sebevědomější než dřív, v rozhovorech působil jistě, je vyspělejší. Druhou sezonou je pryč z domu, stará se o sebe sám, dozrává v mladého muže. A jeho výkony… nejslabší zápas měl s Amerikou v semifinále, tam se únava podepsala na všech, kluci měli těžké nohy. Se Slovenskem se mi líbil, se Švýcarskem byl taky dobrý. S Kazachstánem to bylo složitější, on tyhle papírově jasné zápasy nehraje moc rád, neumí se tak vybičovat a góly dávali jiní, takže nebyl důvod se přetahovat o střílení branek se spoluhráči. Jo, líbil se mi, odehrál těžký turnaj, měl na sobě velké břímě, odpracoval si to.
Bral si svoji kapitánskou roli hodně osobně?
Byl rád, že céčko dostal. Nebyl k tomu určený moc dlouho dopředu, dostal ho až těsně před šampionátem, až přiletěl do Ottawy. Hodně si toho považoval, i když to nikde veřejně nerozhlašoval. Věděl jsem, že o to stál.
Eduard Šalé se raduje s Matějem Maštalířským po trefě proti Slovensku.
Dostala se k vám prosincová polemika, zda je přišití céčka na jeho dres dobrou volbou?
Podcasty poslouchám v autě, takže dostala. (úsměv) Z hlediska toho, že experti Edu znají hodně podle jeho body language, tedy že se neraduje po gólech, je spíš tichý a dřív kapitánem nebýval, jsem se polemikám v zásadě nedivil. Chápal jsem, proč se rozebírá, jestli je to správná volba, jestli za to ten kluk umí vzít, jestli bude správným kapitánem. Řeknu na to tohle: bylo to na trenérovi a realizačním týmu, že mu tu důvěru dali. Kdyby o tom ti lidé nebyli přesvědčení, tak jen za odměnu a za to, že je Eda na svém třetím mistrovství, z něho kapitána neudělají. Museli věřit, že to zvládne, byť je typologicky jiným hráčem než kapitáni, které si člověk vybaví na první dobrou.
Šalé na MSV sedmi zápasech na turnaji dal šest gólů a přidal dvě asistence. Skóroval jak ve vítězném čtvrtfinále proti Kanadě, tak v zápase o bronz proti Švédsku. |
Sedělo tedy céčko Edovi?
Věci z kabiny mi neříkal, takže o tom, co se řešilo uvnitř týmu, hovořit nemůžu. Bavili jsme se během mistrovství o tom, jak to cítí on. Jednou mi třeba řekl, že má dojem, že by první lajna potřebovala trochu probrat a že se chystá mluvit s trenéry o tom, co by mohlo pomoct. Mluvil o tom, že si zvyká vystupovat za tým, že neřeší jenom sám sebe.
Měl starostí plnou hlavu?
Sám dal najevo, že kapitána dělat chce. I proto, aby bylo jasné, že se nepřijel během sezony jenom sklouznout, ale že chce přijmout zodpovědnost, dotáhnout mančaft k výsledku. To byla u něho docela změna; dřív mu bylo jedno, kdo je kapitánem. Když se ho v mládeži ptali, proč jím není on, když je v mužstvu nejlepší, mávl nad tím rukou, že je mu to jedno. Vždycky byl v tomto flegmatik. Teď během turnaje jsme spolu mluvili prakticky denně a vyrozuměl jsem, že ho těší být lídrem.
Pět opor v cestě za bronzem: historický úkaz, útočná zbraň i bezchybná zeď |
Co se u vás doma odehrávalo v noci na pondělí, když v nájezdech rozhodl o bronzu pro českou reprezentaci?
To je jednoduché: řev, řev a řev. (úsměv) Nelze to ani popsat slovy, dostavil se pocit obrovského štěstí. Kluci na hřišti se odměnili za tu dřinu, kterou do celého turnaje vložili, a my jsme měli radost za ně. Naštěstí jsme doma mohli křičet, jak jsme chtěli, babička bydlí nad námi, taky fandila, taky byla šťastná.
Provázela zápas u vás doma velká nervozita?
Prožíval jsem to silně, asi jako každý rodič, který měl na ledě svého hokejistu. Seděli jsme doma s manželkou a dcerou, standardní, žádné speciální přípravy. Před začátkem jsem nebyl tak úplně přesvědčený, že po těžkém semifinále s Amerikou kluci bronz urvou. Trenéři je ale výborně připravili, i mentálně. Po první třetině, která byla vyrovnaná, jsem uvěřil, že je šance na medaili dosáhnout.
Propukly pak před obrazovkou velké oslavy, když se to podařilo?
Po vítězství jsme si otevřeli lahvinku, kterou jsme rychle vypili. Čekal jsem ještě, až Eda zavolá, a šli jsme spát.
Co jste si řekli?
