Chvála se na něj valila po každém utkání, souboj o třetí místo nebyl výjimkou. Spoluhráči ocenili, že ve vypjatých momentech zachoval chladnou hlavu a stejné nastavení přenesl i na ně.
Patrik Augusta zase s uznáním v hlase pronesl: „Jeho výkony byly klíčem k úspěchu, fantasticky pracoval s mužstvem i kabinou. Po roce přišel ohromně vyspělý, jako lepší brankář než loni.“
Buďme hrdí! nabádá bronzový kouč Augusta. Není to o mně, měl jsem štěstí |
A skutečně, rozdíl mezi oběma turnaji šel spatřit na první pohled.
Už před rokem naznačil Hrabal zajímavý potenciál. Zazářil především ve čtvrtfinále s Kanadou, ale potýkal se s výkyvy. Pustil několik laciných gólů, zápas o bronz s Finskem nedochytal, dvakrát chyboval v semifinále se Švédy.
Zisk cenného kovu si užíval, ale se sebou nebyl spokojený. Prožíval rozporuplné pocity, musel se vypořádat s kritikou, na sociálních sítích dostával od fanoušků nepříjemné zprávy.
Brankář Michael Hrabal se raduje se spoluhráči ze zisku bronzu.
Tentokrát mu někdo mohl jen těžko cokoliv vyčítat. Nechyboval, opakovaně národní tým držel. Ve zdánlivě nekonečných nájezdech v duelu o bronz zastavil dvanáct pokusů ze čtrnácti!
„Byl jsem ve své flow. Celou dobu jsem věřil klukům, že se prosadí. Pořád jsem si říkal, že vítězství můžeme urvat,“ popisoval v rozhovoru s novináři.
Nenechal se rozhodit ani inkasovaným gólem ve druhé sérii, kdy jej vymíchal šikovný zadák Sandin-Pellikka. Pak už nedosáhl jen na Stenbergovu svižnou ránu mezi betony.
Pět opor v cestě za bronzem: historický úkaz, útočná zbraň i bezchybná zeď |
Ale jinak? V brankovišti číhal trpělivě jako nehybná skála, neudělal žádný zbytečný pohyb navíc, kterým by švédským exekutorům otevřel mezírku v postoji.
V centru dění se po výhře automaticky ocitl autor rozdílové trefy a kapitán Šalé, který rovněž ukázal obdivuhodnou psychickou odolnost, ale bez Hrabalovy skvělé práce by se další oslavy nekonaly.
„Nájezdy jsme jezdili už v tréninku, on si řekl, že nedostane gól. A prostě ho nedostal! Byl strašně soutěživý, přenesl si to do zápasů. Velký pilíř sestavy, chytal fantasticky,“ sypal komplimenty Augusta.
JOOOOOOOO!!! 🤯 Exploze emocí po bronzovém gólu @edasale12 🥉 #WorldJuniors https://t.co/yjxTIlMgKW
Devatenáctiletý mladík si počínal náramně i v předchozím průběhu duelu. Pochytal dvaatřicet střel, nejvíc se vytáhl v závěru třetího dějství za stavu 2:2, když schoval v lapačce puk po Eklundově nezištné teči.
Patřil ke statisticky nejlepším brankářům na turnaji. Opět čaroval v klíčovém klání proti Kanadě, celkovou úspěšnost zákroků vyšponoval téměř k dvaadevadesáti procentům (91,85 %).
Angažmá v NCAA na University of Massachusetts mu evidentně prospívá. Sezonu sice neodstartoval ideálně, ale postupem času výkony stabilizoval a krátce před mistrovstvím se dostal do výborné formy.
Česko – Švédsko 3:2N. Šalé olé! Kapitán rozhodl nájezdy, junioři mají další bronz |
I přes obrovitou postavu (199 centimetrů) se mezi třemi tyčemi pohybuje s lehkostí. Zbytečně nepanikaří, nenechá se rozhodit, což se odráží i od jeho flegmatické povahy.
Když Češi ve čtvrtfinále skolili domácí výběr, ostatní hráči cestou do kabiny divoce poskakovali a nadšeně hulákali. A Hrabal? Ze střídačky vyrazil do útrob stadionu volným tempem, emoce téměř nedával najevo.
Po zisku bronzu už ale radost neskrýval. „Skvělý úspěch! Dvě medaile ve dvou letech, to se tolika klukům nepoštěstí. Měli jsme skvělou partu, na oslavu si dám české pivo. Z Ameriky na něj nejsem zvyklý,“ líčil s úsměvem.
Matěj Maštalířský (18), brankář Michael Hrabal a Adam Jiříček sledují práci s pukem Felixe Ungera Söruma.
Také z vlastních výkonů měl tentokrát mnohem lepší pocit než před rokem: „Ale musím se za turnajem ještě ohlédnout a kouknout se, v čem se zlepšit. Chci se neustále posouvat.“
Takové nastavení se mu bude po opuštění juniorské kategorie jedině hodit. Výhledově se chce prosadit v Utahu, dřívější Arizoně, která po něm na draftu v roce 2023 sáhla na osmatřicátém místě.
Do NHL se zatím vydává přes univerzitu, podobnou cestu zvolil třeba Jakub Dobeš, jenž v prosinci dostal premiérovou příležitost v Montrealu a zatím mezi elitou nepřestává udivovat.
Kdo ví, Hrabal jej klidně může v blízké budoucnosti napodobit. Z terče kritiků vyrostl za uplynulý rok v klidného hrdinu, který ukázal, že česká brankářská škola i nadále produkuje výjimečné individuality.
