To sám úspěšný obhájce titulu extraligového šampiona a mistr světa se před úvodním utkáním Karjaly proti Švédsku (17.00) krotí. Ačkoli pokračuje v loňské krasojízdě.
„Zatím dobrý!“ vzkazuje a upozorňuje, že je teprve začátek táhlé sezony. A že by se současným klubem mohl hrát i výš v tabulce než na šesté příčce.
Finále MS v hokeji Švýcarsko - Česko 0:2. Hokejisté slaví zlaté medaile. (26. května 2024)
Statný univerzál vyměnil průmyslovou slezskou oblast za Zug, švýcarské městečko mezi horami a podstatně větším jezerem.
„Je to sice malé město, ale zase má nejnižší daně, tak se tam stahují bohatší lidi,“ vypadne z něj.
Kromě toho se v osmadvaceti pod severskými trenéry přeorientovává na lehce odlišný styl. Žádné zbytečné odevzdávání kotouče, hodně bruslení a také napadání. I novinkám se ale přizpůsobuje skvěle.
„Takový typ hráče teď Třinci chybí, je to opravdu výborný hokejista a charakter,“ lebedí si Rulík, který si další pozvánku pro neúnavného útočníka logicky nemohl odpustit. „Jsem rád, že ve Švýcarsku jen potvrzuje svoji kvalitu.“
Ba co víc, Voženílek ji v dosavadních sedmnácti duelech tamní National League posouvá ještě dál. Už jen brankami v deseti po sobě jdoucích kláních vytvořil nový klubový rekord, který odolával osmadvacet let! A ještě ho vylepšil.
„Snad ani v žácích jsem nic podobného nezažil,“ zavzpomíná. „Jedenáct zápasů po sobě je celkem dost, ale zase jsem měl kolikrát víc šancí a mohl přidat další góly. Takhle to sbírám po jednom.“
Daniel Voženílek Datum a místo narození: |
To by byla další sebekritická poznámka. Pardubický rodák nejprve o vlastních zápisech ani nepromlouval. Díky třinácti trefám nosí speciální helmu i dres s nápisem „top scorer“ pro nejlepšího střelce, ve Švýcarsku o něm vychází další a další články v novinách. Přesto skromně vyzdvihuje spoluhráče Jana Kováře.
Asi i odsud se bere Rulíkova pochvala za charakter.
Byť Kovář zcela jistě ovlivnil Voženílkovu povedenou aklimatizaci. Zkušený inteligentní centr hraje s krajanem v jedné lajně a posbíral už jedenadvacet (5+16) bodů.
„Měl jsem to štěstí, že jsem s ním mohl začít od prvního tréninku,“ zdůrazňuje Voženílek. „Jsem moc rád, že tam je. Už od prvního dne, kdy mě vyzvedával na letišti, mi to strašně usnadnil. Všechno mi ukázal, ve městě, v kantonu i v týmu. Má obrovské jméno, je tam několik let kapitán, vyhrál dva tituly.“
Jan Kovář v dresu EV Zug
Teď si skvělou pověst dělá i vlasatý dlouhán, druhý nejproduktivnější hráč ve Švýcarsku. Německy se sice nedomluví, ale to ani v týmu s řadou Seveřanů nepotřebuje.
„Spíš z rodinného hlediska je zabydlování komplikovanější,“ odkazuje na manželku, která v novém domově tráví celé dny s třemi syny. A také na nejstaršího potomka, jenž nastoupil do první třídy. „První den jsem se ptal, jestli mu někdo něco říkal a on, že jo. ‚A co?‘ zeptal jsem se. On jen odpověděl: ‚Nevim.‘ Ale paní učitelka říkala, že to zvládá skvěle. Rychle se naučil německy počítat, matika a psaní mu jdou.“
Jen aby se všichni vůbec stačili s novou zemí sžít. Nejenže si Voženílek zase říká o velkou roli v prvních dvou lajnách národního týmu, už před odchodem do Zugu zájem jevily týmy z NHL.
S momentální formou by si i v rychlé zámořské lize našel místo. Z kvalitní švýcarské soutěže se uchytil kupříkladu také obdobně produktivní Dominik Kubalík. Velký rozdíl ale dělá věk, třicítka se blíží. Voženílek by tak potřeboval nadstandardní nabídku. Aby mu velká výzva dávala smysl a mohl ji přijmout.