Edu jsem pochválil za to, jak nájezdy ustál psychicky, že zvládl tak těžký moment. Řekl jsem mu to, co by mu řekl každý rodič – že mu to moc přejeme a jsme na něho pyšní. On moc výřečný není, takže toho moc nepověděl. Že si věřil a tak dál. Víme, jak to je, když to z člověka spadne, ale muselo to pro něho v takovém zápase být neskutečně těžké.
Eduard Šalé proměňuje vítězný nájezd v utkání o bronz.
Český kapitán Eduard Šalé se raduje z vítězného nájezdu proti Švédsku.
Po nájezdech hned na ledě patřičně odšpuntoval velké emoce. Překvapil vás tím, jak bouřlivě bronz slavil, když se během celého turnaje mluvilo o tom, že góly dává s kamennou tváří hráče pokeru?
Já ho takhle znám, a to z obou zmíněných stran. Nemyslete si, on se umí projevit… (úsměv) Hlavně ale bere hokej s pokorou. Dá gól, má radost, ale uvnitř, nedá ji najevo navenek. Každý gól ho jako útočníka uklidní, hraje pak ve větší pohodě. A že si emoce schoval až na závěr… už s Kanadou ve čtvrtfinále bylo vidět, že se raduje, že dává euforii volný průběh.
Kdy jste ho naposled viděl radovat se tak jako v Ottawě po rozhodujícím, „bronzovém“ nájezdu?
V důležitých a náročných zápasech to přichází. Viděli jsme to na loňském nebo předloňském mistrovství dvacítek, taky dřív v play off juniorské extraligy s Kometou proti Spartě. Čím je zápas důležitější, tím je i Eda bezprostřednější.
Takže když se v médiích probíralo, že své góly neslaví, věděl jste svoje.
Má to po mně, jsme si v tomto velmi podobní. Taky se vnitřně raduju, usměju se, ale nebývám obvykle středem pozornosti.
Viděl jste na synově tváři a na jeho pohybech, jestli je nervózní, nebo si věří a je v hlavě suverénní?
Viděl jsem vyspělého kluka, který si věří. Nebudeme si lhát, jistě byl nervózní, ale zdravě nervózní. Působil tak, že každý z nájezdů chce proměnit, že nepropadá panice. I z telefonátů, co jsme měli, vyplynulo jasně, že chtěl vyhrát. S Amerikou v semifinále se to nepovedlo, mančaft byl neskutečně utahaný po čtvrtfinále s Kanadou. Eda byl nastavený tak, že chce medaili. Uvědomoval si, že když už je kapitán, že za tím stojí ohromná zodpovědnost za celý tým.
Tři a dost? Nebo dál? Junioři zažívají zářivou éru, klidně můžou uspět i za rok |
Vnímal tohle mistrovství i jako rozlučku s juniorskou kategorií?
Hodně kolem sebe slýchal, že jede na svoje poslední mistrovství dvacítek. Eda hrát chtěl. Ze začátku to nevypadalo, že ho Seattle na MS pustí, což nakonec dopadlo dobře a Eda mohl reprezentovat. Jsem rád, že na tomhle mistrovství byl, protože jeden nikdy neví, kdy a zda vůbec bude zase reprezentovat.
Hrál hokej za juniorský národní tým jinak než v zámořské AHL mezi dospělými na farmě Seattlu?
Juniorský hokej je obecně jiný. Je víc o lítání po ledě, chlapský je taktičtější, kombinačnější. Šlo o to, aby si Eda zase zvykl, protože se z dospělé soutěže vracel do juniorské kategorie. Vyvstala otázka, zda si dokáže rychle zvyknout, aby z toho nebyl průšvih. Eda už dospělý hokej hrál nejen v první polovině sezony v AHL, ale i předloni za Kometu, a hraní s rozvahou a větší taktikou mu sedí víc než juniorské lítání. Naštěstí byl schopen se adaptovat rychle a mistrovství zvládl.
Z pohledu přes obrazovku se zdálo, že svoje šance zakončuje jistěji než dřív, že si počíná chladnokrevněji. Souhlasíte?
Všichni od něho očekávali, že bude vyčnívat, že to takhle bude. Mezi chlapama se už do tolika šancí nedostává, přijdou dvě tři za zápas a on musí aspoň jednu z nich proměnit. Tam není čas na zaváhání. Eda si tyhle návyky na juniorské MS přenesl, bylo to vidět. Snažil se, měl hodně střel, chtěl dávat góly.
Eduard Šalé (vpravo) ze Seattlu bojuje o puk v přípravném utkání proti Vancouveru.
Je už teď připravený na posun z farmy Seattlu do NHL?
Synovi samozřejmě fandím, ale tohle vám těžko řeknu. Hokej jsem nikdy nehrál, nejsem trenér. Nejsem ten, kdo by tyhle soudy měl vynášet. Eda roste pod dohledem Seattlu, kde příslušní lidé nejlíp vědí, co od něho čekají a jak ho na NHL chtějí adaptovat. Víme, že Eda potřebuje dozrát. Pakliže dostane šanci, musí ji využít, a já osobně si myslím, že si na ni ještě počká. Potřebuje ještě dozrát.
