Jel pět nájezdů. I přes tři předchozí nezdary na něj asistent Robert Reichel znovu ukázal. A lídr kabiny si troufl: „Albi mi už něco radil předtím, ale když jsem dvakrát nedal, měl jsem svoji hlavu.“
V průběhu šampionátu brněnský odchovanec prozradil, že s kapitánským céčkem cítil určitou tíhu. Ještě na poslední mládežnické akci. Teď ale čelil mnohem většímu tlaku.
„S přibývajícími pokusy byl tak enormní, že si to člověk ani nedovede představit,“ popisoval novinářům svoje pocity před čtvrtým nájezdem. „Už v prodloužení jsem měl šance rozhodnout. Když jsem naskočil na led, byl jsem trošičku vyklepaný. Ale jakmile jsem dal a srovnal, věděl jsem, že další nájezd dám stoprocentně. Po tom gólu šlo moje sebevědomí strašně nahoru.“
Česko – Švédsko 3:2N. Šalé olé! Kapitán rozhodl nájezdy, junioři mají další bronz |
Stalo se. Šalé proměnil ty dva nejdůležitější pokusy. Nejprve se štěstím vyrovnal, když dostal puk mezi betony gólmana Gidlöfa. A poté vytáhl vítězný bekhendový blafák. Na ledě padl na kolena a začal řvát.
„Je to fakt takový vypínák, že si člověk nic nepamatuje. Jen si vybavuju, jak kluci skákali na led. Jinak nic. Najednou se na mě všichni nahrnuli. Nevěřil jsem tomu,“ přiznával.
Co vyšlo z jeho hlavy? „Spíš to u posledního nájezdu byla improvizace. Mám pár nájezdů, co dělám rád, ale tady jsem vypnul a řekl si, že pojedu podle sebe. Že rozhodnu.“
Nyní je prvním hokejistou v samostatné historii, kterému se v juniorské kategorii povedlo získat tři cenné kovy za sebou. V rozmezí let 1982 až 1984 pak tři medaile slavili František Musil s Petrem Rosolem.
A tak stejně jako před rokem mohl na sociální sítě poslat rodné zemi další vzkaz: „Česko, tohle je pro tebe!“ píše u snímku s bronzem na X.
„Síla byla v celém týmu a začíná to od gólmana. Hraboš (Michael Hrabal) nás i teď ve vyrovnaném zápase podržel. Utkání s Kanadou nám vzalo strašně moc sil, což se promítlo. Přestože se nám ale zápas s Amerikou nepovedl, pořád jsem týmu věřil,“ zdůraznil Šalé, kterého čeká návrat na farmu Seattlu v Coachella Valley.
Teď na něj ale nechce myslet, chce si užít pořádnou oslavu se spoluhráči, které vedl do boje. Ještě na chvíli si odfrkne.
Buďme hrdí! nabádá bronzový kouč Augusta. Není to o mně, měl jsem štěstí |
Po fantastické derniéře, kdy krásně ukázal, jak ustát psychicky náročný okamžik, si to přece zaslouží: „Poslední dny toho na mě bylo hodně. Chci si užít, co se teď děje. Jsem rád, že na chvíli vypnu a pak se zase vrátím do práce, abych se mohl jen zlepšovat.“
Seniorský národní tým zůstává v očekávání. A do NHL to s takovými výkony jistě taky nebude daleko.