„Bavili jsme se o tom a je to jiné, loni to bylo spíš smutné, teď jsme vše zakončili výhrou. Jsem moc rád, že budu mít tu nejkrásnější vzpomínku na konec,“ popisoval sparťanský odchovanec pro Český hokej.
Stejné zkušenosti jako on si z dvacítek odnáší také další zadák Aleš Čech, útočníci Matyáš Šapovaliv, zraněný Robin Sapoušek, kapitán Kulich a Eduard Šalé.
Česko - Finsko 8:5. Junioři slaví bronz, nepříznivý stav otočili šesti góly v řadě |
Poslední jmenovaný se na mistrovství může představit i za rok. Jeho bradu při příchodu k novinářům „zdobil“ menší šrám. Na triumf 8:5 nad Finy si pořídil zřejmě nejvýraznější památku.
„Jak jsme se tam pokoušeli dorážet a pak jsme srovnali na 5:5, dostal jsem hokejkou do brady, když jsme zvedali ruce. Ale mám jen dva stehy, není to nic velkého,“ vysvětloval osmnáctiletý Šalé.
Nepříjemné zranění jen dokresluje, jak prudkou euforií si junioři prošli. Při gólové dorážce Ondřeje Bechera v čase 58:04 se jim konečně ulevilo.
Bronz, zážitek na celý život a ujištění: Český hokej už necouvá, ale drží krok |
„Jak se říká, ve správný čas na správném místě,“ culil se hlavní hrdina pátečního podvečera, během nějž nashromáždil pět bodů za tři góly a dvě nahrávky.
Jako klíčový se s mírným odstupem ukazuje první zásah českého útočníka, kdy ve 40. minutě za stavu 5:2 pro Seveřany úspěšně zakončil únik po těsném přechodu přes modrou čáru.
Ve prospěch výběru kouče Patrika Augusty hrály v ten moment jen milimetry, jak později prozradil i čárový sudí. Nebýt tak titěrného rozdílu, k monumentálnímu obratu by se mužstvo propracovávalo jen stěží.
„Byli jsme na střídačce s prominutím chcíplí,“ připustil Kulich.
„Rychlé góly po vyrovnání na 2:2 nás celkem složily,“ přisvědčoval Šalé. „Ještěže jsme znovu neinkasovali a pak si mohli o přestávce v kabině něco říct. Stačilo dát gól a byli jsme zpátky.“
Expert: Kluci byli jak Kanaďani, pro výhru by si urvali hlavu. Kulich má na NHL |
Proslov v kabině před třetí třetinou patřil kapitánovi. Ten se hráčů zeptal, jestli jsou unavení. A dostalo se mu kýženého rázného „ne“.
„Unavení jsme sice byli, ale řekli jsme si, že je to poslední zápas... Viděli jsme, že Finové jen brání a ani se nesnaží útočit,“ cítil Becher.
Trenéři mužstvu opakovali, že proti nim stojí taky jen lidé, kteří se v případě, že inkasují, položí. Každý ze zpovídaných hráčů pak po zápase sebejistě proklamoval, jak si tým věřil. Ani nemusel, ve srovnání s nevýraznými dvěma třetinami to bylo na ledě v posledním dějství zřetelně vidět.
Nadšený Augusta: Pořád jsme věřili. Kluky respektuji, byla radost za nimi stát |
„Vždycky se může stát cokoli. Dali jsme pět gólů za třetinu a teď je to naše. Všichni jsme splnili roli, kterou tu máme a pochopili ji. Ukázali jsme světu, že můžeme hrát s každým. Je to nejkrásnější způsob, jak zakončit juniorskou kariéru,“ slavil Kulich, jenž se coby lídr týmu konečně prosadil v play off. K cennému bronzu přispěl dvěma trefami.
„Padlo mi to tam, což ale není důležité. Podstatné je, co máme všichni tady,“ cloumal s blyštivou kovou plackou pověšenou na krku. „A to je celé pro Česko!“