Souhlasíte s názorem, že hráč jeho založení, tedy střelec, by neměl do NHL spěchat a hrát tam v třetí nebo čtvrté formaci, ale že si musí počkat déle než leckteří ostatní na odpovídající prostor v prvních dvou stěžejních lajnách?
Osobně proti tomuhle názoru nic nemám. Nemám ty zkušenosti z hokejového hřiště, hrávám tenis na brněnské úrovni, zajdu si na kolo, na lyže, sportuju obecně. Nejsem odborník na hokej. V Kometě jako mladý bažant prostor dostal, teď se prosazuje v Americe, a jestli má v NHL hrát, tak v ní hrát bude. Jestli to bude letos, za rok, nebo za dva, to je na něm.
Mluvíte o tom s lidmi kolem svého syna, třeba s agentem Markem Vorlem nebo s Robertem Kronem, hlavním skautem Seattlu?
S Markem Vorlem ano, s panem Kronem se také občas vidíme a slyšíme, stejně tak s jeho agentem pro zámoří Michaelem Deutschem. To oni ho vidí nejčastěji.
Co vám o synovi říkají?
Většinou ho pochválí a pak hned řeknou, na čem je potřeba dál pracovat. Eda se musí připravit zase na začátek příští sezony, aby v kempu Seattlu zůstal co nejdéle, dařilo se mu a třeba si už „nahoře“ pár zápasů ťuknul. Musíme si uvědomit, že hráčská konkurence je obrovská, a buď jste hladový, skloubíte všechny svoje předpoklady dohromady a jdete si za tím, nebo se vám dveře zavřou a za vámi jsou připraveny další ročníky hráčů. Máte pár let na to, abyste svoji šanci využil, pak už naděje klesá. Kluků, kteří by chtěli hrát první nebo druhou lajnu v NHL, je strašně moc.
Edo, neběhej! Brusli! Šalé pro hokej nadchl i sestru, vypráví jeho děda Bartoň |
Cesta vašeho syna je poměrně často srovnávána s cestou Martina Nečase, předchozího brněnského odchovance, který se prosadil do NHL a patří v ní k nejlepším Čechům. Je to pro Edu příznivé srovnávání?
„Neči“ je trochu jiný typ hráče, mně srovnávání ale rozhodně nevadí. Nabízí se, podobností od Komety po draft do NHL je tam víc. Eda možná neměl takové štěstí, že v jeho době v Kometě nehráli takoví lídři, kteří by ho vytáhli tak, jako Martin Erat a spol. vytáhli Nečiho. Myslím si, že Nečas je Edův vzor, že se ho snaží napodobit, ale jak říkám, na svoji šanci si musí každý počkat sám.
Za Seattle dal gól v přípravěV dresu Seattlu, který ho draftoval do NHL, nastoupil Eduard Šalé k dvěma zápasům v přípravě před letošní sezonou. Edmontonu dal za 11:32 minut na ledě jeden gól, proti Vancouveru si zahrál 10:15 minut a neskóroval. V hodnocení +/- vyšel z přípravy s třemi zápornými body. |
Třeba i déle než do příští sezony?
Na začátku této sezony mu v Seattlu řekli, ať je připravený na to, že ho pošlou zpátky do juniorky. Minulou sezonu měl průměrnou, takovou nijakou, byl prvním rokem v zámoří, měnil klub. Letos po něm chtěli, aby zůstal v juniorce a jednoznačně táhl svůj tým. Pak byli překvapeni, jak si v kempu vedl, do juniorky ho už neposlali a nechali ho rovnou na farmě v AHL. Eda si o to svými výkony řekl.
A daří se mu i na farmě.
Má obrovské štěstí, že bydlí v rodině brankáře Aleše Stezky, takže má vlastně českou rodinu. Hraje si s jeho klukama, hlídá je, v hlavě nemusí mít 24 hodin denně jenom hokej. To je taky strašně důležité. Co bude dál, se uvidí. Je jasné, že časem bude potřeba, aby ten další krok udělal.
Říkal jste, že Eda ve Stezkově rodině hlídá děti?
Stezkovi mají dva kluky, sedmiletého a čtyřletého. Dá se o tom najít i článek na americkém serveru. Když Aleše povolají nahoru, Eda jeho kluky doprovodí na zimák, zavazuje jim tkaničky. Jsou to takoví malí divočáci. Aspoň má rozptýlení.
Jak jeho výkony a úspěchy motivují doma v Brně jeho sestru, čtrnáctiletou Rozálii, také velmi nadanou hokejistku?
Chce se Edovi vyrovnat! (úsměv) I ona má v plánu, že bude hrát jenom hokej, což nevím, nakolik je u holky reálné. Snaží se, hraje za Kometu, prostředí zná, všichni znají ji. Hokej ji baví, což je to hlavní. Jak jí říká i děda, bývalý hokejista Milan Bartoň: musíš z toho hokeje mít hlavně radost.
