Od té doby se v reprezentaci neobjevil. Vše se změnilo až s příchodem nového kouče. Týmu teď velí Vladimír Růžička a Čajánek se spolu s Jágrem chystá oslavit sto let českého hokeje v prestižním duelu proti Slovensku.
"Bude to mimořádný zápas. Hraje se v krásné hale a slyšel jsem, že má být vyprodáno. I to značí, že nás čeká jiné utkání než obvykle, kdy moc lidí bohužel nechodí," říká.
Čajánek neodmítl ani účast na finském turnaji Karjala. Do minulosti se však už vracet nechce. "Je to za mnou a nechci se v šampionátu v Moskvě pitvat. Nemám potřebu vytahovat staré věci. Teď je důležité, abychom se dívali dopředu, do budoucnosti."
Tou by mohla být i účast na mistrovství světa. "Vždycky jsem byl plný chuti hrát za nároďák. A teď tu máme perfektní mužstvo. Věřím, že budeme hrát dobrý hokej," vykládá Čajánek. "Ale šampionát je ještě daleko, na takové myšlenky je ještě brzo."
Petře, před sezonou jste přestoupil z Kazaně do Dynama Moskva. Jste spokojený?
Mužstvo je jiné, přišlo jedenáct nových hráčů a teprve se sehráváme. Ještě to bude chvíli trvat, ale nestěžuju si.
Dynamo je pasované do role jednoho z favoritů KHL. Máte na to, abyste došli daleko?
Změny, které v létě nastaly v kádru, by tomu měly nasvědčovat. Zatím ale ztrácíme body s týmy, které bychom měly porážet. Ještě na sobě musíme hodně zapracovat.
Trénuje vás Vladimír Vůjtek, je to pro vás lepší?
Je to pro mě samozřejmě výhoda, pana Vůjtka znám hodně dlouho. Můžeme dobře komunikovat a víme, co jeden od druhého čekat. Na druhou stranu jsme ale zase v cizí zemi a je na nás větší tlak.
O Vůjtkovi se říká, že má v Rusku výbornou pověst.
Má tam velmi dobré jméno. Lidi ho tam mají rádi a je velice uznávaný.
Vy jste do Dynama také přišel s dobrým jménem, pociťujete to?
Zas tolik ne. To je právě ten rozdíl mezi menšími městy jako je Kazaň nebo Omsk a Moskvou. Tam není hokej taková modla.
A jaký je rozdíl v životě?
Obrovský. V Moskvě jste denně v zácpách, Kazaň je proti ní takový malý Zlíneček. Je samozřejmě také obrovská, ale všechno jste tam měli po ruce. Moskva je zkrátka Moskva.
Jan Marek vyprávěl, jak tam desetiminutová cesta na trénink zabere autem dvě a půl hodiny. Opravdu je to tak hrozné?
V Moskvě se nedá předpokládat, jak dlouho člověk stráví v provozu. Lidi se s tím naučili žít, tak to je. Metrem ale nejezdím, protože bydlím kousek od bázy.
Jak plánujete budoucnost?
Řekl jsem, že se jednou vrátím do Zlína a to platí. Ale je možné, že v Rusku ještě nějaký rok zůstanu.
Jak vám vůbec vyhovuje ruská kultura?
Každý národ má nějaká specifika, člověk se nad nějakými věcmi musí povznést. Rusové pořád někam spěchají, někam se tlačí, ale když je poznáte blíž, jsou normální. Mám s nimi dobré zkušenosti.
