Na střídačce nahradil Kanaďanku Carlu MacLeodovou, která český ženský hokej vytáhla do doby bronzové. Národní tým pod jejím vedením skončil třetí na světových šampionátech v letech 2022 a 2023, opustila ho po pátém místě na únorových olympijských hrách v Miláně.
Zatím nikomu se nepodařilo vklínit mezi USA a Kanadu, dva velikány. Idalski touží jejich nadvládu rozbít.
„Já o tom sním roky. Někdo se do té dvojice musí vmísit, pro ženský hokej to bude nejlepší, co se může stát. Pokud má růst, potřebuje, aby mělo víc týmů šanci vyhrát zlato. Je trochu nudné, že jsou to jen tyto dvě země,“ zajídá se to i jemu, ač je Američan. „Jedna země, jedna skupina hráček musí projít touto cestou, aby to zastavila. Snad tuto výzvu zvládneme překonat my a budeme jim konkurovat.“
Brian Idalski, nový trenér české hokejové reprezentace žen.
Bývalý kouč čínské reprezentace, který v minulé sezoně vedl Vancouver v PWHL, však zázraky na počkání neslibuje. „Všichni si myslí, že progres je jen stoupající přímka, ale není. Vidíte to i v NHL. Projdete si několika pády,“ nespěchá pětapadesátiletý expert. „Potřebujete se učit z toho, co jste udělali špatně a co ne. Zjistit, jak se můžete zlepšit a jaký krok musíte udělat. Skupina starších se pak musí rozhodnout, jestli ten krok udělá a pomůže mladším, aby věděli, co to obnáší.“
Pod slupkou amerického drsňáka se podle reprezentantky Terezy Vanišové skrývá sympaťák. Zažila ho právě ve Vancouver Goldeneyes při společném působení. „Myslím, že není až tak přísný trenér, jak vypadá. Zdání klame. Je poměrně soft uvnitř,“ použila útočnice anglické slovo pro výraz měkký. „Emocionálně je dost otevřený. Ve Vancouveru jsem s ním byla spokojená.“
Od Číňanek k Češkám. Hokejistky přebírá americký trenér Idalski |
Na seznamovací kemp pozval rodák z Warrenu v Michiganu téměř pět desítek hokejistek i juniorského věku, aby všechny poznal. I proto stál spíš stranou a cvrkot hlavně pozoroval, byť už taky zavelel, foukl do píšťalky a dával pokyny od taktické desky. „Ještě hráčky nezná, všechno si okoukává. Nezasahuje do toho tak, jak podle mě postupně zasahovat bude,“ tuší Vanišová.
Idalski, jemuž v početném realizačním štábu sekunduje coby asistentka i olympijská medailistka v rychlobruslení Karolína Erbanová, po pár společných dnech poznal, že „hráčky jsou šikovné na puku, umí bruslit a jsou schopné v útoku. Defenzivní mindset je jiný. Je snadněji naučitelný, řekl bych. Je to jen tvrdá práce. Naučit se ofenzivní instinkt a dovednosti zabere více času. Učit hráčky, aby byly více fyzické a tvrdě makaly, to je něco, čemu rozumím.“
Bude chtít, aby se jeho přístup k hokeji promítl i do mladších reprezentačních kategorií. „Udělal jsem si obrázek, jak by následující čtyři roky mohly vypadat,“ pronesl 188 centimetrů vysoký kouč. „Zjistil jsem, kdo má potenciál. Je to také o komunikaci a zvycích, které chceme dostat do mladších hráček do 18 a do 16 let, abychom se vydali jedním směrem.“
První vrchol přijde už brzy, mistrovství světa se totiž přesouvá na listopad. Mezinárodní kalendář se kvůli tomu změnil, už před šampionátem v Dánsku se konají turnaje ve Švýcarsku, Finsku a Švédsku. Hegemonie celků ze Severní Ameriky spíš ještě narušená nebude.
 |
„Všichni chceme porážet Ameriku a Kanadu. Sebevědomí je velká věc, výkonnost věc druhá. Když nebude odpovídající, žádné sebevědomí nám nepomůže,“ chápe třicetiletá Vanišová. „Úplně upřímně, ještě není ta výkonnost taková, abychom porážely velikány. Ještě na ně ztrácíme. Až se budeme přibližovat, sebevědomí nám pomůže.“
Dostat ho do sebe nebude díky Idalskému těžké, dobrou náladou srší. „Česká slova? Učím se přes Duolingo, ale je to hodně pomalé,“ pousmál se. „Můj go-to výraz je Nerozumim cesky.“
Mimohokejové dojmy ze srdce Evropy už taky vstřebává. „Česko je pro mě jako venkov. Je tady hodně zelených kopců, jezer, kempů. Je to jiné než u nás, mám to rád. Jídlo v Americe obsahuje dost přidaných látek, takže je fajn jíst čerstvé pokrmy a žádné junk, tedy nezdravé jídlo. A samozřejmě plzeň je jedno z nejlepších piv na světě!“
Na světový piedestal chce Idalski dostat i český ženský hokej.
