"Tak rychlý gól jsem ještě nikdy nedal, stačilo jenom vystihnout rozehrávku. Jenže takové branky zápasy bohužel nerozhodují, padl moc brzy. Potřebovali jsme z něj vytěžil víc," mrzelo Průchu.
Čekal jste, že si beci budou přihrávat?
Většinou to tak bývá, že si po vyhraném buly přihrávají. Nejdřív jsem mu maličkým pohybem cuknul na střed a on už měl rozmyšleno, že tam nahraje. Už tu myšlenku nestihl zastavit a puk mi dal přímo na hokejku.
Z tribuny to vypadalo, že Švédové byli lepší. Bylo to tak?
Přehrávali nás. Měli výborné pasáže během třetin, vždycky nás zavřeli a my se z toho tlaku těžko dostávali. Z mého pohledu to bylo kvůli prohrávání osobních soubojů, byli silnější u mantinelů. Tam jsme se jim prostě dneska nemohli vyrovnat.
Poprvé jste hráli v Chomutově, jak se vám tu líbilo?
Myslím, že tu mají pěkný a moderní stadion. Mančaft, který má takové zázemí, se určitě hodí do extraligy.
Jak těžké bylo zbavit se na začátku zápasu myšlenek na bývalé spoluhráče Rachůnka, Marka a Vašíčka, kteří byli uvedeni do Síně slávy?
Snažili jsme se o tom vůbec nemluvit a jenom se soustředit na zápas. Je jasné, že na to všichni i tak trochu mysleli, věděli jsme, že tady proběhne ten ceremoniál. Ale nemluvili jsme o tom, abychom se nerozptylovali.
Bylo lepší zůstat v kabině?
Psychicky určitě. Každý si tím prošel několikrát a není dobré se k tomu pořád vracet. Lepší je udělat za tím čáru a snažit se na tu tragédii zapomenout. Je to něco hrozného, vůbec si nedokážu představit, jaké to je pro ty rodiny.
